ELIZAVETA MAXIMOVÁ: Už nechci žít nanečisto

Před foťákem se pohybuje s lehkostí profesionální modelky, ve skutečnosti však srdce Elizavety Maximové už od dětství bilo pro herectví. "Jako tříletá jsem se nejprve chtěla stát akrobatkou v cirkuse. V mé rodné Kazani v Rusku jsme do cirkusu chodili často a já prosila dědečka, ať mě tam přihlásí. Nacvičovala jsem si choreografie a chystala papírové lodičky, abych je mohla o pauze při představení prodávat. To mi byly asi tři roky," popisuje Elizaveta své dětské sny. "Dědeček mi jednou slíbil, že tedy řediteli cirkusu zavolá. Šel k telefonu a mluvil s ním, já jsem si ale vzala druhé sluchátko a zjistila jsem, že nikam doopravdy nevolá. To jsem považovala za velkou zradu," vzpomíná se smíchem.

Zájem o herectví ale přišel záhy, její rodina má totiž v Rusku hereckou tradici. Vyrůstala v obklopení herců a režisérů z rodiny a často ji brávali na svá divadelní představení. Ta ji fascinovala natolik, že chtěla být jejich součástí. „"Všechny naše návštěvy se mnou musely ihned po příchodu absolvovat hru na divadlo. Nejdřív jsem jim jako šatnářka sebrala kabáty, pak si museli koupit lístky na představení a zavedla jsem je do svého pokojíčku, kde byla první část vystoupení s kazeťákem. O pauze jsem v ‚bufetu‘ prodávala jídlo. Poté následovala druhá půlka a teprve potom si mohli povídat s mými rodiči a prarodiči. Těžko říct, jestli k nám ty návštěvy chodily rády," směje se.

Protože Elizavetini rodiče moc dobře věděli, jaká jsou úskalí herecké profese, od umělecké dráhy ji nejprve odrazovali. "Naváděli mě spíše k profesím, které jsou také kreativní, ale člověk nemusí čekat, až ho někdo osloví a nabídne mu práci. Což se u herectví samozřejmě občas stává," přiznává Elizaveta. Recept na období, kdy práce nepřichází, ale už zná. "Pochopila jsem, že to je čas, kdy se mohu věnovat sobě. Sportovat a realizovat se v jiných oborech, které mě baví a zajímají, a především přepnout pozornost na něco nového. Už jsem vyzkoušela například olejomalbu nebo kurzy sebeobrany krav maga."

Kostým, košile a vázanka; vše Sportmax

Místo konzervatoře Elizaveta nastoupila na anglicko-české gymnázium, ale ani tam ji sen o herectví neopustil. "Šla jsem tam především kvůli tomu, abych mohla případně jet na herecké kurzy do USA. To jsem však tehdy rodičům neřekla. V deváté třídě jsem si totiž přečetla knížku Lee Strasberga o jeho akademii v New Yorku. To byl můj velký sen, a proto jsem se chtěla naučit anglicky," vzpomíná. "Když se dávaly přihlášky na vysoké školy, řekla jsem rodičům, že si dávám přihlášku pouze a jedině na DAMU a jestli to nevyjde, tak pojedu pracovat jako servírka do Ameriky a třeba si jednou na ty kurzy vydělám. Další plán byl dělat přijímačky v Moskvě na GITIS, což je škola, která se mi dodnes velice líbí a sleduji práci tamních absolventů."

Elizavetě se nakonec vyplatilo vsadit všechno na jednu kartu a na vysněnou DAMU se dostala. Už při studiu hostovala v Národním divadle a brzy přišlo i natáčení. "Studium pro mě bylo prověrkou, nakolik to s hereckou profesí myslím vážně. První rok jsem téměř nespala, nejedla a veškerý svůj čas trávila ve škole. Je to test toho, co člověk vydrží, jak moc je zapálený. Jestli ho neskolí neúspěchy, nebo ho naopak moc nezahltí úspěchy," vyjmenovává úskalí studia herectví a přiznává, že jedním z největších je neustálý konflikt sám se sebou. "Mou největší konkurencí jsem já sama. Jaká jsem byla, jak jsem uvažovala a zvládala náročné situace například před rokem či dvěma."

Kromě role v minisérii Spravedlnost, kde si zahrála Lili, dceru policisty Ondřeje Vetchého, se ve čtvrtém ročníku na DAMU podílela na studentském snímku Atlantida, 2003. Ten Elizavetu dostal až na pověstný červený koberec v Cannes. "Dostali jsme se mezi šestnáct krátkometrážních filmů sekce Cinéfondation, které porota vybírá z několika tisíc přihlášených filmů. Byl to krásný zážitek, Cannes je velká oslava filmu a talentu. Věhlasný večírkový život jsme nezažili, přijeli jsme především kvůli projekcím filmů a workshopům. Festival je velkou příležitostí pro mladé filmaře, jak ukázat svou tvorbu a představit své další projekty. Já sama jsem se tam paradoxně seznámila se spoustou českých filmařů, které jsem do té doby neměla šanci potkat.”

Košile, kalhoty a trenčkot, vše Zuzana Kubíčková

Elizavetu si televizní diváci aktuálně nejčastěji spojují s rolemi v krimi minisériích, zejména se Stockholmským syndromem, kde si zahrála psychicky zlomenou zneužívanou dívku Kláru Oseckou. Na tuhle roli se připravovala s psycholožkou, která pracuje s oběťmi a pachateli trestných činů, náročnou přípravu si ale vyzkoušela i u několika dalších rolí. „Neustálé vystupování z mé vlastní komfortní zóny je pro mě jedním z důvodů, proč miluju herectví. Na roli v komediálním seriálu Trpaslík Jana Prušinovského jsem trénovala s roztleskávačkami, kvůli jednomu natáčecímu dni ve filmu Petra Zelenky Modelář jsem se zase půl roku učila hrát na kytaru a zpívat písničky Janky Djagilevy. Takovými výzvami vysloveně žiju a neskutečně mě baví,“ vypráví Elizaveta s nadšením.

K odpoutání od zahlcení příběhy psychicky náročných postav jí pomáhají osobní rituály. "Na DAMU nás učili, že mentální hygiena je pro herce velmi důležitá, ale kladli nám na srdce, abychom si jako únik nevybrali alkohol nebo drogy. Naštěstí se pro mě nedávno stal drogou sport, kterému jsem se paradoxně jako dítě a teenager věčně vyhýbala. Nechávala jsem si psát omluvenky, že nemůžu běhat, protože mám alergii na trávu, nebo plavat, protože mám alergii na chlor. Na DAMU to už bylo podvědomě nespočtem zranění. Teď chodím k trenérovi Radkovi Lacimu, který mě mimo jiné učí, že je možné jít na psychiku přes tělo."

Pohybem si od černých myšlenek Elizaveta pomáhala i během karantény. "Na začátku jsem měla úzkosti ze všech těch negativních zpráv kolem. Pak jsem je přestala číst tak často, občas jsem si zacvičila, naučila se celkem slušně vařit a ve výsledku jsem si karanténu vlastně užila," přiznává. "Minulý podzim byl pro mě pracovně hodně náročný. Točila jsem naráz čtyři projekty a neměla jsem daleko k pocitu vyhoření. Potřebovala jsem si odpočinout. Jen jsem netušila, že budu nakonec odpočívat až tak dlouho."

Šaty, LAFORMELA; boty, Proenza Schouler (prodává Space)

Nyní se Elizaveta na pracovní kolotoč už zase těší. V září také začne v pražském divadle Studio DVA zkoušet komedii Beckham v režii Petra Zelenky, kde si po boku Karla Rodena, Kryštofa Hádka a Miroslava Hanuše zahraje údajnou milenku fotbalisty Davida Beckhama, jeho sekretářku Rebeku Loos. V kauze, o které hra pojednává, hrál velkou roli bulvár, se kterým však Elizaveta osobně žádnou špatnou zkušenost zatím nemá. "Trochu jsem se bulváru bála, když jsme točili film Hra, kde máme s Jiřím Mádlem čtyři a půl minuty dlouhou milostnou scénu. Český bulvár dokáže být obzvlášť sexistický, u mladých hereček se čeká na to, až jim někde vykouknou kalhotky nebo prsa. Naštěstí byl ten film zřejmě natolik artový, že ho bulvár téměř nezaregistroval," směje se Elizaveta a přiznává, že má v tomto směru oproti jiným hercům nepatrnou výhodu. "Velká část mé rodiny žije v Rusku a Americe, takže kdyby se tu na všech bulvárních stránkách objevila moje prsa, nemusela bych to složitě vysvětlovat například prarodičům. Maminka, nevlastní táta a bráška, kteří žijí tady v Česku, by se tomu asi jen zasmáli a zbytek rodiny by to zkrátka vůbec neviděl."

Sdílení soukromí na sociálních sítích Elizaveta nebere na lehkou váhu, ale uznává, že se jí teď hranice o kousek posunuly. "Dříve jsem například nikdy nesdílela fotky partnera, teď už jsem tomu otevřenější. Člověk míní, život mění." Ti, co pozorně sledují Elizavetu na Instagramu, si mohli všimnout, že je jejím partnerem režisér Marek Jarkovský, který točí reklamní kampaně. Mimo jiné natáčel i videa v rámci Elle Beauty Lounge na karlovarském filmovém festivalu a právě tam se Elizaveta s Markem seznámili. "Hodně se navzájem podporujeme a radíme si. Jsem první, komu dává číst své scénáře a náměty, hodně věcí spolu konzultujeme. Vážím si toho. Během karantény jsme vymysleli společný projekt, jsem zvědavá, jak se nám bude spolupracovat. Zda na place dokážeme oddělit osobní a pracovní život."

Než se Elizaveta pustí do společného projektu s Markem, čeká ji několik natáčení pro televizi a film a také ji uvidíte coby herečku Divadla Československé armády Martu Švarcovou, jejímž předobrazem byla Jiřina Švorcová, v minisérii Petera Bebjaka Herec z produkce České televize. A na co se Elizaveta právě teď nejvíc těší? "Na dovolenou zatím žádné plány nemám. Teď už se nemůžu dočkat, až budeme v tom klasickém zkušebním procesu," přiznává. "Také se těším na to, až budeme moci naplno cestovat. Během karantény jsem si totiž uvědomila, kolik mám nesplněných cestovatelských snů. Připadá mi, že někdy žijeme tak, jako bychom tu měli být věčně, a ty největší sny stále odkládáme. Chtěla bych navštívit Asii, zejména Japonsko, a projet autem Ameriku. I díky karanténě teď cítím, že nemám čas žít život nanečisto."

POŠTOVNÉ ZDARMA

Časopis Marianne si nyní můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.