Trápila ji obrovská bolest hlavy a byly jí doporučeny ibuprofeny. Jedla jich šest denně, ovšem úleva nikde. Psal se rok 2006 a osvěta kolem roztroušené sklerózy byla oproti dnešku minimální. Trvalo rok, než Kláře nemoc diagnostikovali a nasadili správné léky. Být to dřív, možná mohla normálně chodit. „Dnes trvá diagnostika podstatně kratší dobu a řada lidí díky vhodné léčbě vlastně příznaky ani nepozná. Takové štěstí jsem neměla,“ říká Klára.
První potíže začala mít, když jí bylo sedmnáct, studovala gymnázium, patřila mezi premianty a měla velké plány. „Je to už tak dávno, že si skoro nevzpomínám,“ odpovídá na otázku jaký byl její život bez nemoci a dodává: „Když jsem ale zjistila, že mám roztroušenou sklerózu, nastal v mém životě, ale vlastně v životě celé rodiny, zásadní zlom.“ Roztroušená skleróza je chronické autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému, tedy mozku a míchy, což se projeví například poruchami chůze či brněním nebo rozostřeným viděním. Nejčastěji postihuje ženy ve věku 20–40 let a v Česku nemocí trpí zhruba 15 000–17 000 pacientů.
Co by Klára poradila pacientům, kteří se s diagnózou teprve sžívají? „Aby nepanikařili! A aby se nebáli navštívit psychoterapeuta. Mně pomohl si uvědomit, že se vlastně nemusím vzdát svého života, že pořád můžu mít všechno, co jsem kdy chtěla, jen to nepůjde třeba tak rychle,“ podotýká. Na sezeních si dle vlastních slov také uvědomila, že být sobec je v pořádku, že s takovou diagnózou musí myslet hodně na sebe. Patřila mezi ty, kteří se pro druhé rozdají, ale na to jí už zkrátka nezbývají síly, musí se šetřit a hodně odpočívat, jinak by byla vysílená.
Klářin velký sen byl mít děti. Ačkoli ji lékaři zrazovali a upozorňovali, že těhotenství a porod bude pro její tělo velká zátěž, touhy po mateřství se nevzdala: „Nakonec se nám s přítelem zadařilo,“ vzpomíná s láskou. Porod byl bezproblémový a péči o dvouletou dcerku zvládá s přehledem: „Mám vytrénované dítě,“ říká z legrace, ale i s jistou hrdostí v hlase s tím, že dcera je moc hodná a poslouchá. „Neumím si představit mít zlobivé dítě, to by byl mazec,“ směje se. S přítelem, s nímž jsou spolu už osm let, vychovává ještě druhou dceru, kterou má přítel z prvního vztahu. „Biologická maminka ji opustila a holčička byla psychicky dost zlomená,“ říká Klára a pokračuje, že si k sobě našly velmi brzy cestu. „Už je velká, ale má křehkou dětskou dušičku, kterou se snažím chránit,“ sděluje Klára.
Zdroj: autorský text, rozhovor s pacientkou s RS, eReS tým ČR
Marianne Talk s Beatou Rajskou: Co nám v oblékání nejvíc ubližuje a jak to zachránit
