My ženy prý vycítíme náladu z jediného pohledu a muži prý potřebují ideálně písemné oznámení ve třech kopiích. O mužské empatii jsme si za ty roky vytvořili celkem jasnou představu. Kluci jsou prostě méně citliví, méně vnímaví, a hlavně méně napojení na emoce druhých. Jenže ono to tak docela není.
Problém možná není v tom, co muži cítí, ale v tom, co od nich očekáváme. A i věda začíná vyvracet starý příběh o tom, že ženy mají empatii v DNA a muži ji dostali jen jako volitelný doplněk. Klasický obrázek. Ona cítí. On řeší. Ona se ptá, co se děje, on navrhne řešení. Ona chtěla obejmout, on přinesl PowerPoint. A hned se řekne: Muži jsou méně empatičtí. Biologicky. Prostě to tak mají.
Empatie není jediná schopnost, kterou máme na stupnici buď od nuly do sta, nebo vůbec. Umět si představit, co druhý člověk prožívá, cítit jeho bolest, mít o něj starost, nebo správně přečíst jeho výraz – to jsou příbuzné, ale ne úplně stejné věci. Když pak začnou vědci tyhle vrstvy oddělovat, jednoduché tvrzení, že ženy jsou empatičtější, začne dostávat trhliny. Jedna studie například ukázala, že ženy skutečně častěji uvádějí vyšší míru empatie v dotaznících. Jenže když pak vědci sledovali mozkové reakce lidí při vnímání bolestivých výrazů, rozdíl mezi ženami a muži nenašli. To, co člověk o sobě řekne v dotazníku, nemusí být totéž jako jeho skutečná empatická reakce.
Stereotypy, které mužům nepomáhají
Kromě toho se vědci podívali ještě na něco, co máme všichni tak trochu v hlavách od dětství. Ženy jsou pečující. Ženy si všímají emocí. Ženy umí naslouchat. Muži jsou praktičtí. Muži řeší problémy. Muži přece nebrečí. Ano, staré známé stereotypy. Co když tedy část rozdílu v empatii vzniká už tím, co od sebe očekáváme? V jedné části výzkumu vědci účastníkům připomínali společenskou představu, že ženy i muži mohou být dobří ve sdílení a chápání pocitů druhých. A rozdíl mezi muži a ženami v sebehodnocení empatie se následně zmenšil. Člověk se překvapivě snadno chová podle role, kterou mu okolí přidělilo.
Ano, ženy v řadě výzkumů vycházejí jako empatičtější – především v sebehodnocení a v některých testech rozpoznávání emocí. Velká studie z roku 2026 například našla vyšší průměrné skóre žen v kognitivní i emoční empatii napříč 24 zeměmi, přičemž rozdíl byl výraznější u emoční empatie než u schopnosti perspektivního vnímání. Ale z toho ještě neplyne, že existuje univerzální biologický „mužský deficit empatie“. A už vůbec ne, že konkrétní muž, který si nevšimne vašeho nového účesu, je evolučně odsouzen k emoční slepotě. Empatie nemusí pokaždé vypadat jako dlouhý rozhovor na gauči. Někdy vypadá jako objetí. Někdy jako obyčejné: Jedu pro tebe. Protože muž, který neumí pojmenovat emoci, nemusí být muž, který nic necítí.
