Z dálky vypadá jako úzký rezavý pás schovaný mezi korunami stromů. Teprve při bližším pohledu se ukáže celý dvoupodlažní dům, v němž se potkává velšská břidlice, cortenová ocel, sklo a dřevo. Architekti ho zasadili do svahu nad pobřežím tak, aby zvládl silný vítr a déšť, ale zároveň se co nejvíce otevřel okolní krajině.
Dům v severovelšském Porthmadogu navrhlo studio Ström Architectspro manželský pár, který se po odchodu do důchodu rozhodl vrátit ke svým kořenům. Stavba o rozloze 475 metrů čtverečních měla být pohodlným domovem na celý život, místem pro setkávání rodiny i klidným útočištěm s výhledem na ústí řeky a Irské moře.
Majitelé si podobu budoucího domu promýšleli přibližně pět let. Pozemek si přitom nevybrali jen kvůli výhledu. Původní stavba kdysi patřila příteli z dětství jednoho z nich. Přestože byla patnáct let opuštěná a ve špatném stavu, místo pro pár mělo silnou osobní hodnotu. Architektům zadali několik základních požadavků. Dům měl být teplý, pohodlný, odolný vůči pobřežnímu počasí a co nejvíce propojený s krajinou. Přáli si také domácí posilovnu, menší útulný pokoj a společenské prostory orientované k vodě.
Tvar domu určil vítr i déšť
Pozemek leží na svažitém místě mezi mořem a ústím řeky. Architekti proto nejprve sledovali směr větru, dopadající déšť, pohyb slunce a nejlepší výhledy. Teprve podle těchto podmínek začali navrhovat samotnou stavbu. Přízemí tvoří dva masivní objemy obložené místní břidlicí. Opticky kotví ke svahu a zároveň fungují jako přirozené větrolamy. Mezi nimi se nachází hlavní obytná část s prosklenými stěnami od podlahy ke stropu. Nad kamennou základnou leží dlouhé horní patro obalené cortenovou ocelí. Je natočené směrem k vodě a doplněné o výrazné ocelové lamely. Ty chrání okna před sluncem, větrem i nežádoucími pohledy, aniž by obyvatelům bránily ve výhledu. Přesah patra zároveň vytváří kryté terasy, které lze využívat i v proměnlivém velšském počasí.
Směrem k příjezdové cestě působí stavba uzavřeně a chrání soukromí obyvatel. Na opačné straně se ale téměř celá otevírá do krajiny. Hlavní společenský prostor propojuje kuchyň, jídelnu a obývací pokoj. Velká posuvná okna vedou přímo na terasu a do zahrady, takže za příznivého počasí interiér plynule pokračuje ven. Z jídelního stolu i pohovky je vidět široké ústí řeky, písčité mělčiny a protější kopce. Nejpůsobivější výhled nabízí hlavní ložnice v horním patře. Prosklení zabírá téměř celou stěnu a pokračuje přes roh místnosti. Krajina se tak stává hlavní dekorací interiéru a díky přílivu, odlivu a měnícímu se počasí vypadá každou chvíli jinak.
Kámen, beton a spousta dřeva
Přestože exteriér působí výrazně a syrově, interiér je klidný a příjemný. Břidlice z fasády pokračuje na vnitřních stěnách a kolem krbů. Leštěnou betonovou podlahu vyvažují dubové obklady, dřevěný nábytek a textilie v tlumených přírodních odstínech. Kuchyň je zasazená do výklenku obloženého dřevem a doplněná dlouhým ostrůvkem. Zakázkové truhlářské prvky ukrývají většinu úložných prostorů, takže místnosti zůstávají čisté a nepřeplněné. Vedle otevřené společenské části má dům také menší obývací pokoj s tmavě zelenou sedačkou, krbem a rohovým oknem. Nabízí více soukromí a útulnější atmosféru. Součástí domu je také posilovna, domácí kino, pracovna a tři další ložnice pro děti majitelů a hosty.
Velšská břidlice a cortenová ocel nebyly zvoleny jen kvůli vzhledu. Oba materiály odkazují na historii regionu a zároveň dobře zvládají náročné pobřežní podmínky. Corten bude postupně získávat hlubší rezavé odstíny, zatímco cedrové dřevo na některých částech domu časem zešedne. Architekti s touto proměnou počítali od začátku. Chtěli vytvořit dům, který nebude působit nejlépe jen v den dokončení, ale bude s přibývajícími roky přirozeně zapadat do krajiny.
Zdroj: autorský článek, v2com (Ström Architects)
Galerie: Na důchod toužili po klidu a návratu ke kořenům. Rezavý dům ukrytý ve velšské zeleni všechny požadavky dokonale splnil
