Je to pořád dokola. Ženské tělo se stává terčem nevyžádaných komentářů, ať už má dotyčná kila navíc, nebo je naopak velmi štíhlá. Nedávno to pocítila zpěvačka Nelly Furtado, která se stala obětí nenávistných útoků kvůli nabraným kilům, stejně jako Mel C ze Spice Girls, kterou mnozí považují za až příliš svalnatou. A do toho se ve společnosti rozmáhá trend Ozempicu, který ještě víc podněcuje posedlost hubnutím a iluzí dokonalého těla. Dá se tento věčný boj o to, komu doopravdy přísluší ženské tělo, vůbec vyhrát?
Pamatujete si dobu v období těsně před a během covidu, kdy se z přijetí vlastního těla v takové podobě, jaké jej zrovna máme, stalo důležité téma? Na jedné straně jsme se možná mohli radovat a postupně začít věřit tomu, že klíčová věc na ženách nemusí být vzhled. Na druhé straně to hrálo do karet i těm, kteří v nekonečných karanténách nabrali nějaké to kilo. A pak se přidaly i velké módní značky, jež do svých kampaní začaly častěji obsazovat ženy různých velikostí a tvarů. Skutečně ale nastala ona změna? Skutečně bylo možné přijmout ženské tělo v jakékoliv podobě? Vyhnout se fatshamingu a smršťování lidské hodnoty pouze na vizuální stránku věci?
Ať přinesla éra před pěti lety jakýkoliv náznak cesty k většímu respektu, právě letos se ukazuje, o jak prchavý trend doopravdy šlo. Ano, už tehdy se některé módní kampaně sázející na větší diverzitu zdály spíše jako chytrý marketingový kalkul než jako skutečně dobře zamýšlený obrat k lepšímu. Ale naděje stále přetrvávala. Jenže pak se na trh dostal Ozempic a jemu podobné léky, které lidé spíše než na léčbu cukrovky začali využívat jako zkratku k rychlému úbytku váhy.
Nejprve jsme tedy udělali jeden krok kupředu, abychom jich během pár měsíců udělali deset vzad. Doteď mě nepřestává udivovat, možná dokonce i šokovat, jak rychle jsme se vrátili k uctívání mnohdy až velmi nezdravě štíhlé figury, která jde často ruku v ruce s poruchami příjmu potravy. TikTokem, jednou z nejvlivnějších sociálních sítí pro mladou generaci Z a alfa, začal burácet trend radikálních návodů, jak zhubnout tak, aby byly vidět žebra a páteř. Z přehlídek světových fashion weeků téměř úplně vymizelo i těch pár plus size modelek, které ještě před pár lety sklízely společně se značkami, jež je obsadily, ten největší potlesk.
Respekt k ženskému tělu, ať vypadá jakkoliv, byl tedy jen další prchavý společenský fenomén, který odešel stejně rychle, jako přišel. Škoda.
A zatímco jsme přihlíželi, jak slavné ženy, jež ještě nedávno své bujné křivky prodávaly jako svou největší – a hlavně odvážnou a přelomovou – přednost, doslova mizí před očima, přišla na scénu hudební hvězda nultých let, Nelly Furtado, která v lednu 2025 na Instagramu publikovala svou fotku v oranžových plavkách. A k ní napsala: „Letos jsem poprvé naplno pocítila, jak velký tlak na vzhled je s mou prací spojený. Zároveň jsem ale objevila i novou úroveň sebelásky a opravdového sebevědomí, které vychází zevnitř… Moje novoroční poselství pro rok 2025 zní: vyjadřujte se svobodně, oslavujte svou jedinečnost a vězte, že je naprosto v pořádku mít rád to, co vidíte v zrcadle. Stejně tak je ale v pořádku chtít něco jiného.“
Šestačtyřicetiletá autorka popových hitů Maneater a I’m Like a Bird byla najednou v centru pozornosti. Nikoliv ovšem kvůli onomu novoročnímu poselství, ale kvůli samotné fotce, na níž ukazuje své křivky. Smršť nenávistných komentářů na proměnu těla popové divy, která byla kdysi jako proutek a nyní má plné tvary, nelze označit jinak než za zcela odpornou. I po téměř devíti měsících se o Nelly píše jako o krocanovi a tlusťošce, která celý svět šokuje svým vzhledem. Jenže jediné, co je šokující, jsou právě ony nenávistné poznámky od lidí, kteří nejspíš nechápou, jak ženské tělo funguje a že se úplně přirozeně v průběhu více než dvou dekád změní. Překvapivě zjevně pro mnohé – úplně stejně jako to mužské.
Někdo by teď možná namítl, že tohle je jen další text o legitimizaci obezity. Ne, vskutku není. Respektovat tělo v jakékoliv jeho fázi – zatížené porodem, nemocemi, psychickými problémy nebo zkrátka jen životem jako takovým – je opravdu něco jiného než hlásat: „Hodně jezte, budete tlustí a to je dobře!“ Ostatně, dělá vůbec někdo něco takového? Nemyslím si. Hnutí jako body positivity či body neutrality tu nikdy nebyla od toho, aby ženy nabádala ztloustnout, pouze je učila přijímat svou fyzickou schránku a alespoň trochu z nich odebrat zátěž, stereotypy, předsudky a tlak, které společnost ženám dlouhodobě nakládá, a to ve všech myslitelných ohledech.
Pokud ani tohle vás nepřesvědčí, mám pro vás ještě jeden aktuální příklad, tentokrát, řekněme, z opačného spektra problému. Nejde totiž jen o ženy, které mají kila navíc. Před pár dny světovými médii proletěly fotky bývalé členky Spice Girls, Mel C, v plavkách. Tentokrát se ovšem bulvární plátky a lidé v komentářích do ikony 90. let pustili za to, že je ve svých jedenapadesáti letech příliš štíhlá, vyrýsovaná a má svaly. Nechyběly ani komentáře, že vypadá jako „chlap“.
„Opět to jsou ty samé komentáře, ten stejný narativ o ženských tělech. Nemůžeme se měnit. Nemůžete přibrat, nemůžete zhubnout, nemůžete mít příliš svalů. Nemůžete být příliš tamto, ani ono. A to se děje pořád. Není se čemu divit, že tolik žen bojuje s tím, jak vypadá,“ okomentovala oba nedávné případy zpěvaček na Instagramu koučka Becky Jones. A shrnula tak samotnou podstatu celého problému.
Stejně jako v otázce mateřství ani ve vzhledu – zdá se – žena nemůže nikdy vyhrát. Ať bude vypadat jakkoliv, její vzhled se s největší pravděpodobností dostane pod palbu kritiky. A to zejména od lidí, kteří nevědí, co znamená žít v ženském těle, a řešení toho, jak vypadají druzí, by jim při nejmenším mělo být úplně jedno.
Když žena hrdě nosí své křivky, většina ji odsoudí jako tlustou a línou, zbylá hrstka ji bude tleskat za to, že je „odvážná rebelka, co se nestydí“. Když žena bude cvičit, dostává nevyžádané rady, ať to nepřehání a nezačne vypadat příliš „mužně a namakaně“. A nejde jen o tělesnou konstituci. To samé se týká i ženského stárnutí. Na jedné straně se na vás z médií valí rady, jak vypadat mladě a zatočit s vráskami. Na druhé straně ta samá média gratulují Pamele Anderson, že sebrala odvahu a chodí na společenské akce bez make-upu.
Přitom vzhled mnohdy nevypovídá o ženách a jejich schopnostech zhola nic. Zkusme přijmout změny, kterým se během života pod vlivem mnoha okolností zkrátka nelze vyhnout. Nechme ženy dýchat a ukázat svůj potenciál. Neodvozujme jejich hodnotu od toho, kolik právě váží nebo kolik vrstev make-upu si nanesly.
Pokud i vy s podobnými předsudky stále sem tam bojujete, mám pro vás na závěr drobnou radu: Jestli se vám na dané ženě něco líbí, pochvalte ji. Nikoliv ve stylu: „Jé, ty jsi zhubla, tobě to sluší,“ ale třeba tím, že jí řeknete: „Jsi skvělá, kolik toho zvládáš! Záříš a je vidět, že jsi spokojená!“ Pokud se vám na ní naopak něco nelíbí a je to něco, co daná osoba nemůže do pěti sekund změnit, napijte se dobré kávy a myšlenku raději zahoďte. I mlčení totiž někdy dokáže udělat divy. A jako první by se mohli poučit ti, kteří plní komentářové sekce na sociálních sítích.
autorský text
79 Kč
79 Kč
84 Kč
