Film Franz, ke kterému jste psal scénář, obdržel čtyři České lvy. Jak moc vás mrzí, že jste svou nominaci za nejlepší scénář neproměnil?
Tvrdit, že je mi to úplně jedno, by bylo asi pokrytecké. Cesta k Franzovi nebyla vůbec jednoduchá. Za sebe si myslím, že byla možná jednou z nejsložitějších scenáristických operací, kterou jsem ve své hlavě musel podstoupit. A pochopitelně tajně doufáte, že to kolegové musí vědět a ocení to. Ale ono to takhle nefunguje. Ve světě, ani u filmu. Prostě vyhrál někdo jiný, kdo akademiky přesvědčil o svém nadání líp než já. Samozřejmě bych byl raději, kdybych získal šest Lvů a jednu nominaci – ne naopak. Profesně to ale příliš neznamená. Papír na začátku dalšího projektu je vždycky zatraceně bílý.
První scénář jste začal psát před více než dvaceti lety, jak moc se změnil styl psaní, a hlavně očekávání publika? Myslíte, že je dnes nutné být víc korektní, nebo naopak otevírat tabuizovaná témata?
Tohle asi objektivně nedokážu posoudit. Za dvacet let psaní se dotknete mnoha témat, která vás oslovují a trápí. Objevují se ale nová, protože stárnete a váš svět, obzor, zkušenosti, se mění. Od hledání partnera, přes rodinu až po snahu nalézt nějaký smysl toho všeho. Zestárnete vy, vaši rodiče. Před lety vzdálené téma smrti se stane hmatatelné. Zároveň hrozí, že jako autor ustrnete, uvelebíte se v bublině svého přesvědčení, že jste už něco vykoumali, napsali a tedy máte hotovo. Obecně je těžké stárnout. Stárnout jako autor a nezačít nudit je přímo ďábelská kombinace. Přesvědčit čtenáře, že váš svět stojí za jeho čas, je nelehký úkol. Myslím, že snažit se vejít do nějakých moderních a současných představ toho, co je IN, co je korektní a co za hranou, není cesta. Nebudete nikdy nikým jiným než sami sebou. Můžete se jen s větší či menší mírou trapnosti pokoušet přesvědčit své diváky, že ve vaší hlavě je něco i pro ně.
Jak moc pro vás je svazující, že se jménem Epstein už lidé očekávají jen to nejlepší?
Obava z toho že člověk selže, je asi trvalá a permanentní součást tvorby. Objektivně nemáte žádné záruky, že další věc, kterou vytvoříte, nějaké kvality mít bude. Hovoří se tu o řemesle, ale u psaní si dovolím pochybovat, že má krom gramatiky pevné základy. Řemeslný mistr se s každým dalším kouskem lepší. To vám ale text nedovolí. Můžete mít jedno téma, ale cesty k němu by měly být vždy nově vyšlápnuté. A to je dřina.
Přesto vás to neomrzelo a nepochybuju, že pracujete zase na něčem novém…
Ono je to s těmi nehotovými věcmi vždycky takové rouhání. Snad ale můžu navnadit na malou černou televizní komedii Lajf, kterou natočil Jirka Strach podle mé divadelní hry a která vypráví příběh pěti lidí, kteří se jedou společně vozem zabít, protože to žádný z nich nesvede sám. Měla by běžet v květnu a já doufám, že diváky nezklame.