Bývalého musíme nenávidět už jen z principu, větička „rozešli jsme se jako přátelé“ je brána jako přetvářka hodná hollywoodských celebrit. Ale může to být i jinak.
Přiznám se vám, mám ráda svého exmanžela. A ano, říkám přiznám se. S plným vědomím toho, že vše, co po tomto slovu obvykle následuje, je bráno jako odsouzeníhodné. Jenže proč vlastně? Já s ním nechci žít, nechci s ním spát, ale stále si vážím řady jeho vlastností, jeho názoru a je jedním z prvních, ke komu se obracím o pomoc. A doufám, že i já patřím k jeho top tří až pěti lidí v záchranném plánu. Jenže když si něco takového dovolím říct veřejně, sklízím překvapené pohledy. Nebo i hůře.
A PROČ SE VLASTNĚ ROZVEDLI?
Před lety jsem žádala spořitelnu o hypotéku na byt. Vše bylo v pořádku, všechny podmínky splněny, hypotéka předschválená a pak najednou paní úřednici došlo, že ten člověk, co mi ručí a jmenuje se stejně, není můj muž, ale můj exmanžel. Formuláře hodila do skartovačky a mé finanční poradkyni napsala vysvětlující e-mail: „Asi se rozvedli z nějakého důvodu. A když ona nebude úvěr splácet, bude pak on bez problémů platit její hypotéku?“ To si opravdu lidé nemohou věřit či si pomáhat i přesto, že spolu nehodlají prožít celý zbytek života? Proč musíme své bývalé nenávidět a výjimky jsou společensky udělovány jen celebritám, u kterých jsou ty úsměvy stejně považovány jen za přetvářku?
Pokud s někým prožijete roky, rostete vedle sebe, dozráváte, utváříte si názory, tento člověk má na vás přece nebývalý vliv a vy máte vliv na něj a jeho názory. Když se před pěti lety rozváděl herec Orlando Bloom s modelkou Mirandou Kerr, nechal se slyšet, že...
...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V LISTOPADOVÉ MARIANNE, KDE SE TAKÉ DOZVÍTE, JAK TO MÁ SE SVÝM EX HEREČKA JANA BERNÁŠKOVÁ.
Předplaťte si Marianne na rok a získejte skvělý dárek!
