Otevřete řeky, jedeme: První vodácké ahoj

TEXT: Libor Hruška 

Dyje má svého Dyjáčka, Bečva Bečvocha, Chrudimka Čochtana a Doubrava Dědka Doubraváka. Zatímco po většinu roku působí čeští a moravští vodníci inkognito, jednou ročně vycházejí mezi obyčejné smrtelníky. Zelení mužíci nesmějí chybět při slavnostním odemykání svých řek, jež se v různých termínech koná na počátku jara. Jeho průběh se mírně liší – někde se koná i slavnostní křest nových háčků, hraje kapela a jinde se naopak akce omezuje pouze na plavbu samotnou. Nikde se však akce neobejde bez obřího symbolického klíče.

Tradice odemykání na sněhu 

Nejdelší tradici má zřejmě jarní odemykání na jihočeské Lužnici, kde ho parta vodáků ze Suchdola poprvé uspořádala na počátku osmdesátých let. „Na vodu se tehdy vydalo osm lodí, sjeli jsme ji jen tak z hecu s kamarády. Dneska se akce obvykle účastní nějakých 150 lodí,“ vzpomíná na nultý ročník Milada Klímová. Jezdí se dvanáctikilometrový úsek ze Suchdola do Majdaleny, ale žádný oficiální cíl neexistuje. Každý může dojet, kam chce. Záleží na tom, v jaké je po zimě kondici a také jak moc se mu chce riskovat případnou koupel v ledové vodě. Podle kalendáře je totiž sice jaro, ale jak upozorňuje Milada Klímová, někdy hrdiny v lodích ze břehů povzbuzují lyžaři na běžkách. V suchdolském tábořišti hraje kapela a jednorázově je otevřený kiosek, aby si vodáci mohli před vyplutím dát něco na zahřátí.  

Bez klíče by to nešlo 

Vlastního vodníka na Lužnici nemají a jeho účast ani není podmínkou. „Dříve sem jezdíval jeden pán z Pardubic, ale bohužel už zemřel,“ vypráví Milada Klímová. Řeku podle tradice odemyká předseda vodáckého oddílu, který před vyplutím lodí musí vstoupit do vody a otočit velkým klíčem. Původně ho kamarádi ještě nádavkem házívali do ledové Lužnice, později od tohoto zvyku upustili. Na ostatních českých a moravských řekách se první jarní plavba bez zelených mužíků neobejde. Třeba vodník Čochtan, který působí na východočeské Chrudimce, je kromě klíče vybaven též Neptunovým trojzubcem. Dohlíží rovněž na křty háčků, kteří do lodě usedají vůbec poprvé.

Protože vodáci jsou veselá chasa, odpovídá tomu i průběh divokého rituálu. „Nejdřív háčka zkoušíme z jeho znalostí a nakonec mu někdo z admirality nalije malé množství rumu za krk a jeho zadák to musí slíznout. Pak se většinou křičí: ‚Ani kapka nazmar!‘“ popisuje recesistický obřad jeden z vodáků. Od roku 2011 se v dubnu slavnostně odemyká také nejoblíbenější česká řeka, Vltava – jezdí se z Českého Krumlova do Zlaté Koruny. A zatímco v hlavní sezoně se této řece přezdívá ‚vodácká dálnice‘, na jaře je plavba návratem do starých dobrých časů, kdy do kánoí nasedali jen opravdoví srdcaři. 

Zajímavosti:  

• Dyji odemyká vodník Dyjáček, na slavnosti v Lednicko-valtickém areálu se ale někdy zastaví i císař František Josef. Na hladinu se tu ale po zimě nevracejí kánoe či kajaky, nýbrž vyhlídkové turistické lodě. 
• Na Sázavě mají klíč na jedno použití. Po namočení do řeky se o obří křupavou pletýnku postarají ryby.  
• Někde řeky odemykají v březnu, jinde až v dubnu. Organizátoři se snaží, aby si akce vzájemně nekonkurovaly, a tak třeba v jižních Čechách mohou lidé postupně sjet Lužnici, Otavu i Vltavu.  
• Většina účastníků do lodí nasedá v klasické výstroji, ale fantazii se rozhodně meze nekladou. Loňské odemykání Jizery si na Malé Skále užili vodáci i otužilci.