Prvního října 1976 vstoupila do československých kin komedie režiséra Oldřicha Lipského Marečku, podejte mi pero!, která se okamžitě zařadila do zlatého fondu tuzemské kinematografie. Scénář autorské dvojice Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák geniálně zachytil střet dospělých pracujících s neúprosným školním řádem večerní průmyslovky. Výsledkem je dílo plné laskavého humoru, absurdity a situací, jež v divácích rezonují dodnes.
Základním kamenem obrovského úspěchu filmu se stalo mimořádně šťastné herecké obsazení. Jiří Sovák v roli mistra Jiřího Kroupy staršího, který musí usednout do stejné lavice jako jeho dospívající syn v podání Jiřího Schmitzera, vytvořil nezapomenutelnou figuru. Nezaostávali ani ostatní – Josef Kemr coby Plha, Zdeněk Svěrák jako Šlajs nebo Václav Lohniský v roli úslužného šplhouna Hujera se natrvalo zapsali do paměti národa.
Jen málokterý český film dokázal obohatit každodenní hovorovou češtinu takovým množstvím výroků, jež bez zaváhání citují i generace narozené dlouho po jeho premiéře. Fiktivní postava Hliníka, který se odstěhoval do Humpolce, dokonce v tomto městě získala reálnou pamětní desku i recesistické muzeum Hliníkárium. Svěrákův a Smoljakův cit pro absurdní dialogy, trapasy i poetické slovní hříčky zkrátka vytvořil fenomén bez data spotřeby.
Doporučujeme
reklama
Pamatujete si slavné scény do posledního slova?
Příběh o večerním studiu zaměstnanců továrny na zemědělské stroje provází televizní obrazovky tak pravidelně, že většinu scén známe prakticky nazpaměť. Vybavíte si však přesné znění klíčových dialogů, které pronášeli přísný profesor češtiny Hrbolek, snaživý Hujer nebo roztržitý Plha? Otestujte své znalosti a postřeh v našem kvízu níže a zjistěte, zda byste u tabule obstáli na výbornou.
.jpg)
