Když nevypadáš dobře, je to tvoje chyba: Instagram face jako spouštěč úzkostí a depresí

Odborníci na estetickou medicínu dnes mluví o tom, že trendem by měla být přirozenost. Že bychom se neměly snažit vypadat jako lidé, které vidíme na Instagramu. Pravda je, že tak rychle se to nezmění, přestože se blýská na lepší časy. Pořád v sobě máme tu touhu s někým se srovnávat. Stačí pár minut scrollování a člověk získá dojem, že existuje jen jeden správný typ krásy. Fenomén, který je výsledek algoritmu, který miluje uniformitu. Čím víc reagujeme na určitý typ krásy na fotkách, tím víc nám ho Instagram servíruje. A mozek si postupně začne myslet, že tohle je norma, a že všechno ostatní je odchylka.

Když se z inspirace stane posedlost

Srovnávat se je lidské. Srovnávat se tisíckrát denně s digitálně upravenou verzí reality už ale tak zdravé není. Odborníci z Mass General Brigham upozorňují na to, že sociální sítě můžou zhorčovat nebo spouštět symptomy tělesné dysmorfické poruchy (Body Dysmorphic Disorder). To není jen špatná nálada z toho, že se nám nepovedla fotka, kterou jsme chtěli postnout na sítě, je to intenzivní, vtíravé soustředění na domnělou vadu vzhledu, která ostatním často ani nepřipadá patrná.

Pokud trávíte hodiny kontrolováním svého vzhledu, vyhýbáte se společnosti, neustále se fotíte nebo naopak odmítáte být na fotkách, máte problém. A zrádné není jen to, že vám Instagram nabízí srovnávání s ostatními, ale i s vlastní „vylepšenou“ verzí. S tváří, kterou jste si sami upravili tak, že vypadá líp než realita.

Mohlo by se vám líbit

Ani blondýna, ani bruneta: Bronde odstín je pořád trendy a sluší všem

Algoritmus versus psychika

Sociální média můžou zesilovat negativní myšlenkové vzorce hlavně u těch žen, které už mají sklony k úzkostem nebo poruchám obrazu těla. Neustálé pozorování, měření hodnoty podle lajků a možnost upravovat vlastní tvář do nereálné podoby vytváří prostředí, kde vlastně nemůžete „vyhrát“. Psychika ale není aplikace, kterou stačí aktualizovat.

Potřebuje odpočinek, realitu a kontakt mimo displej. Co pomůže? Upravit si vlastní digitální prostředí. Omezit čas na sítích. Přestat sledovat účty, které ve vás vyvolávají pocit nedostatečnosti. Vrátit se k zrcadlu bez porovnání. Dát si „nofilter Friday“, ne proto, že je to trendy, ale protože mozku je potřeba ukázat, že lidská pleť má póry, akné a že to nikoho nezabije. Využijte instagramové funkce, zapněte si skrytí lajků, použijte časový limit aplikace.

Inspirace neznamená povinnost

Influencerky dnes nejsou jen tváře. Jsou to značky, často hlas generace. Mohou inspirovat k péči o sebe, ke zdravému životnímu stylu, k tomu, abychom se cítily dobře ve vlastním těle. Jenže inspirace a tlak jsou někdy od sebe na hony vzdálené. Když například žena, která splňuje většinu konvenčních ideálů krásy, napíše, že „je na každé ženě, jak bude vypadat, a že pro to musí něco udělat“, může to znít motivačně. Aktivní přístup, disciplína, práce na sobě. To všechno jsou hodnoty, které dávají smysl. Jenže mezi řádky se může skrývat i jiný vzkaz. Pokud tak nevypadáš, je to tvoje chyba. Snaž se víc.

Mohlo by se vám líbit

Ideál ženské krásy: Kdyby to bylo na ženách, opravdu by to byly velká prsa a dlouhé nohy?

Morální tlak v hezkém balení

A právě tady se láme hranice mezi zdravou inspirací a psychickým tlakem. Když „vypadat dobře“ znamená být disciplinovaná, úspěšná, hodnotná. A „nevypadat dobře“ znamená být líná, zanedbaná, nedostatečná. Tohle je malér hlavně pro mladé ženy, které vyrůstají v prostředí, kde je digitální obraz permanentní. Výzkumy opakovaně ukazují, že čím víc času trávíme porovnáváním se s idealizovanými obrazy, tím větší je riziko negativního sebepojetí. A pokud už má člověk sklony k úzkosti nebo perfekcionismu, může být podobný obsah spouštěčem spirály.

Hranice je v pocitu, tónu a kontextu

Rozdíl mezi inspirací a tlakem je často v tónu a kontextu. Inspirace říká (nebo by měla): Tohle funguje u mě, možná si z toho něco vezmeš pro sebe. Tlak říká: Tohle je správně, měla bys tak vypadat taky. Skutečně inspirativní obsah přiznává genetiku, privilegia, profesionální tým i případné zákroky. Mluví o zdraví, nejen o centimetrech v pase. A hlavně dává prostor i tomu, že někdo jiný může chtít něco úplně jiného.

Kladete si otázku, jakým kompasem se řídit? A kde vlastně ten kompas najít? Jak se cítíte po tom, co profil zavřete? Motivovaná a v klidu? Nebo menší, horší, pod tlakem? Tělo to většinou ví dřív než rozum. Pokud vás nějaký obsah dlouhodobě nutí přemýšlet o tom, co je s vámi špatně, není to inspirace. Je to stresor v hezkém filtru. A na ten se vykašlete.

Zdroj: Autorský text, The Nwe Yorker, People, Psychology Today, Mass General Brigham