Do staré polorozpadlé chalupy u Úštěku utekl z Prahy. Jednak ho uchvátila, navíc slibovala klid a záchranu od divočejšího života. Napřed chtěl Michal Klega v obřím stavení jen chalupařit, dnes tu bydlí a přijímá hosty. A proč se téhle veskrze optimistické a krásné chalupě říká U ducha? To každému vysvětlí na místě sám majitel.
Tři sta let staré obydlí po odsunutých německých starousedlících stojí v lůně romanticko-rozhárané přírody. „Kousek odsud měl chalupu kamarád fotograf, ke kterému jsem jezdil. Tak jsem zjistil, že je k mání s lesem tohle,“ ukazuje grafik Michal Klega na dnes vyšperkovanou roubenku. Psal se rok 2001, kdy naivní mladík koupil rozpadlý a různými majiteli poničený chmelařský statek s vizí: za dva roky a dva miliony mám opraveno! Neměl.
„Byla tu střecha, ale ne stropy, zdola člověk viděl na půdu, sem tam bylo okno, vedle ruina kamenné stodoly, o zahradě ani nemluvím… Trochu děs zarostlý bezinkami, ale geniální,“ směje se chlapík, který je od přírody zručný a má dobrodružnou povahu. Navíc původem Brňana baví pokořovat limity. Zakořenil tu. „Tohle bývalo velké hospodářství s pětadvaceti čeledíny. Je bych při rekonstrukci určitě uživil. Převážně jsem budoval sám a sám sebe i nesčetněkrát zdecimoval,“ přiznává s klidem. Na dvoupatrové půdě (z níž se mu podařilo spadnout a přežít) jsou dodnes v trámech číselné údaje, kolik se usušilo chmele. „V první fázi jsem sem jezdil z Prahy na víkendy a makal, což se časem ukázalo časově i ekonomicky zničující. Asi před patnácti lety jsem se na sever přesunul trvale, pak se přidala i máti, která vážně onemocněla a já se o ni staral… Žádná brnkačka, postupoval jsem zvolna, tu s radostí, jindy bez,“ říká už vážněji majitel ojedinělé chalupy s přírodně pojatou zahradou, kde vybudoval vinný sklep, jezero, různá posezení i tajemné sluje. „Své bydlení mám situované v roubené části domu, kde je i má výstavní kuchyně,“ ukazuje na jeden z majstrštyků, jimž za permanentní obnovy vdechl život osobně. „A najednou jsem zjistil, že jsem tu sám a barák obří. Kamarád mě navedl, abych část pronajímal,“vzpomíná Michal.
…do domu! Michal tedy uzpůsobil kus chalupy k parádnímu celoročnímu ubytování v apartmánech. Jeden je pro dva, druhý nabízí ve čtyřech pokojích čtrnáct míst pro spřátelené rodiny. Zde jsou i koupelny a kuchyně. V nich, stejně jako u sebe, topí pan domácí skrze kotel dřevem. Kromě radiátorů jsou tu ještě krby. „V pohodě tady funguje všechno. Jen třicetimetrová studna slouží jako ozdoba. Nicméně mám vodovod!“ rozesměje se Michal a hladí chlupatou spolubydlící Káju. Mimochodem, specifický pronajímatel svým hostům i rád (v oné své super kuchyni) vaří; pěstuje k tomu bylinky, dává k dispozici koupací jezírko a bohatý vinný sklep s krbem. Dělá jim v Českém středohoří fajn pohodu. „Každý tu má ale soukromí, nikomu se do života nepletu. Rád ukážu, kam jet, co vidět, pokud někdo nemá zájem, mlčím,“ doplňuje s tím, že on má práce dost. Nejenže dům zevnitř (vlastnoručně či skrze bazary) i zvenku dál vylepšuje, uklízí, stará se o zahradu, také nezřídka usedá k počítači a pracuje, byť už více na dálku. „Musím říct, že při obnově domu pomohli kamarádi restaurátoři, radili chytré vychytávky, které mi usnadnily renovaci, ale starost o chalupu je věčná… Jedu dál,“ ukazuje Michal Klega vylepšení v interiéru, která pro změnu vytvořil on. Průhledy, výklenky, úžasná světla…
Článek vyšel pod původním titulkem U DUCHA nestraší v časopise Marianne Venkov & styl číslo 8/2026. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Zdroj: článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno
.jpg)
