V údolí mezi silničkou a korytem řeky Svratky stojí pod košatou, téměř 300letou lípou pohádkové stavení a u něj je stejně laděná zahrada. Není divu, že obojí má adresu Krásné čp. 35. A krásně se tu i žije.
Domek obývá běžná rodina: táta, máma a dva kluci. Ale… „Jezdil jsem kolem té chalupy pracovně a vnímal ji jako zajímavou stavbu, která se mi jen líbila,“ říká Marek Štukhejl, praktikující architekt, který se věnuje hlavně venkovským stavbám (Dumarchitektury.cz). Jednoho dne byl na vratech oné chalupy inzerát, že je na prodej. „Ten jsem strhnul a najednou si uvědomil, že to stavení na dokonalém místě pod úžasnou starou lípou chci. Šlo o okamžité a emoční rozhodnutí, nic k bydlení jsem nehledal,“ popisuje cestu k pořízení chalupy poblíž Jimramova její majitel. Jelikož je zručný stavař, kondice venkovského domku v malebném koutě Vysočiny ho neodrazovala. „Za pár dní mi došlo, že tohle je místo, kde bych mohl žít a založit vlastní rodinné sídlo,“ tvrdí pod 26 metrů vysokou lípou (nyní už má o 13 m méně), která dodává chalupě na originalitě. A naopak. Obě tu žijí v symbióze přes 150 let.
Záhy po koupi nastalo pro Marka rozhodování, kde co v domě bude, kam co situovat, jak co opravit a také za jakou cenu.„V počátku byla obytná jedna místnost v přízemí. Kuchyň a ložnička,“ naznačí s tím, že nešlo o úplnou ruinu, do objektu nezatékalo, ale krov třeba vyměnit bylo, stejně obnovit štít… „Pro mě bylo zásadní udržet autenticitu stavby, případně šikovně replikovat. Opravit jde vše, záleží na energii, s níž do obnovy člověk vstupuje,“ krčí rameny Štukhejl. Jeho energie byla zjevně silná. „Jako architekt, stavař a investor jsem si vyšel vstříc,“ uvádí spokojeně. Nikdo mu do vize, konceptu ani realizací nemluvil. Anna, jeho žena, přišla do už stavebně obnovené chalupy.„Až hotová chalupa o mě totiž vyvolala mezi děvčaty zájem, jak to na vsi chodí,“ nadhodí Marek s velmi dobře skrytou ironií. Na to se Anička, rodačka ze zdejšího statku, jen tiše usmívá.
…patro moderněji, ale v citlivé koexistenci. „V přízemí vznikla po odstranění příček sednice s jídelním stolem a kuchyní, což de facto kopíruje původní rozložení prostoru. Jen je místnost větší,“ ukazuje Marek a dodává, že tady dal postavit místo starých kamen pec, která dům zčásti i vytápí. Za kuchyní je pak přístup do ložnice, z níž lze francouzským oknem vyjít na terasu a do krásné zahrady. Na druhé straně vstupní síně, kde býval vejminek i kozí chlívek, je Anina krejčovská dílna a sklad, dál koupelna s toaletou. „Na podlaze chodby jsou typické půdovky, v místnostech prkenné podlahy,“ přibližuje Marek. Schody do patra na byvší půdu odstranil a vyrobil nové. „Nahoře vznikly pokoje a herna pro děti,“ stoupá prosvětleným schodištěm, nad nímž je zčásti místo neprůhledné střechy speciální okno. Skrz ně mává domácím jejich lípa. Na základní stavbě pomáhali Markovi dělníci, při vybavení interiéru choť. „Vybavení je i z antiků, bazarů, něco přivezl Marek z předchozí chalupy, pár věcí dostal od sousedů s tím, že je bude umět opravit,“ připouští Anna, autorka záclon, závěsů, květinové i bylinné výzdoby, obsahu polic… zkrátka toho, co dělá domov útulným. „Když uklidím po klucích, je chvíli útulno,“ směje se cestou na zahradu. Jinak je ale žití pod lípou v Krásné krásné…
Článek vyšel pod původním titulkem „Té LÍPY se nevzdám!“ v časopise Marianne Venkov & styl číslo 9/2026. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Zdroj: článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno
