Imunolog Radek Klubal: Alergie není nemoc, ale zmatený imunitní systém. Řešíme, jestli se změnila příroda, nebo člověk

Nějakou formu alergie má stále víc lidí. Čím si to vysvětlujete?

I na našem pracovišti se zabýváme tím, zda se změnila příroda okolo nás, anebo se změnil člověk. Na první pohled si řeknete, že to je jasné – v porovnání s dobou před sto, dvěma sty lety tu máme smog, znečištěné ovzduší a tak dále. Ale příroda okolo nás se oproti době, kdy se člověk začal evolučně vyvíjet, zase tolik nezměnila. Louky, břízy i další stromy jsou pořád stejné. Díky paleobotanikům víme, že spousta rostlin, které se dnes vyskytují okolo nás, tady byla už dávno před člověkem. Kdyby na ně lidé byli alergičtí už před několika miliony let, tak by se nejspíš nevyvinuli. Byli jsme schopni se na toto prostředí adaptovat, vyrůstat v něm a vyvíjet se evolučně normálně. Vypadá to tedy, že se nezměnilo prostředí, ale změnili jsme se my. A proto najednou náš imunitní systém reaguje na to, co je přirozené, nestandardním způsobem. Já to vysvětluji tak, že jsme ztratili soulad s přírodou.

Zajímavým fenoménem jsou zkřížené alergie, kdy například tráva a pyl reagují s moukou. Důvodem je narušení přirozených rytmů, v nichž žili naši předkové.

V jakém smyslu?

Naši předci nemigrovali tak, že si sedli do letadla a za pár hodin byli na jiném kontinentu. Žili v dané lokalitě, byli zvyklí na nějaký typ potravy, na určité klimatické změny. Různé typy infekcí jsou dané i tím, zda je někde teplo a vlhko nebo chladno a sucho. Lidé žili po generace ve stejných podmínkách a ti, co nebyli odolní, nepřežili. Ostatní se adaptovali. Za posledních dvě stě let jsme začali migrovat: někdo odcestoval do Ameriky, někdo do Austrálie… Vykořenili jsme ze svých původních podmínek jak klimatických a potravinových, tak infekčních, a náš imunitní systém, který byl na tyto podmínky adaptovaný, je zmatený. Není zvyklý na ananas nebo pomeranč a najednou se s ním musí vyrovnat. Alergie totiž není nemoc – je to zmatený imunitní systém, který reaguje na věci, na které by reagovat neměl.
Změnil se i způsob našeho chování. I když žijeme ve stejné lokalitě a podmínkách jako naši předci, žijeme jinak. Jsme oblečení, nechodíme v zimě spát v šest hodin, protože je už tma, ale máme rozsvíceno. Narušili jsme biorytmy, na které byla naše těla zvyklá. Když jsme nemocní, nenecháváme nemoci proběhnout přirozeně, ale bereme léky, takže náš imunitní systém najednou některé věci nedotáhne a je opět čím dál tím více zmatený.
Vrátit se ke způsobu života našich předků ale v dnešní době už není možné… To není, my musíme toto období zkrátka přežít. Lidé, kteří se na moderní změny nedokážou adaptovat, budou nemocní, až se přestanou evolučně vyvíjet. A ti, kteří jsou schopni se adaptovat, se postupně adaptují. Než se evoluční stav trochu stabilizuje, je to na nějakých zhruba dvě stě, tři sta, čtyři sta let. Ani zvířata zvyklá na chov nemůžeme jen tak vypustit do volné přírody. I těmi se na našem pracovišti zabýváme.

• Radek Klubal se imunologií zabývá už přes čtyřicet let, je zakladatelem a vedoucím lékařem Medicínského centra Praha. Působil na odborných pracovištích věnujících se imunologii a alergologii na Vídeňské univerzitě, spolupracoval také s berlínskou univerzitou Charité a několika americkými univerzitami. Spolupracoval s držitelem Nobelovy ceny Ralphem M. Steinmanem na výzkumu léčby nádorových onemocnění, věnoval se i možnostem léčby HIV pozitivních. Do jeho odbornosti spadají také autoimunitní onemocnění a výzkum alergií a imunity u zvířat, jež uvádí do souvislostí s lidskými alergiemi.
  

Mají zvířata také nějaké alergie?

Mají, a dokonce úplně stejné jako lidé: například na pyly travin. Kůň se jde napást a u toho se dusí, má astmatický záchvat. Psi mají alergii třeba na roztoče. Jak je to možné? Protože zvířata začínají žít naším stylem – bydlí v našich domácnostech, jedí stejné potraviny, takže najednou nereagují na změny v přírodě, mají uměle připravenou stravu. To je ukázka toho, že imunitní systém je z moderního způsobu života zmatený, není to pro něj přirozené. Proto přibývá alergiků a různých jiných poruch imunity.

Umožňuje moderní medicína alergie nějak léčit, nebo je možné jen tlumit příznaky?

Určité možnosti se vyvíjí a jsou reálné. V rámci výzkumných studií zjišťujeme, proč někdo je alergikem a co můžeme udělat pro to, aby alergikem být přestal. Alergikovi můžu odebrat imunitní buňky, „převychovat“ je v „inkubátoru“ a vrátit je nazpět. V laboratorních podmínkách lze upravovat chování imunitního systému tak, abychom nemuseli čekat, co lidská imunita provede přirozeně v průběhu dalších dvou set let.

Mohlo by se vám líbit

Nejdřív přišla únava, bušilo jí srdce. Myslela si, že je jen přepracovaná. Byla to ale rakovina štítné žlázy

Kdybychom alergiím chtěli předcházet sami, co bychom měli dělat?

Vrátit se k alespoň trochu přirozenějšímu způsobu života, především respektovat klimatické podmínky, ve kterých žijeme. Když se v prosinci rozhodneme letět na dovolenou do teplých krajů, tak je to pro imunitní systém určitý šok. Samozřejmě to není tak, že bychom nesměli jet na dovolenou, ale tyto věci bychom měli zvážit – jestli na ni nejet třeba až rozumněji v létě. A do určité míry se naučit jíst v souladu s tím, na co je organismus lidí v našem podnebném pásmu zvyklý. Pokud moji předci žili v našich klimatických podmínkách, tak se jablka sklízela na konci léta nebo na podzim. Když si dám čerstvé jablko z Jižní Ameriky v lednu, je to pro můj imunitní systém něco nestandardního. Pokud prababička sklidila před sto lety jablka a dala je někam do sklepa, tak na jaře ta jablka byla v pořádku – nejsou to cizokrajná jablka, ale domácí, jen tak lehce povadlá.
Důležité je nepobývat jen uvnitř pod umělým osvětlením a chodit ven, vystavovat se sluníčku kvůli vitaminu D, kterého máme v zimě velmi málo. A trochu se otužovat, aby se mi nestávalo, že při náhlém ochlazení hned onemocním. Je dobré být zvyklý na teplotní změny.
A samozřejmě mít dostatek pohybu. To není jen současný trend, nemusím nutně neustále sportovat a běhat, ale alespoň jít na procházku, jít si zaplavat. Pohyb způsobuje nejen to, že se cítím dobře, protože jsem na čerstvém vzduchu, ale především jím dáváme tělu signál, že ho potřebujeme.
Při pohybu zatěžujeme pohybový aparát, současně se rozproudí krevní oběh, prokrví se celý organismus a z kostní dřeně se vyplaví takzvané krvetvorné a mezenchymální kmenové buňky. Krvetvorné kmenové buňky omlazují červené krvinky, které zajišťují okysličování všech tkání. Mezenchymální kmenové buňky jsou zase důležité pro regeneraci všech zatěžovaných orgánů, a to nejen pohybového aparátu. To znamená, že když si jdeme zasportovat a pak nás druhý den bolí celý člověk, tak probíhá aktivní regenerace organismu, která omlazuje naše tělo i ducha – tedy nervový systém. Pohyb má ale spoustu dalších biologických funkcí a je mnoho důvodů, proč se po něm cítíme lépe.

Zmiňoval jste riziko zimní dovolené v teplých krajích. Já sama mám zkušenost, že jsem téměř pokaždé po návratu z takových cest onemocněla. Co byste doporučil dělat předtím, než se člověk na dovolenou do dalekých zemí vydá?

Když se člověk v lednu sebere a najednou se ocitne v prudkém létě, je to pro organismus stres. Žádná jednoduchá rada není, ale to, co můžeme ovlivnit, je zmiňovaný zdravý životní styl. Chodit na procházky, lehce sportovat, jíst potraviny, které mi dělají dobře, ne jen ty, o kterých si myslím, že mi dělají dobře. Dnes je těch dobře míněných anebo marketingových rad tolik, že člověk má pocit, že když sní obrovské množství vitaminu C, větší, než co vůbec potřebuje, bude zdravější. Tak to ale není. Vždycky je potřeba používat zdravý rozum a přistupovat k tomu přirozeně: dobře zpracované potraviny, vyvážená strava, trošku masa, ovoce, zelenina. Když člověk bude v rozumně dobré zdravotní kondici a jednou za čas uštědří svému organismu šokovou terapii v podobě nějaké cesty, měl by být schopný to zvládnout.

Je to spojené nejen s teplotním šokem, ale zároveň je člověk deset hodin v letadle s lidmi, kteří kašlou, kýchají…

Je to tak. Na to už se dělaly studie snad před třiceti lety a vyšlo z nich, že když je v letadle nastydlý jediný člověk, tak infekci do určité míry chytne šedesát až sedmdesát procent lidí. Je to uzavřený prostor, a i když jsou v klimatizačních jednotkách filtry, tak tomu v podstatě nejde zabránit. Nejlepší je vzít si do letadla respirátor. Můžete také předem brát nějaký preparát na posilnění imunity – to nejsou jenom vitaminy, ale například i takzvané bakteriální lyzáty, kdy se vezme třeba šest nebo osm druhů nejčastějších bakteriálních infekcí horních cest dýchacích, já říkám, že se „rozemelou“, a udělají se z nich léčivé tablety nebo kapky, které se užívají preventivně před rizikovou expozicí.

Mohlo by se vám líbit

To máš po mámě. Co všechno dcery dědí po matkách, pokud jde o zdraví? PMS, migrény i vysoký krevní tlak

Mluvil jste o sezonnosti potravin, pak jsou alergie na pyly, trávy… S jakými dalšími alergiemi se setkáváte?

Zajímavým fenoménem jsou zkřížené alergie, když například tráva a pyl reagují s moukou. Nebo má někdo alergii na břízu, ale zároveň reaguje na kořenovou zeleninu, jako je mrkev nebo celer, ale také třeba na lískové či vlašské oříšky nebo peckoviny. Není to úplně klasická alergie – je to nepříjemné, svědí to, oteču, ale nedostanu anafylaktický šok. Tato alergie souvisí s narušením biorytmů. Bříza kvete v březnu. Mrkev, oříšky, jablka, hrušky a jiné peckoviny sklízíme a jíme například v srpnu. Tyto potraviny obsahují látky, které jsou i v pylu břízy. Když si mrkev nebo jablko dám na podzim, kdy u nás přirozeně dozrávají, tak svůj imunitní systém seznamuji i s něčím, čemu jsme vystavení později v jarních pylech. Když to ale naruším a najednou si v březnu místo povadlého jablka od babičky ze sklepa dám čerstvé jablko z Jižní Ameriky, tak je můj imunitní systém zmatený. Právě narušení přirozených rytmů, ve kterých žili naši předkové, způsobuje zkříženou potravinovou alergii.

Bude podle vás alergií do budoucna stále přibývat i s ohledem na klimatickou změnu?

Lidé bez jakýchkoli alergií dnes už téměř nejsou. Naše organismy mají přirozenou adaptační schopnost, takže buď si postupně zvykneme a přestaneme mít problémy, nebo to nepůjde a budeme čím dál tím více kýchat a smrkat. Následně se budou muset vyvinout kvalitnější a účinnější léky bez vedlejších nežádoucích účinků. Nebo se stane dostupným standardem laboratorní zásah do imunitního systému, možná i s použitím moderní genové terapie, který „neutralizuje“ alergickou konstituci.

Článek vyšel pod původním titulkem „Alergie znamená, že jsme zmátli svůj imunitní systém“ v časopise Marianne 04/2026. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.