Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Rozhovory

„Jsem jako voda. Vždycky si najdu cestu,“ říká Tereza Kostková

Info ikona
Kostková

S herečkou Terezou Kostkovou (47) o životě s teenagery, o tom, co pro ni znamená Paříž, o cestování, radosti z plných divadel a o její roli v česko-slovenském filmu Nikdy neříkej nikdy, který se natáčel za pandemie a nyní konečně míří do kin. Premiéru má 3. srpna.

Už jsme spolu jeden rozhovor pro Marianne dělaly – před čtyřmi lety, ještě před pandemií. Co se u vás za tu dobu změnilo, ať už navenek, nebo uvnitř?

Stále se něco mění, to už je tak na světě zařízeno. Novinka je třeba náš pejsek. Jsou mu tři roky a je to přesně ta změna, co je současně vnější i vnitřní, protože je to nový rozměr lásky a blízkosti. Nemluvě o každodenních procházkách. Bumík k nám přišel pár dní před lockdownem, takže byl naším průvodcem novým časem. A taky mi zase o kus vyrostl syn. Tondovi bude šestnáct, loni skončil základku a nastoupil na střední školu. Jsou to silné ročníky, takže si všechny maminky můžeme podat ruce – příprava na přijímačky, nervy, všichni jsme si tím prošli. Abych to shrnula – normálně život. Díky bohu dobrým směrem.

Váš syn chodil na výtvarnou základku, pokračuje tímto směrem?

Ano, vybral si obor animačně-filmová tvorba. On tedy nikdy nechtěl být výtvarník, směřuje k filmové tvorbě. Ale vždycky měl své vidění a doteď má silný cit pro výtvarno. A je fajn, že své představy umí realizovat i rukama. Jako malý chodil na keramiku, mám tu od něj spoustu krásných věcí, teď si třeba staví železnice, když mu čas dovolí.

Sdílí s vámi svou tvorbu?

Ano, všechno mi pouští a ukazuje. A mě zase zajímá jeho názor na moje věci. Těší mě to.

To je prima, ne všichni teenageři to takhle s rodiči mají.

Tak jistě, v pubertě dochází k přirozené změně pouta, protože se mládě odpojuje do dospělého. Ale na tom není nic špatného. Náš kontakt je pořád intenzivní, jen vypadá jinak. Jasně, je víc pryč, s vrstevníky, ve svém světě, a mně to připadá zdravé. Tak nějak funguju po svém, věřím svým pocitům a tiše doufám, že jako máma nejdu špatným směrem. Já totiž nedokážu zařídit, aby se druhý člověk nějak choval. Jen dělám všechno pro to, aby měl Toník důvod mi věřit a komunikovat se mnou. A zatím se to děje.

Podniknete občas něco i sami dva? My teď byly s patnáctiletou dcerou poprvé samy v zahraničí, v Paříži, a byla to pro nás úplně nová zkušenost a silný společný zážitek.

Přesně tohle jsme absolvovali před rokem. Když se Toníkovi blížily patnácté narozeniny, strávili jsme spolu jarní prázdniny v Paříži.

...CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V SRPNOVÉ MARIANNE

Info ikona
MARIANNE