Dominika Hašková: Tátu si jako prezidenta nedokážu představit

Říká se, že děti slavných osobností to paradoxně mají v profesním životě těžší. Souhlasíte, nebo pro vás příjmení Hašková nikdy nebylo překážkou?

Tohle tvrzení slýchávám v Čechách celkem často. Do Anglie jsem se přestěhovala přibližně před pěti lety a přiznám se, že jedním z důvodů, když jsem se sem hlásila na školu, bylo právě to, že nikdo nebude znát mé příjmení. Hokej totiž v Anglii není moc populární. Nikdo tu nezná moji rodinu, a už vůbec nikdo netuší, co dělá můj táta. Jsem tu sama za sebe a jsem za to ráda. Musím tu makat stejně jako ostatní lidi, kteří se v hudbě chtějí prosadit.

Chtěla jste už od malička být zpěvačkou?

Přání být zpěvačkou se ve mně probudilo v sedmi letech, kdy jsem začala chodit do sboru Slavíček v Pardubicích. S hudbou jsem začala o rok dříve, a to hraním na flétnu. Samozřejmě mě zajímaly ale i jiné profese. Chtěla jsem být veterinářkou, krasobruslařkou, ale od doby mých pěveckých počátků jsem přesně věděla, že se chci profesionálně věnovat zpěvu.

Proč jste zvolila studium na britské Leeds College of Music? Nechtěla jste zůstat v Praze?

Leeds College of Music jsem vlastně zvolila omylem. Na gymplu jsem nebyla úplně pilným studentem a přihlášky jsem posílala na poslední chvíli. Měla jsem možnost vybrat si z pěti škol, z toho čtyři jsem věděla, ale tu pátou jsem volila tak, že jsem zavřela oči nad papírem se seznamem škol, a když jsem je otevřela, padly právě na Leeds. Do té doby jsem ani nevěděla, že tahle škola existuje. Zaujala mě ale nejvíc. Už na přijímačkách po mně chtěli, abych představila svou vlastní tvorbu. To jinde nepožadovali. Věděla jsem, že tahle škola mě donutí na sobě makat a rozvíjet se. Vytáhne mě z lenosti a mé komfortní a pohodlné zóny. To pro mě byla výzva. Ne, že bych vyloženě nechtěla zůstat v Praze, přemýšlela jsem o tom, ale vlastně jsem nestihla poslat ani přihlášku. Jsem zvyklá se celý život stěhovat, v Praze jsem byla už šest let, tak jsem měla pocit, že zase musím jinam. Měla jsem diplom a možnost studovat v Anglii, byla by škoda toho nevyužít.

Magisterské studium dokončíte v září. Zůstanete v Británii? Jaké máte plány?

V Anglii zůstanu určitě do dalšího léta. V kapele jsme se domluvili, že všichni zůstaneme v Anglii a budeme se snažit kapelu posunout dál. Dokonce jsem začala s dvěma členy bydlet a máme nový byt. Chceme tvořit, nahrávat hudbu a prosadit se. Potkali jsme nové lidi – producenty, fotografy a další, se kterými se chceme spojovat a kapelu dostávat do povědomí širšího publika. Připravujeme své první EP a další klip. O termínech ale zatím nechci mluvit. Všechny aktuality prozrazujeme na našich sociálních sítích.

Je něco „českého“, co vám v Anglii chybí?

V Anglii mi chybí rodina, protože s nimi ráda trávím čas. Bratr se teď odstěhoval do USA, ale pořád mám v Čechách mámu, tátu, bratrance a další. Chybí mi tu také ten rodinný komfort, kdy máte navařeno, naklizeno :-). Do Čech si jezdím odpočinout, bydlím u mamky, kde mám krásný, čistý a uklizený pokoj. S mamkou chodíme na obědy, večeře nebo mi vaří samý dobrý jídla. V Anglii si musím vařit sama, takže se nějak odbývám, protože nemám čas. Celkově mi chybí Praha, protože ji miluji. Ráda se po Praze procházím pěšky a pozoruji její krásy.

Ve druhém ročníku na vysoké škole jste založila kapelu DOMI. Jak byste ji popsala?

DOMI je elektro popová mezinárodní kapela, která momentálně působí především ve Velké Británii. Hudbu a texty bych popsala jako fresh kombinaci skandinávského popu, britské elektroniky a západní popové scény.

Po debutovém singlu Let Me Follow představujete novinku Wouldn’t That Be Nice, která již zní v britském éteru. Jaký je to pocit, slyšet vlastní písničku z rádia?

Upřímně jsem svou písničku v rádiu ještě neslyšela, nestihla jsem ji. Ale vím, že se hraje. Lidi mi občas píší, že ji slyšeli. Rádio téměř neposlouchám. Viděla jsem ale oba své klipy na Óčko TV. To byl zvláštní a skvělý pocit. Hned jsem si to natočila a ukazovala kapele. Celý svůj život jsem čekala, až se něco takového stane, takže mě to nabudilo a žene mě to dopředu. Chci s DOMI tvořit, slyšet a vidět se ještě více. Mimo Čechy nás hráli už v Anglii, Libanonu a myslím, že i v Norsku. Těším se, až budeme na ještě větších a širších platformách.

Chystáte turné po severní Anglii. Jak těžké je, aby se nová kapela dostala britským posluchačům do povědomí?

Právě jsme v procesu plánování. Je to těžké. Aktuálně nás nikdo nezastupuje a koncerty si řešíme sami. Doteď to až takový problém nebyl, ale už asi začneme někoho hledat, aby nám více pomohli se prosadit. V Anglii je velká síla v internetu. Dnešní generace chce vidět všechno hned. Frčí především Instagram, takže se na něm snažíme hodně fungovat. A samozřejmě se snažíme hodně hrát v Leeds i okolí, aby nás začalo poslouchat více lidí a rozšiřovali naši posluchačskou základnu. Jsme stále ještě na začátku.

A co Česká republika? Můžeme se na vaše koncerty těšit i tady?

Aktuálně se hlavně soustředíme na severní Anglii, na naše plánované turné. Do Čech se zatím nechystáme, nemáme nic zabookovaného. Hraní v Čechách je pro nás složitější, je potřeba naplánovat více koncertů, aby se nám to vyplatilo. Ale chtěli bychom hrát příští rok na českých festivalech. Snad se tedy v Čechách brzy objevíme.

Kde se Dominika Hašková vidí za 10 let?

Jsem člověk, který absolutně neplánuje dopředu, ale vím, že se chci nadále věnovat hudbě. Plánuji pouze specifické a aktuální věci. Ale neumím si naplánovat to, kde budu za deset let. To je pro mě děsivé. Jsem spontánní člověk. Mohu se rozhodnout ze dne na den, že budu žít třeba někde jinde. Teď mě ale zajímá moje kapela. Jsem ve fázi, kdy chápu, že kapela není jen o mně. Jediné, co chci, je být šťastná.

Nedávno se do médií dostala informace, že váš tatínek nevylučuje kandidaturu na prezidenta. Dokážete si ho v této roli představit?

Haha. Ne, nedokážu. Znám ho jako tátu, hokejistu, businessmana, ale jako prezidenta ho neznám a neumím si to představit. Bylo by to rozhodně něco nového, na co nejsem zvyklá.

ČTĚTE TAKÉ: Rozhovor s Karolínou Kurkovou: Plánuje se vrátit do Čech?