Přáním mnoha rodičů je, aby jejich dítě bylo co nejdříve nezávislé a samostatné. Jenže někdy mu v tom nevědomky brání právě oni sami. Nedovolí mu dělat chyby ani nést důsledky vlastních rozhodnutí. Kde končí zdravá ochrana a začíná přehnaná péče?
Myslíte si, že je vaše dítě samostatné, protože si umí zavázat tkaničky, dojít samo nakoupit nebo chodí ze školy bez doprovodu? Psychologové upozorňují, že skutečná samostatnost znamená mnohem víc. Jde především o schopnost přiměřeně svému věku přebírat odpovědnost za své chování, rozhodování a důsledky vlastních voleb. „Často vidím, že rodiče zaměňují samostatnost za výkon. Dítě může být velmi šikovné, mít samé jedničky a zvládat řadu aktivit, ale zároveň nemusí umět řešit běžné životní situace bez pomoci dospělých,“ popisuje psychoterapeutka Petra Jonášová z platformy Terapie.cz.
Rodiče děti příliš chrání
Když se zamyslíte nad vlastním dětstvím, možná si vzpomenete, že vám rodiče dávali mnohem větší volnost. Proč jsou dnešní rodiče jiní? „Většina rodičů jedná z dobrých úmyslů. Chtějí své děti chránit před bolestí, zklamáním a neúspěchem. Jenže právě přiměřené množství těchto zkušeností je důležitou součástí dospívání,“ objasňuje Jonášová a dodává: „Ve své praxi si všímám, že mnoho rodičů dnes věnuje dětem obrovské množství času, energie i pozornosti. To je bezesporu pozitivní. Současně však někdy vzniká tendence řešit za dítě problémy, které by již mohlo zvládnout samo.“Rodiče dítě chrání před frustrací, ale nechtěně mu berou příležitost budovat odolnost a sebedůvěru.
Každé dítě dozrává vlastním tempem. To, co jeden zvládne bez obtíží, může být pro druhého ještě příliš náročné. I proto není vhodné srovnávat svou ratolest s jejími vrstevníky.„To bývá u rodičů častá chyba. To, že jedno dítě zvládne samo přespat u kamaráda v osmi letech, neznamená, že druhé musí být připravené ve stejném věku. Cílem není dítě tlačit, ale postupně rozšiřovat jeho komfortní zónu,“ vysvětluje Petra Jonášová.
Jak poznáte, že dítě získává zdravou samostatnost?
• samo hledá řešení problémů • nebojí se udělat chybu • umí přijmout důsledky svého jednání • zvládá přiměřené domácí povinnosti • dokáže si říct o pomoc, když ji opravdu potřebuje
Samostatnost nevznikne ze dne na den. Pokud dítěti rodiče dlouhodobě vše usnadňovali, nemohou čekat, že si najednou se vším poradí samo. K samostatnosti je potřeba ho vést už od raného dětství.„U menších dětí je důležité, aby povinnosti byly jednoduché a konkrétní. Předškolák může uklidit hračky nebo zalít květiny. Mladší školní děti zvládnou připravit si věci na výuku nebo vynést odpadky,“ doporučuje psychoterapeutka.
S přibývajícím věkem by měla růst nejen náročnost úkolů, ale i míra důvěry. Dospívající by měli nést odpovědnost například za svůj pokoj, část domácích prací, hospodaření s kapesným nebo plánování vlastních povinností. „Nejde o to, aby dítě rodičům pomáhalo, ale aby se postupně učilo být součástí fungující domácnosti. Tento pocit sounáležitosti bývá mnohem důležitější než samotná vykonaná práce.“
Co doporučuje psycholožka?
• Nechte dítě rozhodovat o drobnostech. • Nespěchejte s pomocí při každém problému. • Nebojte se, když udělá chybu. • Chvalte snahu, nejen výsledek. • Přidávejte odpovědnost postupně.
Moderní technologie patří k oblastem, kde rodiče nejčastěji hledají rovnováhu mezi kontrolou a důvěrou. I tady je důležité nastavovat jasná pravidla. „Odpovědnosti se dítě neučí kontrolou každého kroku, ale postupným předáváním důvěry. Když například dodrží domluvená pravidla, může získat větší volnost. Pokud je opakovaně porušuje, následují předem známé důsledky,“ vysvětluje Petra Jonášová.
Odbornice ale doporučuje zaměřit se nejen na čas strávený u obrazovek, ale také na obsah a celkovou rovnováhu v životě dítěte. Důležitá je otázka: Má dítě vedle technologií dostatek pohybu, kontaktů s vrstevníky, odpočinku a reálných zážitků?
Zda dítěti dáváte přiměřenou míru odpovědnosti, nejlépe ukazují jeho každodenní reakce. „Pokud je dlouhodobě přetížené, úzkostné nebo má pocit, že musí být malým dospělým, pravděpodobně na něj klademe příliš velkou odpovědnost. Naopak pokud očekává, že za něj vše vyřeší rodiče, neumí si poradit ani s drobnými překážkami a rychle se vzdává, může být odpovědnosti málo,“ popisuje Petra Jonášová. Některé děti nesou nepřiměřenou odpovědnost za atmosféru v rodině nebo mladší sourozence. Jiné vyrůstají v prostředí, kde rodiče vše zařídí, připomenou a vyřeší. „Ani jedna cesta nepodporuje zdravý rozvoj sebevědomí. Dítě potřebuje zažívat přiměřené výzvy, které odpovídají jeho věku a schopnostem.“
Najít správnou míru mezi ochranou a důvěrou není jednoduché. Právě drobné každodenní zkušenosti dítě učí, že si dokáže poradit i bez neustálé pomoci dospělých. Tak vzniká jeden z nejdůležitějších základů zdravého sebevědomí i samostatnosti v dospělosti.
Zdroje: autorský článek, rozhovor s psychoterapeutkou Petrou Jonášovou
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?
