Jižní svahy prvních velkých předměstí Prahy měly odjakživa zvláštní kouzlo. Blízkost města, ale i dost místa na zahradu, klidné ulice lemované stromořadími a domy, které se tvářily, jako by tam stály odnepaměti. A právě zde vyrostla vila, která vám vezme dech.
Nebyla to avantgarda, nebyl to funkcionalismus s plochými střechami a pásovými okny. Byly to vily, co se hrdě hlásily k ideálu tradičního domova – s prudkými střechami, kamennými podezdívkami a cihlovými obklady. Modernisté se jim možná smáli. Prorokovali, že takové domy nepřežijí víc než jednu generaci. Ale stačilo pár desítek let a ukázalo se, že lidé dobře věděli, co dělají. Tyto domy přečkaly všechny módní vlny a dnes působí jako přirozená součást krajiny. Staly se součástí paměti místa i jeho obyvatel.
Jedním z těchto domů je i vila, kterou se rozhodli citlivě obnovit architekti ze studia No Architects. Když do ní přišli poprvé, dům byl unavený, poničený necitlivými zásahy a volal po změně. Ale místo aby jeho charakter zbořili a přetavili do něčeho nového, rozhodli se mu vrátit důstojnost. Nepřišli soupeřit. Přišli naslouchat. Vilu očistili od nánosů času, sjednotili rozbité detaily, napravili nedostatky a citlivě ji rozšířili. Přístavba v původním stylu přidala domu dva nové pokoje a koupelnu, aniž by narušila jeho duši.
Pod původním kabátem se však skrývá zcela moderní srdce. Dům dnes vytápí tiché tepelné čerpadlo vzduch–voda, v přízemí se o teplo stará podlahové vytápění, zatímco v patře a suterénu je možné rychle reagovat na potřeby jednotlivých místností pomocí radiátorů. Rekuperace chrání interiér před radonem, stabilizace vlhkosti zase chrání zdivo před dalším chátráním. Sběr dešťové vody a inteligentní elektroinstalace už nejsou jen módní výstřelky. Ale nutné vybavení domu, který chce být i po dalších sto letech stále živým domovem.
Ani uvnitř se nešlo cestou módních výstřelků. Na podlahách najdete dub a jasan, na stěnách jemnou betonovou stěrku. A keramické obklady tam, kde je potřeba praktičnost. Truhlářské práce kombinují moderní postupy s tradičními materiály: lakovanou MDF, dubovou dýhu i masivní dřevo. Interiér je přitom osobní: odráží inspiraci majitelů Japonskem i britskou tradicí. Minimalismus se tu setkává s útulností, jednoduchost s vrstvenou historií. A malá pocta dětské fantazii? Speciální dvířka vedoucí do tajného světa, kam se dospělí dostanou jen pokorně – po kolenou.
Nešlo jen o opravu domu. Architekti obnovili i vztah mezi domem a zahradou. Místo bylo otevřeno, kuchyň má dnes přímý vstup ven, aby bylo v létě možné plynule přecházet mezi vařením a posezením pod starými stromy. Z neudržovaných sazenic jsou dnes mohutná stromořadí. Ploty se ztrácejí pod vlnobitím zeleně. A celý dům, kdysi vysněný jako „historický“, se dnes stal sám skutečnou součástí historie.
Autor projektu: No Architects (noarchitects.cz)
No Architects (noarchitects.cz)
