„Náš domov je skromný a jednoduchý,“ říká šéfkuchařka KAMU

Kde vzniklo rozhodnutí natrvalo opustit Čechy?

Žádné takové rozhodnutí nikdy nevzniklo. Teď zrovna žijeme na Kostarice, protože jsme se do krásné a barevné země během pandemie zamilovali a tak jsme se rozhodli, že tam zakotvíme. Prodali jsme sice majetky v Čechách, abychom mohli začít budovat tam, ale to neznamená, že všechno jednou zase neprodáme a nekoupíme třeba chalupu na Šumavě. U nás člověk nikdy neví (směje se). Žijeme z minuty na minutu a necháváme otevřené dveře různým možnostem.

Proč jste si vybrali právě Kostariku, co vás na ní tak oslovilo?

Kostarika má vše, po čem jsme vždy toužili. Oceán plný skvělých vln vhodných k surfování, super podnebí, nádhernou přírodu a v neposlední řadě barevné exotické suroviny, ze kterých mě baví vařit. Navíc jsme se vždycky chtěli naučit španělsky a Kostarika nám poskytuje tu nejlepší možnou školu Španělštiny. Provozujeme restauraci a zmrzlinárnu, máme místní zaměstnance a tím pádem se každodenním konverzacím nevyhneme. Je to zábavné.

Jak jste našli konkrétní místo a jak bylo náročné sehnat jako cizinec nemovitost?

My máme veliké štěstí na lidi. Seděli jsme v Řecku u naší obytné dodávky a koukali na domy na prodej na Kostarice. Jeden jsme našli, zavolali na uvedené číslo realitního makléře a po krátkém rozhovoru se ukázalo, že nás makléř zná z Instagramu. Není to zajímavé? Australan žijící na Kostarice nás sleduje na sociálních sítích a zná naše kuchařky. Pozval nás k sobě domů a stali se z nás velmi blízcí přátelé. Nakonec nám pomohl sehnat pozemek se starou restaurací, kterou jsme koupili. Původně jsme chtěli koupit jen pozemek a vše vybudovat, ale toto místo na nás dýchlo a my věděli, že je to ono. Budova byla stará a zřícená, porostlá džunglí a plná netopýrů a jejich výkalů. A to pro nás byla výzva. Bývala to dříve pekárna i restaurace a my cítili, že místo chceme přivést opět k životu. S koupí byli oplétačky, protože majitel dávno nežil na Kostarice, ale ve Francii, vše trvalo velice dlouho, ale my jsme se nedali a nakonec naše místo snů získali.

Velmi záhy se vám podařilo otevřít vlastní restauraci, rozumím tomu správně, že na tom samém místě také bydlíte?

Ano, je to tak. Ve stejné budově jako je restaurace, máme z druhé strany postavený skromný, ale moc útulný, apartmán. Na všem si pracujeme od základu sami. Můj muž není jen manažer restaurace, ale také náš stavbyvedoucí. Na Kostarice není sranda cokoliv stavět, firmy tam nefungují jako například u nás. Člověk si musí na vše dohlídnout, jinak vám jsou schopni namontovat třeba dveře místo oken a naopak. Často si stěžujeme na dělníky u nás, ale to by měl každý zažít pracovní morálku na Kostarice (směje se). Je to vysoká škola trpělivosti a také tolerance. Na stejném pozemku jsme nyní vybudovali krásnou velikou „Yoga shala“ neboli venkovní objekt na cvičení jógy a také dostavujeme tři domky na ubytování. Každý bude až pro šest lidí, takže plánujeme hlavně organizování rekreantových pobytů orientovaných na Wim Hof methodu, jejíž je můj manžel instruktorem, na vaření a stravování i jógu. Takže brzo budeme otevřeni pro návštěvníky z Čech a celého světa, kteří si k nám budou moci přijet odpočinout si, zacvičit si, zasurfovat si nebo se naučit vařit nová jídla v rámci kurzů vaření.

Pro jaký styl bydlení, zařízení, jste se rozhodli a jak byla stavba i zařizování interiéru náročná?

Máme rádi betonovou štěrku a také jednoduchost, takže jsme se vydali tím směrem. Vzhledem k tomu, že budova už stála, jednalo se hlavně o rekonstrukci, přidělali jsme jen pár zdí, abychom rozšířili obytnou část. Nebyla to legrace, protože mnoho částí bylo prohnilých a zchátralých a objevovali se postupně. Tak už to ale u rekonstrukcí starých zchátralých budov bývá, počítali jsme s tím. S interiérem restaurace nám přijela na pomoc designérka Katka Brůhová, která s námi na místě strávila pět týdnů a my konstantně něco tvořili. Sbírali jsme staré klacky a kameny na plážích, pomalovávali je a vymýšleli různé zajímavosti. Máme rádi upcyklaci a recyklaci, takže jsme využili i mnoho materiálů a nábytku, které na místě už byli. Káťa s Robím pak vše sprejovali, natírali a pak zase trošku poničili, aby to mělo patinku. Hodně si s prostorem hrajeme a každý roh je trošku jiný. Nepřestáváme tvořit a hrajeme si na designéry každý den a obzvláště pak můj muž Robi. To je prostě stavitel. Já jsem zase od toho, abych vše doladila, nakoupila vázičky, zlaté pepřenky a solničky, prostírání… však to znáte, ženská ruka.

 Co je pro vás v interiéru důležité, abyste se cítila skutečně doma?

Určitě květiny a nekonečná spousta knih. Jsem velice pořádná a organizovaná, takže mám ráda, když má domácnost řád a všechno své místo. A to hlavně v kuchyni. Donedávna jsem ji vůbec neměla. Vlastně jsme žili v jednom pokoji s koupelnou za restaurací, čelo postele, a tím pádem naše hlavy, a myčku v kuchyni oddělovala jen jedna tenká stěna, takže když jsem si šla lehnout dřív, stejně jsem nemohla spát, protože mi za hlavou mlátili hrnce od nádobí, které holky do půlnoci myli. Věděla jsem, že to tak dál nejde, ale nechtěla jsem si stěžovat, věděla jsem, že vše má svůj čas a i na moje bydlení jednou dojde. A pak jsem odjela v červnu tohoto roku dodělat moji nejnovější kuchařku Nejbarevnější CESTA (alias Lexikon rostlinného vaření) do Čech. No a když jsem se po měsíci vrátila domů, nestačila jsem se divit. Můj muž se rozhodl mě překvapit, povolal partu dělníků a postavil mi krásné bydlení. Mám kuchyň, jídelnu a dokonce i malý obývák s výhledem do zahrady. Nikdy jsem neprahla po nějakém luxusu, ale takovém tom standardu bydlení ano. Měla jsem sice za pokojem obrovskou restauraci, ale chodit si každé ráno uvařit čaj do provozní kuchyně mi po čase začalo lézt na mozek. Tak si teď všeho moc vážím a užívám si to.

„Máme rádi upcyklaci a recyklaci, takže jsme využili i mnoho materiálů a nábytku, které na místě už byli,“ vysvětluje KAMU.

Je v interiéru něco typicky českého, co váš domov odlišuje od typických kostarických domácností?

Náš domov je skromný a jednoduchý. Neřekla bych, že je v něm něco ryze českého, ale určitě je ojedinělý a dost odlišný od všech domovů, které jsem na Kostarice viděla. Myslím, že jsme trošku ovlivněni Indonésií a konkrétně pak ostrovem Bali, kde jsme strávili hodně času. Takže hodně betonové stěrky, jednoduchý design v kombinaci s dřevem a barevnými doplňky.

Myslíte, že už jste se usadili, nebo se jedná o nějakou životní etapu a dál necháváte budoucnost otevřenou?

Teď momentálně zapouštíme kořeny. Po mnoha letech na cestách jsme pocítili, že je na čase se na chvíli zastavit. Což nevím, jestli se nám úplně daří neb pořád něco tvoříme a vymýšlíme, ale určitě jsme hodně zpomalili, to ano. Život u oceánu uprostřed džungle nabízí mnoho prostoru k osobnímu růstu a také kreativitě. Na Kostarice jsme momentálně opravdu šťastní, ale také víme, že toho chceme zažít mnohem víc, takže uvidíme, kam nás vítr zavane.

Jak byste popsala váš všední kostarický den?

Ten je každý den úplně jiný. Vzhledem k tomu, že provozujeme restauraci, jsou dny, které jsou hodně nabité a my se nezastavíme, ale také jsou dny, kdy ráno vyrazíme na pláž, zasurfujeme si, vyvenčíme naše čtyři pejsky a pak teprve jdeme s klidem něco tvořit. Můj muž většinou něco kutí a já v kuchyni vymýšlím nová jídla, hrabu se v hlíně na naší malé farmě nebo píšu kuchařku.

Bylo náročné rozjet vlastní restauraci a našla si už své zákazníky?

Vzhledem k tomu, že v okolí žádná dobrá restaurace není, rozneslo se to docela rychle a my měli hned plno. Dokonce i v měsících, které mají být „mrtvé“ jsme neměli o zákazníky nouzi. Myslím, že když děláte svoji práci poctivě a s dobrým úmyslem, lidé se o tom vždycky dozvědí a hlavně se vrací.

Knihy jsou pro KAMU velmi důležité, navíc potřebuje, aby její domácnost měla nějaký řád.

Co vaše restaurace nabízí, v čem je jedinečná?

Lidé říkají, že je naše restaurace magické místo a že to byl nejlepší kulinářský zážitek, který kdy zažili. Opravdu se snažíme vařit z nejlepších surovin ojedinělá jídla, která člověk jinde neochutná. Kombinace kostarických surovin, asijských výrazných chutí a našich českých kořenů dokáže být pěkná jízda, kterou si moc užíváme. A jak je vidno, naši zákazníci také.

Zmínila jste psaní kuchařek. Nedávno jste vydala novou kuchařskou knihu, řeknete nám o ní něco?

Je to tak. Před pár týdny jsem vydala nejnovější kuchařskou knihu Nejbarevnější CESTA. Je to velký soubor rostlinných receptů bez lepku, cukru a laktózy. Jsem na ní nesmírně pyšná, protože je obrovská a opravdu krásná. Najdete v ní 555 receptů jednoduchých jídel z dostupných českých surovin, které jsou plné chuti a života. Fotografie nafotil můj muž, takže je to náš další společný projekt a my si myslíme, že to je kniha, která by neměla doma chybět žádnému milovníkovi dobrého jídla. Nutno říct, že všechny moje knihy pořídíte pouze na našem e-shopu: www.chefkamu.cz