Rybníky střídají různá sportoviště, jedna cesta vede ke škole, druhá ke zřícenině hradu a baroknímu dvoru, další na půvabnou náves mezi historické domy. Býval tu i zámek, už není. Ale městys je dál jako klícka!
Pravda, v hotelu Zelenka z roku 1917 se nikdo neubytuje, majitel pokoje nedokončil, ale budova stojí za vidění. „Býval tu hostinec, za komunistů změnil vizáž, to hezké zmizelo, ale využíval se. V patře sál, dole hospoda,“ uvádí Milena Peterková, borotínská zastupitelka, divadelnice i aktérka dalších dění. V sále se dodnes pořádají zábavy, hraje divadlo. „Před šesti roky jsme pod Osvětovou besedou, která funguje léta, obnovili ochotnický spolek!“ dodává nadšeně. Nejen divadlem žije obec. Má obnovenou školu (z r. 1897) propojenou s perfektní multifunkční sportovní halou, jejím zázemím a ubytovnou. To je vizionářské dílo bývalého starosty Antonína Brože. Ten „může“ i za kanalizaci a vodovod. „Nejtěžší na všem? Lejstra, úřadování, finance, termíny. Časy bolševika neobdivuju, ale tehdy šli lidi pomáhat s řadou věcí pro obec v akcích Z, tím se dost vyřešilo,“ krčí rameny Brož, dnes hospodář Mysliveckého spolku a odborný lesní hospodář městysu.
O škole se mluví už roku 1611! Počátkem 18. století měl Borotín jednotřídku, záhy bylo tříd pět. Chvíli chodily děti do budovy dnešního obecního úřadu, stará škola pak stála proti kostelu. Kroniky uvádějí, že r. 1789 se tu vzdělávalo 96 dítek. „Teď je naše škola spádová a čítá 180 dětí. Ovšem polovina jich dojíždí,“ říká Karel Tůma, současný starosta, a připomíná, že Borotínu obyvatel (i dětí) přibývá. Zájem pořídit tu trvalé bydlení, vlastní či nájemní, mají nejen ti z 16 km vzdáleného Tábora, ale i Prahy. „Moc starých domů na prodej se nenabízí. Spíš přecházejí z generace na generaci. Vzhledem k tomu, že obec vlastní několik nevyužívaných nemovitostí, uvažuje zastupitelstvo o vybudování dalších nájemních bytů,“ přidává první muž městečka, které získalo nejedno ocenění i v rámci klání Vesnice roku. Udržuje si totiž původní ráz a vzkvétá. Navíc je v turisticky zajímavé lokalitě. A na zdejším hradě údajně kázal Jan Hus.
Hrad má pána!
Borotínský hrad, který hrál v pohádce Honza málem králem, postavil Vítek z Borotína, pán z rodu Vítkovců, kolem roku 1356… Gotický objekt prošel rukama řady aristokratů, posledním majitelem byl Pražan dr. Ing. J. Bureš. Jeho potomci hrad vlastní dosud, k tomu řadu pozemků i rybníky v okolí.„Hrad vlastníci neoplotili, nechali do těch prostor volný vstup, což považujeme za moudré,“ uvádějí shodně bývalý i současný starosta. Proti hradu stojí barokní dvůr, který opravuje soukromník, pořádá v něm řadu akcí, i ty jsou lákadlem pro turisty. Co tady chybí? „Řada služeb. Bývalo tu pět hospod, zbyla jedna, ale stačí a je dobrá. Trochu ji v sezoně saturuje i cyklotrasa,“ zamýšlí se Peterková a starosta dodává svůj pohled. „Když jsem jako kluk chodil s tátou a babičkou do kostela, to byla 80. léta a víra se moc nenosila, stála vždy po mši venku spousta sousedů. Pak šli chlapi do hospody. Neprosazuju víru ani pití, ale šlo o specifická nedělní setkání lidí ze vsi, která se nevrátí. Ta mi chybí,“ připouští první muž Borotína. Zpovídaná trojka ale tvrdí, že jejich městys na tom v mezilidských vztazích není špatně. Místní spojuje sport, pak zajímavé aktivity starých i nových spolků a přátelské vztahy. „Žiju tu rád a dovolím si říct, že tak to má většina,“ tvrdí o spoluobčanech dost rozhodně zdejší rodák a šéf.
Borotín, jedna z nejstarších obcí Táborska, ležící v čisté přírodě mezi kopci, má bohatou historii. Patří do ní i fakt, že obec svého času vlastnili Heřman a Jan z Landštejna, kteří se podepsali pod petici proti upálení Mistra Jana z Husi, a pak to, že za třicetileté války císařské vojsko městečko zdecimovalo. Místo (nyní složené z 11 částí) se zvedlo z popela a stalo se domovem drobných zemědělců. Časem i víkendových chalupářů. Historie je důležitá, přítomnost taky. „Žijeme problémy venkova, sháníme dotace, obnovujeme. Snažíme se udržet školku, školu, dopravní spojení, zajistit základní potřeby. Moc se nelišíme od jiných, že? Tak radostnější skutečnosti… třeba ve fotbale hrajeme teď okresní přebor. Máme dvě přípravky! Současně máme i úspěšné basketbalisty a basketbalistky,“ směje se Karel Tůma. Ostatně, Sokol tu má pevnou pozici od roku 1920 a zapsal se dost pozitivně.
Doporučujeme
reklama
Slavný rodák
V domě čp. 3 na jihočeské návsi se 30. 11. 1813 narodil tkalci, vesnickému muzikantovi a jeho ženě syn. K hudbě ho vedla škola, stal se varhaníkem, pak kantorem… Jan Evangelista Kypta přesídlil do Telče, kde učil a řídil kůr. K jeho dílům patří sto chrámových skladeb i valčíky a polky. Pamětní deska na jeho rodném domě je z r. 1943.
Článek vyšel pod původním titulkem „V Borotíně by chtěl žít každý“ v časopise Marianne Venkov & styl číslo 11/2025. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Zdroj: článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno
