FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Hodné holky špatně skončí…

Odmalička jsem byla hodná holka, co nechávala spolužáky opisovat úkoly, kamarádce hlídala babičku, když ona sama musela na rande. Taky jsem venčila psa za kluka, se kterým jsem tak zoufale chtěla chodit, že jsem si myslela, že se dáme dohromady kvůli společné lásce ke psům. Dost jsem se pletla. V době, kdy jsem s jeho Nellinkou běhala po Střeleckém ostrově, on randil s Kristýnkou. Pak Katkou – a nakonec jsem to obrečela a vzdala já.

Střih o pár let později: V práci jsem bývala vždy první, chystala nekonečné tabulky pro kolegyni, která je pak prezentovala na poradě a excelovala se znalostmi excelu. Ani když za své schopnosti připravit vše okamžitě dostala tučné prémie, jsem se neozvala. Navíc při své tehdejší blbosti jsem jí je snad i přála… Stejně tak jsem mlčela v okamžiku, kdy jiná kolegyně svůj pracovní průšvih hodila na mě – s tím, že jsme pracovaly v týmu. I to jsem odkývala. Protože jsem přece hodná holka a bonzovat se nemá.

A zase střih a posun v čase: Od svých partnerů jsem slýchala, že bych měla to a ono, taky jak bych se měla oblékat, kdy mluvit a hlavně co říkat… Později i to, jak oblékat děti, jak se chovat jako správná matka (bože co to je za kecy?!)… Vlastně se mi nechce zabíhat do detailů, protože to není to hlavní, o čem chci psát. Stejné nebo podobné momenty zažíváte třeba taky, takže víte, o čem mluvím. Vy jste vychovaná jako hodná holka, snažíte se vyhovět, ale uvnitř vás bolí, jak se k vám ostatní chovají. Co z toho, že za svíčkovou připravenou podle tchynina receptu dostanete pochvalu, i když vám v ní několik zásadních ingrediencí chybí, jiné přebývají… Co z toho, že si necháte vnutit drink, který vám ale vůbec nechutná… Co z toho, že rodina si myslí, že vám to sluší, vy ale ty upjaté šaty, co máte na sobě, bytostně nesnášíte… Tisíc maličkostí, které vás upravují, předělávají a formují – v někoho jiného, než opravdu jste. Vážně to tak chcete?

Proč vám se tato příkoří dějí, jiným ne? Odpověď je jednoduchá: Protože chcete mít klid. Nechcete, nebo neumíte se nátlaku bránit. Zkuste jednou, co se stane, když večeři uvaříte po svém, v práci odmítnete pomoci s projektem kolegyni, která den protelefonuje s milencem, a proto nestíhá… Navíc je jí úplně jedno, že když na vás hodí svou práci, budete v časovém presu vy. Nebo si oblečte bílé šaty, které milujete, jenže ostatní je považují za nevhodné vašemu věku. Nejde přece o ně, ale vy se máte cítit skvěle. Nic jiného není důležité. Takže: Noste oblečení, které vás baví, podtrhuje vaší osobnost. Čtěte knížky ne proto, že je čtou všichni, ale proto, že baví vás. Do kina jděte, když máte náladu a ne proto, že tuhle aktivitu někdo naprogramuje i pro vás. Naučte se odmítat. Stát si za svým. A v první řadě zjistěte, kdo opravdu jste. Vy sama, bez nánosu toho, co ve vás vidí a kam vás směřují ostatní:

Jste víla, která nosí boho sukně, skládá básně a nejí maso? Proč byste se měla kvůli komukoliv přemáhat a měnit skladbu nejen šatníku, ale i jídelníčku, to je oč tu běží… Nebo: Baví vás skládat puzzle, nenávidíte rozpuštěné vlasy, ze všeho nejradši pijete letní drinky i v zimě? Proč ne. Jsou to střípky vaší osobnosti. Vaše životní puzzle. Ostatním se buď bude líbit, rozhodně by se ale neměli snažit přeskládat ho k obrazu svému. A vy byste to ani neměla dovolit. Protože snaha zavděčit se komukoliv čímkoliv vám životní štěstí a pohodu nepřinese.

Stručné shrnutí, pro případ, že byste i dál chtěla být hodnou holkou, kterou okolí pochválí jen v případě, že se chová tak, jak vyhovuje jiným: Život je sakra krátký na to, abyste se snažila někomu zalíbit, nechala po sobě šlapat a přizpůsobovala se tomu, co se po vás očekává. Žijte tak, jak chcete vy. Jen tak budete mít šťastný život. A docílíte ho také tak, že všechny ty, kdo to s vámi přece myslí dobře, rázným NE! škrtnete ze své životní cesty. Ta je totiž opravdu jen a jen vaše a záleží výhradně na vás, jaká bude.

Autorka textu: Klára Kotábová

ČTĚTE TAKÉ:

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Plavková odyssea

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Neopouštěj staré známé pro nové…

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Škola v přírodě – aneb prázdniny pro rodiče?

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Stereotyp, nebo rituál?