Proč děti neříkají, když jim sourozenci ubližují? A kdy je to moc?

Jedna moje známá s oblibou pronáší, že nechápe, jak mohly se ségrou vyváznout ze svého dětství živé, protože se pořád „řezaly“. Všechno to bylo z legrace a tak nějak se zkrátka pošťuchovaly, ale jednou to skončilo i zlomenou klíční kostí. A to jsou přesně ty okamžiky, kdy si člověk říká: „Nebylo to už přes čáru?“ To, že se děti mezi sebou bijí do krve totiž není nijak neobvyklé. Podle průzkumu na toto téma se ale až 36 % dětí setkalo s incidenty, kdy je sourozenec vyloženě napadl, vyhrožoval jim nebo jim dokonce zanechal zranění. To by se dalo považovat za známky šikany, ale zajímavé je, že o tom děti před rodiči často nemluví.

Proč děti neříkají, když jim sourozenci ubližují?

Podle rodinné terapeutky Adély Šauerové může existovat hned několik důvodů, proč se děti nechtějí o násilí ze strany bratra či sestry bavit. „Někdy děti nemají plně vyvinutou schopnost rozpoznat, že to, co se děje, je škodlivé nebo nepřijatelné. Mohou považovat šikanu od sourozenců za normální součást interakce,“ uvádí. „Děti mohou ale také mlčet kvůli obavám z toho, co by se mohlo stát, pokud by o problému promluvily. Mohou se bát reakce rodičů, strachu z odvetných akcí od sourozenců nebo dokonce mohou mít obavy, že by mohly být obviněny ze lži a být tak i potrestány. Také se mohou bát toho, že když o problému promluví, budou považovány za slabé nebo nekompetentní, což může vést k pocitu viny nebo studu a bránit jim v otevřené komunikaci s rodiči,“ vysvětluje. A právě z těchto důvodů by to měli být rodiče, kdo zasáhne.

Mohlo by se vám líbit

Jak přispět k vytvoření dobrého a silného vztahu mezi sourozenci

5 znaků, že je to moc

Klíčem k pochopení rozdílu mezi běžnou sourozeneckou rivalitou a nezdravým sourozeneckým chováním je uvědomění si, že sourozenecká rivalita je relativně neškodná, zato sourozenecká agrese a zneužívání může mít celoživotní negativní dopady na duševní, fyzické a vztahové zdraví. Mezi varovné signály, že se konflikty překlápí k nezdravým, podle Šauerové patří následovné:

• Pokud jedno z dětí opakovaně způsobuje fyzické zranění svému sourozenci, například modřiny, oděrky, nebo dokonce zlomeniny.

• Pokud dítě projevuje změny ve svém chování nebo náladě. Děti mohou projevovat psychické důsledky, jako je úzkost, deprese, strach nebo izolace.

• Pokud se mezi sourozenci projevuje výrazná nerovnováha v moci nebo respektu, například pokud jedno dítě dominuje nad ostatními a má nad nimi kontrolu.

• „Šikanované dítě„ si nechce s druhým sourozencem hrát, vyhýbá se mu, nechce s ním být samo, nekomunikuje s ním, v takové situace pláče, přehnaně reaguje.

• Konflikty mezi sourozenci opakují nebo pokud jsou konflikty eskalující, místo aby se zlepšovaly.

Jak situaci řešit?

Jestli jako rodiče pozorujete tyto známky sourozeneckých konfliktů u vašich dětí, je na místě s tím něco dělat. Zásahy podle námi oslovené rodinné terapeutky přitom mohou vypadat následovně:

• Mluvte se všemi vašimi dětmi o jejich pocitech a zkušenostech. Naslouchání a validace emocí dětí jsou klíčové pro vytvoření důvěry a porozumění.

• Posilujte také dovednosti řešení konfliktů a emoční regulaci. To může dětem pomoci lépe zvládat obtížné situace.

• Zároveň je dobré jasně stanovit pravidla chování a nastavit důsledky za agresivní nebo škodlivé jednání.

• V některých případech může být užitečné vyhledat pomoc profesionála, jako je rodinný terapeut, který může pomoci rodině porozumět situaci a vyvinout strategie pro zlepšení vztahů.

Mohlo by se vám líbit

Mám jedno ze svých dětí oblíbenější. Co s tím? A proč to tak je?