Přehnaná vstřícnost vede k vyčerpání. Být pořád milá se nevyplácí, začněte myslet na sebe bez pocitu viny

Někdy jsou laskavost a přehnaná vstřícnost spíše prokletí než dar. Být vstřícná je krásné, ale když je to vaše základní reakce na každý požadavek, začnete to brzo pociťovat. Lidé, kteří jsou příliš ochotní druhým vyhovět (anglicky people-pleasers), často přehánějí svoje hranice do krajnosti. Říkají „ano“, i když chtějí říct „ne“, odkládají své plány a potlačují vlastní emoce, aby udrželi klid. Jenže to může vést k pocitům vyhoření, únavě, a dokonce sníženému sebevědomí. Jak říká psycholožka Emily Williams Jones, váš hlas se postupně ztratí v potřebách druhých.

Potřebné nastavení hranic

Cítíte vinu při každém odmítnutí nebo máte pocit, že „bez vás se to nezvládne“? Pak je načase přehodnotit svoje hranice. Kdysi dávno jsem měla podobný problém i já. Pořád jsem se snažila všem vyjít vstříc, až do roztrhání těla jsem dělala cokoli, abych všem kolem ulehčila jejich život. Tak nějak jsem při tom zapomněla na sebe a svoje potřeby. Stalo se to, co se stát asi muselo. Odnesla to moje psychika a musela jsem vyhledat odbornou pomoc. Nejtěžší pro mě tehdy bylo nastavit si hranice. Občas s nimi žongluji ještě dnes, ale už nemám pocit viny, když někoho odmítnu.

Moje potřeby versus potřeby ostatních

Jenže hranice nejsou o tom, že budete nepřátelská nebo sobecká. Naopak. Hranice si představujte jako neviditelné čáry, které oddělují vaše potřeby od očekávání ostatních. Zároveň ale taky říkají jasně, co jste ochotná akceptovat, a co ne. Psychologové se shodují, že zdravé hranice podporují lepší vztahy, větší sebehodnotu a díky nim se stáváte upřímnější vůči sobě i okolí. Psycholožka Magdalena Dostálová z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy říká: „Naučit se říkat ne a uvědomit si své hranice je těžké, ale ne nemožné. Je potřeba přijmout fakt, že vyčerpaný člověk nedokáže být prospěšný vůbec nikomu. Proto je nutné naučit se spořit vlastními silami.“

Co se děje, když hranice chybí

Lidé, kteří neumějí říkat „ne“, často zažívají několik známých problémů: přetížení závazky, pocit, že je ostatní berou jako samozřejmost, potlačování vlastních potřeb, a nakonec i vztek, který se hromadí pod povrchem.

Když ale začnete uplatňovat svoje hranice, vaše okolí to může překvapit, a může reagovat dokonce negativně. Protože se mění stará a zaběhnutá dynamika. Ta „stará“ osoba, která vycházela ve všem vstříc, zmizela. Experti tenhle jev nazývají „cascade effect“, kdy změna v chování jednoho člověka vyvolá kaskádu emocionálních reakcí u ostatních, kteří byli zvyklé na staré role. 

Jak si tedy nastavit hranice bez pocitu viny?

• Najděte v sobě své „proč“
  Zastavte se a zamyslete se nad tím, co vás vede k tomu neustále vyhovovat ostatním. Je to strach z konfliktu? Potřeba být oblíbená? Nebo starý zvyk z dětství? Sebereflexe je prvním krokem.
• Malé „ne“ mohou mít velký efekt
  Nemusíte hned říkat „ne“ úplně všem a na všechno. Začněte s drobnými situacemi – například odmítněte něco, co se vám opravdu nechce dělat a co nemá vážné důsledky. Časem se tím posílíte a bude snazší říkat „ne“ i v náročnějších chvílích.
• Komunikujte jasně a laskavě
  Říct „potřebuji dnes večer čas jen pro sebe“ je jasné, ale stále laskavé. Vyhněte se dlouhému omlouvání nebo vysvětlování — vaše potřeby jsou legitimní samy o sobě.
• Očekávejte emoce — své i druhých
  Odhodlat se ke změně starého vzorce může vyvolat pocit viny, nejistoty, a i odpor od okolí. To je normální, protože měníte zaběhnutý model chování. Pamatujte: negativní reakce druhých neznamená, že děláte něco špatně.
• Vyhledávejte podporu
  Mluvit s někým, kdo rozumí tomu, co prožíváte — ať už je to terapeut, kamarád nebo kouč — může posílit vaši sebedůvěru a dát vám oporu při uplatňování hranic.

Zdroje: Autorský text, PsychologyFor, PsychCentral, Forbes, Shelby Castile