Málokterá se na ni těšíme, čeká nás ale všechny. Menopauze, tedy poslední menstruaci, ale předchází různě dlouhé období premenopauzy a perimenopauzy. Souhrnně se jim říká klimakterium neboli přechod. Stejně jako v pubertě se jím rodí naše nové já.
Do ordinace přichází osmačtyřicetiletá klientka s bolestmi v podbřišku. Udává, že menstruaci má nepravidelnou. Jako gynekolog v takovém případě musím vyloučit i těhotenství, proto se ptám: „A můžete být těhotná?“ „Ale kdepak, vždyť už mi bude padesát, to už budu v přechodu.“ „No ale přesto – proti početí se chráníte?“ „Ne.“
Klientka sice opravdu těhotná nebyla, ale docela dobře mohla být. Přestože je šance na otěhotnění v tomto věku malá, není nulová. Na to, že „jsem už v přechodu“ vůbec nelze spoléhat. Přechod neboli klimakterium není antikoncepce, proto i klientkám v tomto věku občas kvůli určení správné diagnózy odebíráme z krve těhotenský hormon. Je to i jedna z věcí, na něž se často zapomíná, když žena, u níž se předpokládá klimakterium, navštíví například chirurgickou ambulanci pro bolesti břicha.
Co ale ženy trápí v tomto období nejvíce a jak poznat, že menopauza se blíží? Pojďme si nejdřív udělat pořádek v termínech.
Přibližně od 35. roku věku můžeme laboratorně zaznamenat pokles funkce vaječníků. Tyto změny se postupně prohlubují, až dojde ke ztrátě menstruace a vzniku stavů souvisejících se sníženou hladinou některých hormonů, zejména estrogenů. Slovní spojení „jsem v menopauze“ je používán chybně. Slovo menopauza totiž označuje poslední menstruaci v životě ženy, a lze ji proto stanovit až zpětně, pokud rok nenastalo další krvácení. V našich podmínkách to bývá kolem 52. roku věku.
První signály, že se v těle něco děje, k nám vysílá premenopauza. Je to různě dlouhé období, kdy klesá hladina hormonů, hlavně estrogenu, menstruace může být slabší nebo silnější, kratší nebo delší a také nepravidelná. Ačkoli ženy to o sobě v této době většinou ještě neříkají, faktem je, že s těmito změnami se ocitají v přechodu neboli v klimakteriu. Do něj patří také perimenopauza, jež nastává zhruba rok před menopauzou a trvá ještě rok po ní.
V této době žena pociťuje ty nejvíce omezující příznaky změn: k poruchám menstruačního cyklu se přidávají návaly horka, extrémní únava, noční, ale i denní pocení, pokles libida, migrény nebo poruchy spánku. Ženy v perimenopauze mohou trpět změnami nálad a mají větší sklon k depresím. Co ale v ambulanci řeším nejčastěji, je vaginální suchost a diskomfort.
Když klesají hodnoty estrogenu, ovlivňuje to celé tělo – například řídnou kosti. Existují ale i vědecké studie, které naznačují, že s poklesem estrogenů souvisí i vyšší výskyt Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby u žen. Jiné vysvětlení pro nerovnováhu mezi ženami a muži v této oblasti zatím nemáme.
Méně je i kolagenu, což se projevuje nejen na rychleji stárnoucí pokožce, zhoršené kvalitě vlasů a nehtů, ale i na sliznici pochvy. Je ztenčená a zranitelnější, snadno se podráždí či poraní například při styku. Mění se i její pH, které je zásaditější, a proto náchylnější k zánětům. V postmenopauze je proto vhodné k intimní hygieně volit jiné preparáty, než jste užívaly v reprodukčním věku – s vyšším pH.
Nedostatek estrogenu a kolagenu ovlivňuje i pánevní dno, které ztrácí tonus a může (ale nemusí!) docházet k inkontinenci či sestupu pánevních orgánů, stav, který ženy někdy popisují jako „pocit boule v rozkroku“. Život to nijak neohrožuje, může to ale být velmi obtěžující. Prevencí je posilování pánevního dna, a to nejlépe ještě před nástupem obtíží.
Existuje vůbec nějaká prevence perimenopauzálních stavů? Ač to někdo nerad slyší, nejúčinnější prevencí a současně terapií je užívání hormonální antikoncepce či hormonální terapie buď kombinovaná perorální, nebo čistě gestagenní, aplikovaná depotně (injekce, sprej nebo tělísko).
Pokud jste spíš příznivkyně přírodních řešení, tak určitě neuděláte chybu, když se budete pravidelně hýbat, dopřejete si dostatek spánku, omezíte alkohol, cigarety a kofein a zaměříte se na zdravou životosprávu. Můžete také doplňovat vápník a vitamin D (kvůli kostem) a zařadit potraviny s fytoestrogeny. Existují přírodní preparáty, které mohou projevy zmírňovat, ale na závažnější a subjektivně velmi obtěžující stavy je první volbou hormonální substituce. Některé ženy si chválí dokonce i hormonální jógu nebo změnu pohybu obecně.
Když to tak píšu, napadá mě, proč ženy tohle vůbec musejí podstupovat? Jaký je smysl změn, které v celé říši savců postihují jen nás lidi a pak ještě dva druhy kytovců? Některé zdroje uvádějí, že přirozená délka života je padesát let a na tuto dobu byly vaječníky nastaveny. Rozvoj medicíny ale rozhodl jinak. Žijeme déle, ale vaječníky nám odcházejí ve stále stejném věku.
Jak už víme, i muži mají své dny, a dokonce i svoji „menopauzu“, tedy andropauzu, jež se u některých z nich může objevit vlivem poklesu testosteronu. Ten ovšem není tak dramatický a příznaky nejsou tak zjevné. Objevuje se obvykle po 60. roku věku. Mezi nejnepříjemnější příznaky patří podrážděnost, náladovost, noční pocení, návaly horka, ztráta libida, potíže s erekcí, problémy s prostatou nebo inkontinence. Tak alespoň někteří muži o deset let později, ale přece zažijí, že takhle „puberta naruby“ není vůbec nic lehkého.
O autorce:
MUDr. Kamila Žižková pracuje jako gynekoložka v nemocnici v Chomutově. Na Instagramu ji najdete pod hashtagem @moje_gynpor, kde s lehkostí a humorem píše o gynekologii, porodnictví, ženství a sexu a příspěvky doplňuje vlastními ilustracemi. Po práci se nejraději věnuje své rodině, hlavně své dvouleté dcerce.
článek napsala MUDr. Kamila Žižková
