Dřevěný hausbót, kamna, výhled na labutě a pocit, že jste na chvíli úplně mimo město. Aňa Geislerová má v jedné ze smíchovských zátok místo, které sama popisuje jako schovávačku, hnízdo nebo útulnu. Tráví tam čas i v zimě, píše, vaří, pozoruje řeku a občas se potká s přáteli u ohně nebo svařáku na zamrzlé vodě.
K hausbótu ji přivedlo okolí přístavu, kam chodila za kamarády. Postupně zatoužila po vlastní „boudě“ a rozhodující roli prý sehrály i vodník a člun, které k ní patřily. Dnes sem utíká hlavně za klidem. Po pracovní schůzce si zatopí v kamnech, rozdělá venku oheň a na chvíli vymění ruch města za vodu, ptáky a pomalý rytmus přístavu.
Interiér prošel proměnou ve spolupráci s Bonami, které pomohlo doplnit vybavení tak, aby byl hausbót pohodlnější a víc připravený na delší pobyty. Geislerová přitom nechtěla přijít o obyčejný chatkový charakter místa. Po proměně proto zůstalo hlavním materiálem dřevo a přibyly tlumené přírodní odstíny, textilie a doplňky, které do malého prostoru dobře zapadají. Sama herečka říká, že právě větší pohodlí bylo hlavním důvodem změny. Díky proměně s Bonami chce na hausbótu znovu trávit víc času.
Foto: Bonami
Dřevo, béžová a věci, které mají příběh
Interiér není přeplněný. Dřevo doplňuje béžová sedačka, koberec, ratanové koše a další přírodní materiály. Mnohem důležitější než dokonale sladěné dekorace jsou tu osobní věci. Na stěnách visí obrazy od dcery Stelly a přátel, své místo má i záchranný kruh, který herečka dostala od švagrové. Právě tyhle drobnosti drží celý prostor dál od dojmu katalogově zařízené chaty. Pobyt na vodě má navíc úplně jiný rytmus než běžná chata. Aňa ráda sleduje volavky, racky a ryby, vyráží na člun a užívá si i společné přístavní brigády. Na podzim se uklízí, hrabe listí, pečou se buřty a lidé tu zůstávají přes noc. Když přijde dostatečně studená zima a řeka zamrzne, mění se zátoka v improvizované kluziště.
Život na hausbótu samozřejmě přináší i věci, které na fotografiích interiéru neuvidíte. Při delším pobytu se může ozvat houpání a někomu připomínat lehkou mořskou nemoc. A existují i velmi praktická pravidla, která si člověk osvojí až na místě. Třeba že mrtvou rybu plující kolem je lepší odstrčit dřív, než se dostane pod hausbót a zůstane tam. Kombinace trochu syrového života u řeky a pohodlného interiéru dává místu jeho kouzlo. Uvnitř kamna, měkká sedačka a osobní věci, pár kroků od dveří voda, lodě a přístav. Herečka o hausbótu mluví jako o splněném dětském snu o chatičce a při pohledu dovnitř se tomu dá docela snadno rozumět.
