Hraje ve filmech, hostovala v Národním divadle a těší se na zkoušení v Dejvickém. Je pracovitá, pokorná a ví, že profese herečky není jen o tom, jak se chová za kamerou, ale i o tom, jak umně pracuje se sociálními sítěmi.
Promotion

“Připomínáte mi Kate Winslet,” slyšela Elizaveta z úst fotografa Roberta. O pár hodin dříve, když jsme spolu dělali rozhovor v kavárně, nám na stole přistál dort jako pozornost podniku. Číšník kolem stále kroužil a staral se o naše - především Elizavetino - blaho.

Elizaveta je mladá herečka, která na sebe nestrhává pozornost svou okázalostí, ale tak nějak přirozeně ji dostává. Zrovna dnes má za sebou první čtenou zkoušku ve Švandově divadle, pár hodin práce na diplomce a učení textů v kavárně. “Chtěla jsem být herečkou odmalička, i když moje rodina tiše doufala, že mě to přejde. Chodila jsem na všechny dramatické kroužky a herecké kurzy, na které jsem mohla. Rodiče mě nepustili na konzervatoř, musela jsem jít na gymnázium. Prosadila jsem si až DAMU, a žádný plán B jsem neměla. A klaplo to,” říká Elizaveta. Její exotické jméno má svůj základ v ruštině, Elizaveta se totiž narodila v ruské Kazani a do Prahy se přesunula ve svých sedmi letech. Marně hledám v jejím přízvuku stopy ruštiny. 

Talent a píle 

“Nikdy nebudete mít víc talentu, než je vám dáno. Tuhle větu nám v prvním ročník  řekl náš vedoucí Jan Burian. A musím říci, že je to pravda. A duchu těchto pocitů jsem si připadala na první zkoušce v Národním divadle. Ať jsem se snažila jakkoliv, občas jsem měla pocit, že přede mnou jede vlak, já už už skoro naskočím, už po něm natahuji ruku, ale zase mi proklouzne mezi prsty…,” vypráví Elizaveta své první dojmy. “Když jsem byla ve třetím ročníku, oslovil mě režisér Michal Dočekal z Národního divadla, abych hostovala v inscenaci Kámen. Tím všechno začalo…,” dodává Elizaveta s tím, že tohle nevnímala jako potvrzení svého talentu, ale spíš jako obrovskou výzvu. “Každou novou prací začínáte úplně od začátku,” říká. Když mluví o tom, jaké štěstí na režisérské vedení má, nezapomene zaťukat. Podobný úkon během našeho rozhovoru udělá ještě pětkrát. “Jsem strašně pověrčivá a před každým vystoupením dělám asi tisíc rituálů. Ne, nemůžu vám říct, jaké to jsou! To víte, pověrčivost…,” směje se Elizaveta, která je rok a půl na volné noze. “Herectví rozhodně není jen o talentu, k němu se musí přidat ještě mix ambicí, pokory, řemesla. A potřebujete ještě drive, pracovitost a zapálení. A hodně, hodně štěstí na stejně zapálené lidi a zajímavé projekty,” vyjmenovává Elizaveta. Dodává, že pro herce jsou nejhorší škatulky. Zatím se jí daří, aby v žádné nebyla, chodí k ní příležitosti na různorodé role. Snad to tak zůstane. Zaťuká si na zuby. A pak na dřevěný stůl. Pro jistotu. 

Elizaveta Maximová (25)

Herečka, narodila se v ruské Kazani, od sedmi let žije v Praze. Hostuje v Divadle na Fidlovačce, momentálně zkouší inscenaci Solaris ve Studiu Švandova divadla, od ledna se těší na zkoušení v Dejvickém divadle. V třídílné minisérii České televize Spravedlnost ztvárnila jednu z hlavních rolí, velký ohlas měl i seriál Trpaslík. Menší roli měla v druhém díle trilogie Zahradnictví režiséra Jana Hřebejka, od ledna začíná točit celovečerní film s chillským režisérem Alejandrem Fernándezem Almendrasem. 

 

Promotion