Zahrada pro umělce aneb Jak vnést do zahrady život

Text: EVA VŠETÍČKOVÁ 

Když se Čásovi rozhodli pro návrat do rodného kraje na Lounsku a bydlení ve svém, museli vhodný objekt hledat dlouho. Do té doby žili na hradě Rožmberk, kde byl Jaroslav Čása kastelánem. „Nakonec jsme objevili zpustlý památkově chráněný statek ve vsi Obora,“ vzpomíná na dobu zhruba před osmi lety Jaroslav Čása. Místo však pro něj mělo nostalgický půvab, a tak manželé nakonec ‚rozdýchali‘ rozsáhlou rekonstrukci, jejíž průběh zahrnoval zhruba stovku kontejnerů všemožného odpadu a po dvou letech už tu mohli začít bydlet.  

Zahrada jako umělecké dílo 

V bývalém chlévě vznikl dokonce malířský ateliér pána domu. Co ale stále zůstávalo nedořešené, byla zahrada, ve kterou se měl proměnit dvůr. „Chtěli jsme prostor, na němž bychom mohli trávit co nejvíc času, jehož údržba by neznamenala jen pot, krev a slzy, a přitom vypadal hezky. Venkovsky, tradičně, tak, aby pěkně ladil s domem,“ shodují se manželé. Pak náhodou viděli v televizi rozhovor se zahradním architektem Lefflerem a rozhodli se jej oslovit.

„Myslel jsem, že to, co po něm chci, ho nebude zajímat, ale zaujalo. Tak započal náš nejen lidský, ale také pracovní dialog. Díky němu se náš neutěšený dvůr proměnil v od jara do podzimu krásně kvetoucí oázu, ve které je libo posedět, ať už ve dřevěném altánu se saunou, nebo jen tak pod širým nebem a voňavou mladou lípou u kovového ohniště. Kocháme se kvetoucími kytkami a keři a jedna z kamenných obvodových zdí slouží jako venkovní galerie mých obrazů,“ pochvaluje si pan Čása. Ke stařičké meruňce, která tu zbyla po původních majitelích, manželé zasadili ještě pár jabloní, slivoň a kdouli. Když se tu o víkendech sejde celá rodina, včetně dětí s partnery, mohou si lebedit v zahradě, která ladí s místem a duší. 

Jak vylepšit zahradu  

1. V objetí květin 

Stejně jako celý pozemek, také kamenná studna poblíž vchodu do statku je doslova utopená v kvetoucí zeleni. Tulí se k ní modrofialové levandule i žlutě kvetoucí kontryhel. Své místo tu má i několik rostlin chmele otáčivého, který je připomínkou zdejší pivovarnické tradice. 

2. Kdo to tady obývá? 

Mladá jablůňka, kterou sem Čásovi vysadili, ještě nedosahuje výšek, do nichž se vyšplhal loubinec neboli psí víno. ‚Kotníky‘ jí chrání žlutě kvetoucí denivky s kopretinami, nedaleko kterých čekají na svou chvíli slávy ještě nerozkvetlé pivoňky. Bokem, u vápnem nabílené zdi, rostou keře angreštu a rybízu. I ty do venkovské zahrady patří. 

3. Pichlavé dárky 

Kromě uměleckých předmětů rozmístěných po zahradě všude tam, kde je to možné, dávají na odiv neokázalou krásu také různé druhy sukulentů a kaktusy. „Dostávám je darem od přátel a dopřávám jim pobyt na čerstvém vzduchu Ústeckého kraje tak dlouho, jak jsou ochotné to vydržet,“ směje se Jitka Čásová, která je na zahradu náležitě pyšná. 

Zajímavosti:  

• Zarostlý zelení, nachází se v zahradě také moderní altán z borovicového dřeva. Kromě zastřešeného letního posezení ukrývá také saunu, po které Čásovi toužili. V zákoutí s dřevěným molem se dá cvičit třeba jóga. 
• Rozkvetlé záhony od jara do podzimu doplněné o zdejší typickou flóru – chmel a vinnou révu. Kdo by uvěřil, že tu ještě před pár lety byl zpustlý hospodářský dvůr?   
• Kamenná zídka porostlá loubincem a za ní letní posezení s možností něco dobrého si připravit na grilu.  
• Náruč květů plných slaďoučkého nektaru nabízí všemožnému hmyzu nejen bylinkové záhony u domu, ale také pestrý šál z levandulí, denivek, kopretin, šanty, orlíčků a metlice. Ten lemuje prakticky celý pozemek. Vchod do zahradní kůlny střeží rozložitá prastará meruňka. 
• Hortenzie, kaliny, oleandry, stejně jako popínavé růže nebo vistárie, potřebují ukáznit jen občas. I tak je zdejší zahrada jakýmsi druhým obývákem, kde je opravdu milo trávit čas...