Netrpíte syndromem nejstarší dcery? Odborníci vysvětlují, proč jsou z tolika žen nedobrovolné manažerky rodiny

„Zeptej se ségry, ta bude vědět.“ Věta, kterou v mnoha rodinách uslyšíte častěji než otázku „kde jsou klíče“. A vlastně dokonale vystihuje, co se kolem fenoménu daughtering řeší. Dcery bývají od dětství vedené k tomu, aby byly pečující, organizované a emocionálně dostupné. Syn dostane pochvalu za to, že vynese koš. Dcera automaticky převezme plánování Vánoc, připomínání narozenin a uklidňování napjaté atmosféry u rodinné večeře. Ne proto, že by si o to řekla. Ale protože „je na to přece lepší“.

Holčičky, které „pomáhají“

Rozdíly ve výchově často začínají nenápadně. Holčičky bývají častěji vedené k péči o ostatní, klidu a odpovědnosti. Kluci dostávají větší prostor pro individualitu, risk nebo „nechat to být“. U dívek se naopak oceňuje, když jsou rozumné, empatické a umí vycházet s lidmi. To je podle odborníků základ pro daughtering, pojem, který popisuje neviditelnou emoční a organizační práci, kterou dcery v rodinách vykonávají. Psycholožka a výzkumnice Allison Alford popisuje daughtering jako každodenní péči o vztahy, nálady, rodinné vazby i logistiku domácnosti. Nejde jen o fyzickou pomoc, ale hlavně o mentální zátěž: myslet dopředu, plánovat, připomínat, vyvažovat konflikty a „držet rodinu pohromadě“.

Mohlo by se vám líbit

Matky a dcery dnes. Jaké byly matky boomerky a jaké jsou mileniálky? Nejsilnější ženský vztah se výrazně mění

Neviditelná práce, kterou nevidí ani dcery

Na fenoménu daughtering je nejzajímavější jedna věc: většina žen si dlouho ani neuvědomuje, že nějakou extra práci dělá. Prostě zavolají babičce, objednají dárek pro tátu, zařídí rodinný oběd, a ještě uklidní maminku po hádce se sourozencem. Automaticky. Výzkumy ukazují, že právě ženy častěji zastávají takzvanou „kin keeping“ roli, tedy udržování rodinných vztahů a kontaktů. Jsou to dcery, které si pamatují výročí, organizují návštěvy nebo vytvářejí pocit soudržnosti. A protože tahle práce není vidět jako vytřená podlaha nebo opravené auto, bývá často přehlížená. Jenže mentální load je pořád load. Jen místo nákupních tašek nosíte v hlavě seznam emocí celé rodiny.

Syndrom nejstarší dcery

Internet si pro to už našel vlastní termín: „eldest daughter syndrome“. Tedy syndrom nejstarší dcery, která se tak trochu stává třetím rodičem. Nejstarší dcery často nenápadně převezmou roli rodinného provozního manažera. Jsou to ty, které uhladí hádku u stolu, naplánují oslavu, připomenou všem termíny, a ještě se postarají o to, aby se nikdo necítil odstrčený. Odborníci upozorňují, že právě tyto ženy mívají tendenci přebírat na sebe příliš odpovědnosti a mají pocit, že všechno musí držet pod kontrolou. Často pak automaticky sklouzávají k větám jako: „Nech to být, já to zařídím.“ nebo „Když to neudělám já, zase se na to zapomene.“

Mohlo by se vám líbit

To máš po mámě. Co všechno dcery dědí po matkách, pokud jde o zdraví? PMS, migrény i vysoký krevní tlak

Dcera jako emoční podpora

S daughtering souvisí i pojem emoční práce. Odborníci popisují emotional labor jako schopnost regulovat vlastní i cizí emoce tak, aby všechno fungovalo hladce. V praxi to může znamenat třeba to, že dcera vycítí napětí mezi rodiči ještě před dezertem, přemýšlí, komu se kdy ozvat, aby se neurazil, a během rodinné oslavy nenápadně zachraňuje atmosféru, zatímco ostatní „si prostě užívají“. Je to trochu jako být zákaznická podpora pro vlastní rodinu. Jen bez výplaty, dovolené a HR oddělení.

Proč se o tom mluví právě teď

Možná proto, že generace dnešních třicátnic a čtyřicátnic začíná být unavená z role „té schopné“. A zároveň si víc všímá, že očekávání vůči dcerám a synům stále nejsou stejná. Zajímavé je, že studie o genderových stereotypech ukazují, že rozdílná očekávání vůči dětem vznikají velmi brzy, a často nevědomě. Dívky bývají častěji spojované s péčí a vztahy, zatímco chlapci s výkonem a samostatností. A tak zatímco syn je „trochu roztržitý génius“, dcera bývá „ta zodpovědná“. Jenže být dobrou dcerou nemusí znamenat všechno zachraňovat. A není nic špatného na tom, když si dcery spoustu té neviditelné práce konečně odpustí. Nemusí být přece rodinný sdílený kalendář. Zkuste začít třeba tím, že nepřipomenete tátovi, že má máma narozeniny.

Zdroj: Autorský text, Business Insider, Apa.org, Psychology Today