Zatímco jablka máme spojená s celoroční klasikou, hrušky patří především k podzimu. Právě teď, v listopadu a prosinci, je skvělý čas pro zpracování pozdních odrůd. Pustit se můžete třeba do hruškových povidel. Příprava je snadná a výsledek vás zahřeje na duši i na jazyku.
Historie hrušky v lidském jídelníčku sahá až do pravěku, u švýcarských jezer se dokonce našly její sušené plátky z mladší doby kamenné. Z oblasti kolem Kaspického moře se toto ovoce postupně rozšířilo do celého světa a dnes čítá přes pět tisíc odrůd. Ve starověkém Egyptě hrušku zasvětili bohyni Isis, v Číně je dodnes symbolem dlouhověkosti a moudrosti. Svůj největší rozkvět ale hruška zažila v Evropě, kde ji už starověký básník Homér nazval darem bohů. Do svých děl ji časem promítli mistři nizozemského zátiší, psal o ní William Shakespeare a v sedmnáctém století jí naprosto propadl francouzský král Ludvík XIV. Díky jeho vášni vznikly stovky nových odrůd a hruška se stala symbolem aristokracie a hojnosti. Měkkou a máslovou konzistenci, jakou milujeme dnes, však získala až o století později.
Kromě bohaté historie nabízí hruška i úctyhodný seznam zdravotních benefitů. Jde o jeden z nejšetrnějších a hypoalergenních druhů ovoce, který si bez obav mohou dopřát i malé děti nebo lidé s citlivým zažíváním. Jediný střední plod obsahuje pět až šest gramů vlákniny, což pokryje téměř pětinu denní potřeby. Vysoký podíl pektinu navíc prospívá střevům a pomáhá snižovat hladinu cholesterolu. Hrušky jsou také plné důležitých minerálů, jako je draslík a měď, a v syrovém stavu jsou bohaté i na vitamíny C, E a skupiny B. Díky přirozenému obsahu fruktózy a glukózy navíc dodají rychlou a přirozenou energii bez zbytečných kalorií.
Na rozdíl od jiného ovoce evropské hrušky dozrávají zevnitř ven a nejlepší chuti dosáhnou až nějaký čas po utržení ze stromu. Pozdní odrůdy sklizené v říjnu potřebují zpravidla čtyři až osm týdnů odpočinku v chladu, než jsou připravené ke zpracování. Jakmile plody u stopky na dotek změknou a začnou omamně vonět, nastala chvíle, kdy už nevydrží delší skladování, ale ještě nezačaly hnít. Při vaření z pozdních hrušek se vyplatí držet několika osvědčených pravidel. Pozdní plody jsou přirozeně sladší a obsahují méně vody, takže směs rychleji houstne. Nejpohodlnější je tedy připravovat je v pekáči v troubě. Protože mívají méně vlastních kyselin, můžete na závěr přidat trochu citronové šťávy pro svěžest a lžíci kvalitního rumu, který podtrhne jejich vůni. Pojďme se podívat, jak na hrušková povidla krok za krokem (podle Toprecepty.cz).
Hrušky umyjeme, rozčtvrtíme, odstraníme stopku, zbytek okvětí a jádřinec. Slupku ponecháme. Hrušky dáme na pekáč nebo do velkého hrnce, který se vejde do trouby, a dusíme přikryté v troubě při 180 °C cca 2–4 hodiny. Hrušky se vydusí na polovinu, můžeme jimi naplnit celý obsah pekáče (hrnce). Dušení trvá podle množství a šťavnatosti hrušek. Během dušení hrušky několikrát promícháme. Upečené hrušky necháme vychladnout a pomeleme je na masovém mlýnku. Namleté je plníme do čistých sklenic, kterým otřeme hrdla, a uzavřeme je víčkem. Sterilujeme 45 minut od bodu varu. Takto zavařená povidla vydrží i 3 roky. Nejlepší je povidla dělat z hrušek, které nemají moc šťávy. Máslovky jsou hodně šťavnaté, tak je nutné šťávu během dušení odebírat.