Zpěvačka Kateřina Marie Tichá: Jsou dny, kdy vůbec nechci, aby se mě někdo dotýkal

Kdybyste si mohla vybrat kohokoli na světě, s kým byste chtěla jít na večeři?

S Florence Welsh, zpěvačkou z Florence + The Machine, s Patti Smith nebo s Mayou Angelou. To jsou pro mě hodně inspirativní ženy.

Pohodové nicnedělání, nebo akční dovolená?

Obojí, podle toho, jestli mám zrovna více, nebo méně pracovní životní období.

Píšete si deník?

Ano, ale velmi nepravidelně a ne ve smyslu záznamu událostí, ale spíš emocí, které si řeším, a myšlenek, co zrovna mám.

Často cestujete – kam jste se podívala naposledy?

Naposledy jsem byla v italských Dolomitech a na podzim jsem znovu navštívila New York.

Jaký je váš největší cestovatelský sen?

Království Tonga a plavání s velrybami, Argentina, souostroví Ohňová země u Jižní Ameriky, Jordánsko a poušť Vádí Rum.

• Kateřina Marie Tichá s kapelou Bandjeez má za sebou dosud největší koncert v pražském Universu, který proběhl koncem listopadu. Od jejího debutového alba Sami, za které získala Cenu Anděl v kategorii Objev roku, uplynulo pět let. Od té doby začala spolupracovat s kapelou Bandjeez, dnes už legendární skupinou Davida Stypky, vystoupila v pražské Lucerně na koncertě k 80. narozeninám Marty Kubišové a také společně s Kühnovým dětským sborem zazpívala na inauguraci prezidenta Petra Pavla. V loňském roce vydala druhou řadovou desku Plamen a získala za ni Cenu Anděl v kategorii Zpěvačka roku. Kateřina je autorkou všech textů, na hudbě se s ní podílela Tereza Balonová. Zajímavostí je, že celé album nazpívala na mikrofon z roku 1930. Nedávno se Kateřina spojila s ženskou kapelou Vesna a vydaly společnou píseň Po vodě.
   

Mohlo by se vám líbit

Písně Davida Stypky jsou prorocké, každý si v nich najde to své: Maminka Marie Stypková o svém zesnulém synovi

Kdy jste si naposledy jen tak pro sebe zpívala?

Docela nedávno. Šla jsem se na Vysočině sama projít, široko daleko nikdo nebyl. Zpívala jsem si lidovky, takové ty, co každý zná. Prostě jenom pro sebe, pro radost z té písně a hlasu.

Když vás něco nebo někdo naštve, křičíte, nebo se ovládnete?

Jak kdy. Určitě se mi stane, že zvýším hlas, ale nekřičela jsem už hodně dlouho. Možná jen na psy, když se začali rvát a snažila jsem se je od sebe odtrhnout. V diskuzích zvyšuju hlas asi opravdu maximálně ze zoufalství.

Když potkáte známého, podáte si ruce, obejmete se, nebo se políbíte na tvář?

To asi záleží na lidech, které potkávám, protože jsou známí a známí. Zároveň záleží na tom, jak se zrovna cítím. Někdy jsem kontaktní, ale někdy vůbec nechci, aby se mě někdo dotýkal, zvlášť po obdobích, která jsou co se týče setkávání s lidmi dost intenzivní. Většinou to na mně ale ani není poznat.

Každý svou peřinu, nebo jedna velká společná?

Každý svou, rozhodně a vždycky!

Psané zprávy, nebo hlasovky?

Psané zprávy. Když hlasovky, tak ať jsou v nich jen informace. Ne celé myšlenkové pochody.

Dostala jste báječnou zprávu. Komu o ní řeknete jako prvnímu?

Ségře a pak všem nejbližším přátelům a partnerovi.

Kdybyste mohla něco změnit na způsobu, jakým jste byla vychována, co by to bylo?

Asi bych chtěla mít zdravější vztah k jídlu. U nás doma se nikdy nejedlo moc zdravě a všechny návyky jsem si musela vypěstovat skoro od nuly až v pozdějším věku. Takže by se mi líbilo už odmala trochu víc řešit složení potravin, skladbu jídelníčku a tak. Plus bych asi ráda už jako dítě dělala nějaký sport.

Chtěla byste vědět něco z budoucnosti?

Z té mojí asi ne. Možná bych ale chtěla vědět, jak to tu přibližně bude vypadat, až tu nebudu. Až tu třeba jednou budou moji potomci, nebo potomci mých sourozenců a kamarádek. Chtěla bych jednoduše vědět, jak to s lidstvem dopadne.

Na co jste se naposledy ptala umělé inteligence?

Jaké bylinky můžu jako hypersenzitivní jedinec pít večer, abych v noci usnula.

Jaké slovo nebo frázi nemůžete vystát?

Když někdo říká, že se lidi nemění. Lidi se mění, a hodně, ale jenom když sami chtějí!

Co důležitého se o vás běžně neví?

Líbilo by se mi, kdyby se vědělo, že bych zvládla hezky namluvit nějakou knížku. Víc pracovat s hlasem i „nepěveckým“ způsobem.

Co jste měla udělat už dávno, ale stále to odkládáte?

Asi tak milion věcí ze svého to do listu. Ani nechci myslet na to, co tam všechno je. Jenom tak namátkou mě čeká vyklízení celého šatníku, spousta oprav doma v bytě, navštěvování předplacených kurzů italštiny… Spousta drobností, které ale nakonec člověku zaberou půl dne.

Kdybyste se zítra mohla vzbudit a mít jakoukoli novou schopnost anebo vlastnost, co by to bylo?

Chtěla bych si umět dělat s hlasem, úplně co chci. Lítat. Nemuset dýchat pod vodou a necítit tlak, abych se mohla dlouho a hluboko potápět. Chtěla bych umět skvěle surfovat. Natahovat a zpomalovat čas. Mluvit s lidmi, co už tu nejsou. Ten seznam je opravdu dlouhý!

Článek vyšel pod původním titulkem „Lidé se mění, jen když sami chtějí“ v časopise Marianne 12/2025 . Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.