Jaké to je vyrůstat s narcistickým rodičem. Dopady toxické výchovy jsou hluboké, ale řešitelné

Život v takové rodině může navenek vypadat (a taky tak často vypadá) idylicky. Úspěchy, výkon, perfektní obraz. Uvnitř ale probíhá tichý boj o pozornost, lásku a právo být prostě jen dítětem. Tohle prostředí vede k nejistotě, sklonu k potlačování emocí a pozdějším problémům s vlastní identitou.

Když se láska mění v reflektor

Pro narcistického rodiče není ani tak důležité, co dítě cítí, ale jak dobře zapadá do příběhu, který si rodič píše. Podle studie publikované v Journal of Child and Family Studies je pro tyto rodiče typický takzvaný „scapegoating“, tedy házení viny na dítě pokaždé, když se něco nepovede. Dítě se automaticky stává černou ovcí rodiny, i když realita je jiná. To má samozřejmě negativní dopad na dítě. Místo aby se naučilo, že láska je bezpečí, učí se, že láska je něco, co si musí zasloužit. A že chyba rovná se vina.

Emoce jsou zakázané slovo

Děti narcistických rodičů velmi rychle pochopí, že „správné“ je jen to, co se hodí rodiči. Jejich vlastní pocity? Příliš hlasité, příliš dramatické, příliš… dosaďte si cokoli. A tak se naučí je skrývat. Tyhle děti často dospívají do přesvědčení, že jejich emocionální prožívání je „špatné“, protože vyjadřování emocí se doma setkávalo jen s kritikou nebo výsměchem.

Výzkumy navíc dlouhodobě potvrzují, že emocionální zanedbávání, přepínání mezi láskou a odmítnutím nebo přehnaná kontrola mohou dítěti narušit zdravý vývoj sebevědomí i schopnost zvládat emoce. To se pak v dospělosti může projevit stresem, úzkostí nebo potížemi vytvářet stabilní vztahy.

Stín, který padá na sebevědomí

Pro narcistického rodiče je dítě často něco jako živé zrcadlo, které má odrážet jeho představy, ambice a nálady. A když se malý člověk učí, že láska přichází jen tehdy, když je „dokonalou verzí sebe“, začne si myslet, že jeho skutečné já není dost dobré. Postupně se dítě naučí žít v módu: Hlavně nic nepokazit. Místo toho, aby si budovalo vlastní identitu, žije podle toho, co chce někdo jiný. V praxi to vypadá, jako by se místo osoby formoval jen jemný stín, který se snaží držet krok. Až v dospělosti pak často přichází zjištění, že celý život hrály roli, která jim vlastně vůbec nepatřila.

Když neexistují hranice

Jaké jsou podle psychologů nejtvrdší dopady narcistické výchovy? Nedostatek zdravých hranic. Rodič může manipulovat, kontrolovat, zneužívat emoce dítěte, přehánět reakce, nebo naopak ignorovat jeho pocity. To všechno může mít v dospělosti za následek problém s nastavováním hranic, s odmítáním manipulace a obranou vlastních potřeb. Nezřídka takové děti setrvávají v toxických vztazích, protože prostě ani jako dospělí nevěří, že mají nějakou hodnotu.

Cesta k uzdravení existuje

Vztah s takovým rodičem ale nemusí nutně znamenat doživotní odsouzení. Dopady narcistické výchovy můžou být sice hluboké, ale odborníci se shodují, že to, že nás vychovával narcista, není nutně neřešitelné. Studie Healing the next generation: an adaptive agent model for the effects of parental narcissism ukazuje, že existují způsoby, jak s takovou zkušeností pracovat, odrazit se a předejít dalším škodám. V rámci terapie se může dítě v dospělosti naučit rozpoznávat zažité vzorce, reagovat na vlastní emoce, uvolnit vnitřní tlak na výkon a vybudovat si zdraví sebevědomí.

Zdroje:  SpringerLink, The Guardian, Healthline, PsychologyToday