Chalupa, která trpělivě čekala, až ji někdo znovu probudí k životu

Tehdejší cena však neodpovídala tomu, v jakém stavu domek byl. „Chaloupka byla podobně jako ta zakletá princezna zarostlá plevelem a šípkem. Docela dlouho se prodávala, protože byla ošklivá a nikdo ji nechtěl,“ vzpomíná paní Zuzana. Majitel nakonec slevil, a tak si s ním Kaščákovi plácli. Ale zatímco v pohádce na zlomení staré kletby stačil jediný polibek, tady byly potřeba měsíce tvrdé dřiny.

Kámen na kameni

Z původní stavby se zachovaly prakticky pouze obvodové zdi a komín. Domek dnes svou dispozicí připomíná loftový byt. Přízemí, ve kterém je obývák s kuchyňským koutem a koupelna, volně přechází v podkroví, v němž se nechází otevřená ložnice a dětský pokoj. Žádné nydbytečné zdi, žádné bariéry. Obě patra jsou spojená točitým schodištěm. O tomto typu řešení vnitřního prostoru, respektive o otevřené galerii z podkroví, měli manželé jasno od počátku přestavby. Hlavně kvůli zachování vzdušného malého prostoru, kterému by zcela zaklopený strop ani zbytečné příčky neprospěly. Další věcí, které si každý příchozí všimne, je množství světla uvnitř. Sluneční paprsky si sem najdou cestu i během pošmourných podzimních a zimních dnů. Není náhoda, že první, co manželé Kaščákovi před lety udělali, bylo výrazné rozšíření původních okenních prostorů a rovněž instalace střešních oken. Interiér je zařízený ve skandinávském stylu s prvky boho chic. Barevně Zuzana volila neutrální základ v tlumených odstínech barev, jako je bílá, světle a tmavě šedá a přírodní odstíny dřeva. Na podlahu v přízemí vybrala keramickou dlažbu, v patře jsou pak podlahy dřevěné.

Člověk míní, život mění

Zuzanu nezlomila ani rodinná tragedie, kdy po smrti manžela zůstala sama nejen na výchovu syna, ale také na péči o chalupu. „Dlouho jsem řešila, jestli se jí zbavovat nebo ne. Pak jsem se rozhodla, že si ji nechám. je to srdcovka a syn i naši dva psi jsou tady šťastní,“ říká mladá žena, která to má na chalupu z domova zhruba hodinu jízdy autem. Snaží se sem proto jezdit co nejčastěji, ale záleží na tom, co jí dovolí čas. „I doma máme totiž zahradu, ale ten klid tady mi za tu cestu stojí. Jsme vlastně na samotě a na sousedních pozemcích už by se stavět nemělo,“ říká Zuzana. Když přejde dřevěnou lávku přes potok u chalupy, je na louce, kterou má pronajatou a jak sama říká, trochu laškuje s myšlenkou, že by tu jednou v budoucnu mohla mít koně. To kdyby se rozhodla se sem přestěhovat. „Poslední roky mě ale naučily, že člověk míní a život mění. Přestala jsem se proto k plánům upínat a nechávám věcem volný průběh,“ přiznává. Synovi bylo nedávno dvanáct let, a tak už na chalupě s lecčím pomáhá. Ona sama se po smrti manžela musela naučit mnoha pracem, které ve většině domácností obstarávají muži, třeba s betonovou stěrkou v koupelně. „V životě zkrátkanastanou situace, kdy prostě nemáte na vybranou,“ uzavírá Zuzana.

Galerie: Galerie: Chaloupka pod horami

9 fotek 10 fotek