Pro některé lidi může být velice obtížné říct někomu „ne“. Často se totiž obávají zavržení nebo zlosti těch, kteří po nich něco požadují. Pokud se však nenaučíte být asertivní a nenastavíte si vlastní hranice, budete neustále na pokraji fyzického i duševního vyčerpání, což může vést až k vážnému vyhoření. Zjistěte, odkud se v nás bere pocit, že musíme všem vyhovět, a jak se naučit říkat „ne“ a vážit si své hodnoty.
Pokud cítíte, že jste často unavení a bez energie, a přitom máte pocit, že nic nestíháte a valí se na vás jedna starost za druhou, možná je to tím, že neumíte říkat ne. I já jsem s tím mívala dřív problém – především v mládí, kdy jsem byla přesvědčená o tom, že říct někomu ne absolutně nepřipadá v úvahu. Ať už šlo o práci, pomoc nebo mezilidské vztahy, všem kolem sebe jsem naslibovala vše, co po mně požadovali, a výsledek byl takový, že jsem nic nestíhala, rušila schůzky na poslední chvíli a neplnila to, v čem se na mě ostatní spoléhali.
Celkem rychle jsem si uvědomila, že tudy cesta nevede, a i kdybych se dokázala rozkrájet a splnila vše, co jsem slíbila, málokdo by to skutečně ocenil. Jenže jsem se dostala do opačného extrému – ve všem, co po mně někdo požadoval, jsem viděla problém. Tolik jsem se bála, aby mě někdo nezačal opět využívat, že jsem odmítala všechno a všechny. Od té doby se snažím najít své přiměřené hranice a snažím se umět odlišit pochopitelné požadavky od těch, které jsou nad rámec mých sil.
Pokud si neumíte vymezit vlastní hranice, budete vycházet vstříc druhým na úkor vlastních potřeb, což povede k vyčerpání a únavě. Naše schopnost stanovit si hranice se formuje už v raném dětství. Dítě v batolecím věku si začíná uvědomovat své potřeby a je velice důležité, jak na ně rodiče reagují. Pokud je dítě trestáno za to, že si vymezuje hranice, nebo je jeho chování zlehčováno, může si do dospělosti odnést vzorec chování, ve kterém potlačuje své potřeby a snaží se zavděčit druhým. Část dětí pak dělá vše pro to, aby se zavděčily, aby je měli rodiče rádi. V dospělosti pak mohou mít problém držet si vlastní hranice.
„Klíčové je, jak rodiče reagují na dítě, když narážejí na jeho hranice a následné emoce. Trestání, výčitky a moralizování rozhodně nejsou dobrá cesta. Dlouhodobě totiž narušují sebehodnotu dítěte a ovlivňují jak vnímání vlastních hranic, tak i respektování hranic druhých lidí,“ vysvětluje psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Milovat nestačí a teorie osobnosti zvané Teorie typů.
Podle psycholožky Mikové je přibližně polovina populace zaměřená na vztahy a harmonii. Tito lidé mají tendenci přednostně vyhovovat druhým a potvrzovat si svou hodnotu skrze jejich radost. Držet si hranice je pro ně obtížnější. Druhá polovina se rozhoduje spíše racionálně a držení hranic jim dělá menší problém. Ale i oni mohou trpět narušenou sebehodnotou, pokud byli v dětství manipulováni. Když řekneme ne, bojíme se, že někoho zklameme, přijdeme o přátele nebo si o nás někdo pomyslí něco špatného. Míváme obavy z konfliktů, cítíme trapnost a zahanbení. Průzkum Kolumbijské univerzity ukazuje, že lidé, kteří neumějí říkat ne, jsou náchylnější k vyhoření a chronické únavě.
Umět odmítnout to, co nechceme, je klíčové pro naši psychickou pohodu a energii. Pokud si neustále něco necháme líbit, ztrácíme kontrolu nad svým časem i životem. Nastavit si hranice znamená vědět, co jsme ochotni akceptovat a co už je pro nás příliš. Je to projev sebeúcty a respektu k sobě samým, ale i k ostatním. V profesním životě to může znamenat jasné vymezení pracovního času, odmítnutí nadbytečných úkolů, které překračují naše kapacity nebo naučení se delegovat. V osobním životě to může jít ruku v ruce s tím, že se naučíme říkat ne aktivitám nebo lidem, kteří nás energeticky vyčerpávají nebo nás odvádějí od našich vlastních cílů a potřeb.
„Hranice jsou klíčem k tomu, abychom si chránili svou energii a pohodu. Jedním z kroků, které doporučuji, je naučit se vědomě plánovat svůj čas. Jasně si vyhraďte, kdy se budete věnovat práci, odpočinku nebo rodině, a tento plán dodržujte. Když se naučíte říkat ne věcem, které vás odvádějí od vašich priorit, nejenže získáte větší kontrolu nad svým životem, ale také si udržíte dobré vztahy s okolím,“ doporučuje průvodce osobním rozvojem Václav Tomanec.
Psycholožka Šárka Miková doporučuje zpětně si přehrávat situace, kdy jsme nedokázali říci ne. Ne proto, abychom si to vyčítali, ale abychom pochopili vzorce našeho chování. „Analyzujme, co všechno v tu chvíli hrálo roli. Je dost možné, že narazíme na opakující se vzorec našeho chování, který si neseme možná už z dětství,“ doporučuje. „Možná je za tím naše narušená sebehodnota. Uvědomme si, že respekt k potřebám druhých lidí nemůžeme mít na úkor respektu k sobě samým. Dlouhodobě druhým pomáhat a zapomínat na své potřeby může vést dokonce až k duševním potížím,“ dodává. Odborníci doporučují několik kroků k tomu, abyste si nastavili zdravé hranice.
Poznejte své potřeby a limity – Pokud nevíte, co potřebujete a co vám vyhovuje, nemůžete si stanovit hranice. Věnujte čas sebereflexi, abyste pochopili, jaké jsou vaše emocionální, fyzické a mentální limity. „Doporučuji vést si jednoduchý deník, kde si zapíšete situace, které vás unavily nebo stresovaly. To vám pomůže identifikovat, kde své hranice potřebujete nastavit nebo posílit,“ radí Tomanec.
Naučte se říkat ne – To může být jedno z nejtěžších umění. Není třeba se omlouvat za to, že nechcete udělat něco, co je nad vaše možnosti nebo co vás vyčerpává. Buďte asertivní, ale zároveň ohleduplní.
Komunikujte jasně a otevřeně – Pokud potřebujete změnit nějakou situaci, mluvte o svých hranicích otevřeně. Čím dříve vysvětlíte, co je pro vás přijatelné a co ne, tím větší je šance, že budou ostatní respektovat vaše potřeby. „Pokud máte například pocit, že vás někdo zahlcuje úkoly, zkuste začít větou: ‚Vážím si vaší důvěry, ale potřebuji si lépe rozvrhnout čas,“ vysvětluje kouč.
Dávejte si čas na odpočinek – Nezapomínejte na důležitost odpočinku. Pokud budete neustále v pohybu a plníte požadavky okolí, nikdy si neodpočinete a budete náchylní k vyhoření. Dovolte si vypnout.
Na závěr Šárka Miková radí, abyste si na odpověď dali čas a neřekli automaticky zbrklé ano bez rozmyslu. Můžete se také poradit s někým jiným o tom, jak situaci vnímá a co by udělal v takové chvíli on. Vyberte si ideálně někoho, o kom víte, že uvažuje racionálně, pragmaticky a logicky. Naučit se říkat ne není sobecké – je to způsob, jak chránit svou energii a duševní pohodu. Asertivita je klíčová pro zdravý a vyrovnaný život. Začněme u sebe a přestaňme se bát.
Rozhovor s psycholožkou Šárkou Mikovou, rozhovor s průvodcem osobního rozvoje Václavem Tomancem
