Přejít k hlavnímu obsahu
Rozhovory

Bob Klepl: V kůži citlivé pandy

Režisér Patrik Hartl, Bobův kolega z divadla Studio DVA, mi o něm kdysi prozradil, že je výborný herec. Ale že to s ním bývá někdy těžké, protože je hodně citlivý. Když jsem to pak opatrně povídala Bobu Kleplovi (59), zasmál se a řekl: „Tvrdil o mně, že jsem citlivá panda? Že jsem hypersenzitivní? No, to má pravdu.“ Pak se rozpovídal nejen o práci, ale i o své arménské mamince, pobytu na psychiatrii i lásce k cestování. Začali jsme proto jeho výletem na Sardinii, ze kterého se zrovna vrátil.

Klára Mandausová | 18. 11. 2017

Jak jak se vám na Sardinii líbilo?

Moc. Je to krásná země, není tam takový podmořský svět jako na Maledivách, ale má jinou přednost. Sardiňané jsou totiž menšího vzrůstu, to se mi líbilo. Cítil jsem se po dlouhé době jako vysoký chlap, obr. Jsou o hlavu menší než já, a to mám sotva sto sedmdesát. Reputaci mi kazili jen cizinci. Je tam ale hodně turistů, to na Maledivách jsem na pláži sám. A ten podmořský svět! Maledivy mi vyhovují nejvíc. Už jsem tam byl třikrát. Jenže přítelkyně chce střídat dovolené u moře a poznávací. Příště jedeme do Vietnamu. 

Víte, že jsou Maledivy na úrovni moře, tam kdyby přišla vlna…

Nezachrání mě ani palma, to by byla konečná. Ale zase bych zemřel v mém milovaném moři. Povím vám, co jsem tam zažil loni. To mi nevěří ani Eva Holubová. Potápěl jsem se, okolo mě tisíce rybiček a najednou třímetrový žralok, objížděl mě, najel mi na obličej, narazil do masky a zmizel. Když jsem vylezl, křičel jsem, že jsem viděl žraloka. Přišla ke mně asi desetiletá česká holčička a řekla mi: „Pane Klepl, nekřičte, tady to jsou žraloci, co žerou jen škeble, pojďte, já vás tam vezmu znovu.“ A ukázala mi ho. Jenže Eva mi řekla, že jsem si fotku stáhl z netu, dokud prý nebudu mít selfie se žralokem, neuvěří.

Tak to se vám hra Líbánky na Jadranu o dovolené v Chorvatsku asi hrála dobře.

Nejtěžší bylo pro mě vylézt v šedesáti letech před lidi v plavkách a se šnorchlem k tomu. Ale pak to na Vyšehradě, kde jsme hru hráli, sedlo. Příjemné letní hraní. Jen toho bylo moc. Tak asi Holubová a Klepl táhnou, zaplaťpánbu za to.

Eva Holubová hraje vaši manželku. Říká se o vás, že jste si hodně blízcí. Skoro člověka napadne, proč nejste manželé?

Kdysi jsem se o to pokoušel. Před pětatřiceti lety. Jenže jsem byl v tu dobu ženatý a měl jsem už syna. Eva vždycky říká: „Jednou se o to Klepl pokusil, ale já mu povídám, to bychom si zkazili celý vztah.“ Má pravdu. Teď už je to mezi námi jako po pětatřiceti letech manželství. Žádné ohně.

Ohně jiného typu.

Evička je dost dominantní, já jsem docela měkkota. Ale naučila se mě otvírat. Když dlouho mlčím, nemluvím, chápe, že něco není v pořádku. Umí to se mnou, zkoumá, proč jsem naštvaný, a utěšuje mě. Hodně mi pomohla. Před několika měsíci mi umřel tatínek, syn měl svatbu. Do toho jsem každý den hrál, i v den úmrtí a pohřbu. To nebylo hrdinství, ale osvobození. Eva byla se mnou, na pohřbu i na svatbě. Podporovala mě morálně a hlídala, abych se třeba neopil. Tohle období už mám ale za sebou, už jsem z něj venku.

Myslíte potíže s alkoholem?

Ano, dělal jsem tehdy divné věci. Na nějaké besedě jsem se třeba picnul v přímém přenosu. Začal jsem... 

...CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V PROSINCOVÉ MARIANNE!

prosinec