Jeden jako druhý... Proč si nevezmeme hodného spolužáka, ale vybíráme si pořád sobecké bad boys? Můžou za to mamuti

Pravděpodobně takový vztah ve své milostné historii máte také. Zamilovala jste se do frajera, kterého chtěly všechny, stejně jako Sandy v ikonickém filmu Pomáda. A stejně jako ona jste doufala, že se pod vaším vlivem změní k lepšímu. Jenže na rozdíl od filmového Dannyho se to s drsňákem ze skutečného světa jaksi nestalo. Nezbylo než ze vztahu odejít – jen aby si toho nevychovatelného, sobeckého zmetka převzala jiná žena s pocitem, že jí se podaří to, co vám ne. Že si ho předělá k obrazu svému.

S „bad boys“ se prostě dlouhodobě dobře a hezky žít nedá. Jejich styl může být sice na začátku vztahu sexy, ale pro život se nehodí. Čím dřív na to přijdete, tím méně bolestivá zkušenost z toho bude. Zbývá tu ovšem ještě jedna otázka: kdo za to může, že si takové muže vybíráme? Proč si prostě rovnou nevezmeme toho hodného spolužáka, co by pro nás udělal první poslední?

Mohlo by se vám líbit

Kaskadérka a účastnice StarDance Hanka Dvorská (65): Přežila úrazy, vážná onemocnění i rozpad manželství

Dědictví pravěku

Jako skoro všechno, co nás v životě zásadně ovlivňuje, i tohle má vysvětlení pocházející z pravěku. Síla tehdy byla hlavním předpokladem přežití. Bylo třeba zabít toho pověstného mamuta a donést domů potravu. Jenže dnes už nelovíme mamuty. Místo agresivity bychom od mužů potřebovaly spíš empatii a spolupráci, ale náš mozek s námi jaksi nespolupracuje. Jeho část zodpovědná za emoce – amygdala – je ta nejstarší a mění se jen velmi pomalu. Proto stále hledáme alfa samce. Tak nějak počítáme, že zabezpečí rodinu, kterou s ním vytvoříme. Jenže co s vlastnostmi lovce při nákupu v supermarketu, práci u počítače a dělbě o domácí práce a péči o děti? Co s člověkem, který jde na sílu, empatii má menší než automat na kávu a doma se zeptá „kde máme utěrky?“, i když v tom bytě žije už pět let?

Realita je taková, že frajírek dnes není o nic užitečnější než mamut v obýváku. Naše racionální já ví, že vztah s ním skončí vyčerpáním, ne bezpečím. A přesto se ten prehistorický pud rozezní pokaždé, když kolem projde chlap s tím správným pohledem a nulovou ochotou odepsat vám na zprávu.

Drsní a nepředvídatelní

Potvrzuje to i studie švédské Umea University, která zkoumala souvislost mezi vlastnostmi mužů a jejich úspěšností v navazování vztahů. Laskaví, empatičtí a trpěliví muži byli podle ní častěji nezadaní, naopak extrovertním, asertivním, charismatickým a sebevědomým mužům se vztahy navazovaly snadněji.

„Extrovertní muži mají výrazně vyšší šanci na to, že budou ve vztahu, než muži, kteří jsou introvertnější. Pro mnohé ženy je přitažlivá určitá nepředvídatelnost, která se s dominantními, charismatickými a sebevědomými muži často pojí,“ uvedl k tomu profesor psychologie Filip Fors Connolly, jeden z autorů studie.

Ovšem pozor, v dlouhodobých vztazích „zlobiví hoši“ už rozhodně tak úspěšní nejsou. Tady naopak vítězí muži, které studie charakterizovala jako přívětivé. Tedy typičtí „hodní kluci“. Ve vztahu totiž byli spokojenější jak oni, tak jejich partnerky. „Vlastnosti, které vám pomohou navázat vztah, nejsou nutně ty, které tento vztah činí uspokojivým,“ dodal spoluautor studie Mikael Goossen. Jako by shrnoval dva konkrétní příběhy žen z mého okolí…

Čí je to vina?

Když Jana (40) rekapituluje své vztahy, vypadá to skoro, jako by v sobě měla nějakou touhu po sebedestrukci. „Asi i pod vlivem toho, jaké partnery měla moje máma, jsem se neustále zamilovávala do velmi společenských hochů, které mi spolužačky a později kamarádky záviděly. Jenže nikdy to nebyli ti, kteří by se chtěli usadit, občas na celé dny zmizeli a nedali o sobě vědět. Když tihle partneři náhodou fungovali, byl to ohňostroj emocí, ale jinak jsem se pořád trápila, a ještě jsem si myslela, že je to moje vina. Říkala jsem si, že oni jsou přece tak skvělí, že moje zklamání ze vztahu nemůže být jejich vina,“ zamýšlí se Jana.

Každý z mužů, kteří prošli jejím životem, uměl být zábavný, a pocit, že jí je kamarádky závidí, byl opojný. „Jenže holky se postupně usazovaly a já stárla. Místo pevného vztahu si tihle chlapíci ke mně chodili jen pro hezký večer a docela často i finanční podporu,“ uvědomuje si Jana. Nakonec se otevřela i jiným vztahům. Začala vnímat, že se kolem ní pohybují i jiní muži – obyčejnější, někdy sami zranění. „Nakonec jsem si našla ajťáka po rozvodu, jemuž žena roky tvrdila, že se s ním nudí. Pravda, není příliš jiskřivý, na druhou stranu mi pomůže s úklidem, nákupem, plánujeme spolu rodinu a přestala jsem se bát, co zase přijde. Nejsem v neustálém stresu, nebojím se změn nálad… Chci zestárnout v klidu a tohle je věc, která se mi s Alešem, doufám, podaří,“ uzavírá Jana.

Mohlo by se vám líbit

Čtvrtina mladých žen má první zkušenosti s intimitou až v pětadvaceti, ukázal výzkum. Příčin je hned několik

Blízkost, nebo napětí?

Kromě dědictví našeho „pravěkého“ mozku má na to, jaké partnery si vybíráme, vliv i daleko méně vzdálená historie: totiž naše dětství a takzvaná teorie rané vazby. „Popsal ji britský psychoanalytik John Bowlby a její podstatou je, že způsob, jakým jste milováni v dětství, určuje, jak milujete v dospělosti,“ vysvětluje psycholožka Olga Plíčková. Tato teorie potvrzuje a vysvětluje, proč některé ženy přitahují nevhodní partneři. „Pokud jste nezažili bezpečnou vazbu, ale místo toho neustálé drama a lásku podmíněnou třeba tím, že budete hodní nebo budete mít dobré známky ve škole, budete drama nejspíš vyhledávat i ve svých dospělých vztazích. Výzkumy na toto téma vedla i psychoterapeutka Esther Perel a došla k tomu, že láska hledá blízkost, zatímco touha potřebuje napětí. Je na vás, jakou formu vztahu si vyberete. Jakou realitu chcete žít. A jestli chcete změnit zaběhlé rodinné vzorce,“ doplňuje psycholožka.

Nudný, a proto nejlepší

Pojďme se podívat ještě na jeden příběh. Kamila (42) má vztah už od střední školy. „Začala jsem tehdy chodit s klukem, kterého nikdo nechtěl, holkám připadal nudný. No a jsme spolu dvaadvacet let! Sice se stalo, že když byly děti v pubertě, byla jsem mu na teambuildingu jednou nevěrná s kolegou. Užila jsem si skvělý sex, jako v životě ne, ale vůbec jsem nepochybovala, že je to jednorázové. Vrátila jsem se domů ke svému hodnému klukovi, který v době mé nepřítomnosti pečoval o čerstvě narozená koťata. Jednou mi to stačilo. Díky tomu zážitku mi došlo, že touha je sice super, ale pro život potřebuji stabilitu. Jak se říká, ve stáří a v nemoci na tom budeme všichni stejně a spíš mě bude zajímat, kdo mi podá hrnek s čajem a léky, než kdo mě bude poplácávat po zadku,“ svěřuje se.

Podle psycholožky Olgy Plíčkové nám může fascinace nevyzpytatelným partnerem připadat jako vzrušení, ve skutečnosti ale často jde o úzkost, stres a napětí převlečené za vášeň. „Vzpomeňte si na to, jak se k vám choval váš otec, jak blízká byla vaše matka. A najdete odpověď na to, kdo a proč vás přitahuje. Jakmile ji máte, můžete s ní pracovat. Což vás navede do bezpečné roviny vztahů, které vás nebudou ničit.“ Možná ženy tedy nehledají záměrně nespolehlivé muže, ale spíš známou emoci, kterou jim nestabilní partneři nabízejí: napětí, stres, nejistotu.

Otázka, kterou bychom si měly klást, tedy nezní: dá se ten můj drsňák předělat?, ale proč jsme si ho vlastně vybraly. Bylo to opravdu takové terno, nebo vám jen připomínal něco, co jste znala v dávném dětství? A chcete to ve svém životě i nadále?

Článek vyšel v časopise Marianne, redakčně upraveno.

Článek vyšel pod původním titulkem „Jeden jako druhý. Proč si vybíráme špatné muže?“ v časopise Marianne 09/2026. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.