Každé první říjnové pondělí patří Světovému dni architektury, který oslavuje stavitelství jako jedinečné umění i součást každodenního života. Budovy, kolem nichž denně procházíme, nejsou jen praktickými kulisami, ale zhmotněnou pamětí lidstva. Každá historická epocha otiskla do fasád, sloupů i půdorysů své vlastní představy o kráse, technických možnostech, víře i harmonii celého světa.
Středověké stavitelství prošlo ohromující proměnou. Románský sloh sázel na mohutné kamenné zdi, malé polokruhové otvory a valené klenby, které navozovaly pocit pevnosti a bezpečí. Gotika naopak díky systému lomených oblouků a vnějších opěrných pilířů zdi odhmotnila. Do interiérů vysokých chrámů vnesla záplavu světla skrze barevné vitráže a obrátila pohled člověka vstříc nebesům.
S příchodem renesance se pozornost vrátila k člověku, antickému řádu a pravidelné symetrii. Fasády zámků tehdy začala zdobit typická černobílá omítka se vzorem připomínajícím poštovní obálky. Následující baroko však veškerou střídmost odmítlo. Stavitelé vsadili na dynamické křivky, dramatické světlo, bohaté štukové ozdoby a velkolepé nástropní malby, které měly návštěvníka okamžitě ohromit.
Doporučujeme
reklama
Hledání čistoty a nová tvář moderních měst
Přechod k moderní době přinesl odklon od historizujících kopií. Zatímco secese na přelomu století oslavila přírodní ornament a eleganci kovu, meziválečný funkcionalismus stanovil nekompromisní pravidlo: forma sleduje funkci. Moderní metropole zaplnily prosklené haly, hladké betonové plochy a terasy. Jak pozorně vnímáte rozdíly mezi jednotlivými slohy, si můžete vyzkoušet v našem kvízu níže.
.jpg)
