Někdo je rád středem pozornosti, neustále potřebuje obdiv a dokáže druhými manipulovat. Představte si ale, že taková osoba je váš rodič, který by měl být bezpečným přístavem. Jenže u dětí narcistických rodičů se domov někdy mění spíše v emocionální minové pole, jehož následky si děti odnášejí až do dospělosti.
Život v takové rodině může navenek vypadat (a taky tak často vypadá) idylicky. Úspěchy, výkon, perfektní obraz. Uvnitř ale probíhá tichý boj o pozornost, lásku a právo být prostě jen dítětem. Tohle prostředí vede k nejistotě, sklonu k potlačování emocí a pozdějším problémům s vlastní identitou.
Děti narcistických rodičů velmi rychle pochopí, že „správné“ je jen to, co se hodí rodiči. Jejich vlastní pocity? Příliš hlasité, příliš dramatické, příliš… dosaďte si cokoli. A tak se naučí je skrývat. Tyhle děti často dospívají do přesvědčení, že jejich emocionální prožívání je „špatné“, protože vyjadřování emocí se doma setkávalo jen s kritikou nebo výsměchem.
Pro narcistického rodiče je dítě často něco jako živé zrcadlo, které má odrážet jeho představy, ambice a nálady. A když se malý člověk učí, že láska přichází jen tehdy, když je „dokonalou verzí sebe“, začne si myslet, že jeho skutečné já není dost dobré. Postupně se dítě naučí žít v módu: Hlavně nic nepokazit. Místo toho, aby si budovalo vlastní identitu, žije podle toho, co chce někdo jiný. V praxi to vypadá, jako by se místo osoby formoval jen jemný stín, který se snaží držet krok. Až v dospělosti pak často přichází zjištění, že celý život hrály roli, která jim vlastně vůbec nepatřila.
Když neexistují hranice
Jaké jsou podle psychologů nejtvrdší dopady narcistické výchovy? Nedostatek zdravých hranic. Rodič může manipulovat, kontrolovat, zneužívat emoce dítěte, přehánět reakce, nebo naopak ignorovat jeho pocity. To všechno může mít v dospělosti za následek problém s nastavováním hranic, s odmítáním manipulace a obranou vlastních potřeb. Nezřídka takové děti setrvávají v toxických vztazích, protože prostě ani jako dospělí nevěří, že mají nějakou hodnotu.
