Mnohé dcery slyší od malička, že jsou šikovné, zodpovědné a empatické. Jenže často se z „hodné holčičky“ stane nenápadně rodinná koordinátorka, psycholožka, organizátorka narozenin i krizová manažerka v jednom. Fenomén zvaný „daughtering“ označuje neviditelnou práci, kterou mnoho dcer dělá automaticky, a vlastně úplně zadarmo.
„Zeptej se ségry, ta bude vědět.“ Věta, kterou v mnoha
rodinách uslyšíte častěji než otázku „kde jsou klíče“. A vlastně dokonale vystihuje,
co se kolem fenoménu daughtering řeší. Dcery bývají od dětství vedené k tomu,
aby byly pečující, organizované a emocionálně dostupné. Syn dostane pochvalu za
to, že vynese koš. Dcera automaticky převezme plánování Vánoc, připomínání
narozenin a uklidňování napjaté atmosféry u rodinné večeře. Ne proto, že by si
o to řekla. Ale protože „je na to přece lepší“.
Holčičky, které „pomáhají“
Rozdíly ve výchově často začínají nenápadně. Holčičky
bývají častěji vedené k péči o ostatní, klidu a odpovědnosti. Kluci dostávají
větší prostor pro individualitu, risk nebo „nechat to být“. U dívek se naopak
oceňuje, když jsou rozumné, empatické a umí vycházet s lidmi. To je podle
odborníků základ pro daughtering, pojem, který popisuje neviditelnou emoční a organizační práci, kterou dcery v rodinách vykonávají. Psycholožka a výzkumnice
Allison Alford popisuje daughtering jako každodenní péči o vztahy, nálady,
rodinné vazby i logistiku domácnosti. Nejde jen o fyzickou pomoc, ale hlavně o
mentální zátěž: myslet dopředu, plánovat, připomínat, vyvažovat konflikty a
„držet rodinu pohromadě“.
Na fenoménu daughtering je nejzajímavější jedna věc: většina
žen si dlouho ani neuvědomuje, že nějakou extra práci dělá. Prostě zavolají
babičce, objednají dárek pro tátu, zařídí rodinný oběd, a ještě uklidní maminku
po hádce se sourozencem. Automaticky. Výzkumy ukazují, že právě ženy častěji zastávají takzvanou „kin keeping“ roli, tedy udržování rodinných vztahů a kontaktů. Jsou to dcery, které si pamatují výročí, organizují návštěvy nebo
vytvářejí pocit soudržnosti. A protože tahle práce není vidět jako vytřená
podlaha nebo opravené auto, bývá často přehlížená. Jenže mentální load je pořád
load. Jen místo nákupních tašek nosíte v hlavě seznam emocí celé rodiny.
Syndrom nejstarší dcery
Internet si pro to už našel vlastní termín: „eldest
daughter syndrome“. Tedy syndrom nejstarší dcery, která se tak trochu stává třetím rodičem. Nejstarší dcery často nenápadně převezmou roli rodinného provozního manažera. Jsou to ty, které uhladí hádku u stolu, naplánují oslavu,
připomenou všem termíny, a ještě se postarají o to, aby se nikdo necítil
odstrčený. Odborníci upozorňují, že právě tyto ženy mívají tendenci přebírat na sebe příliš odpovědnosti a mají pocit, že všechno musí držet pod kontrolou.
Často pak automaticky sklouzávají k větám jako: „Nech to být, já to zařídím.“
nebo „Když to neudělám já, zase se na to zapomene.“
S daughtering souvisí i pojem emoční práce. Odborníci popisují emotional labor jako schopnost regulovat vlastní i cizí emoce tak, aby všechno fungovalo hladce. V praxi to může znamenat třeba
to, že dcera vycítí napětí mezi rodiči ještě před dezertem, přemýšlí, komu se
kdy ozvat, aby se neurazil, a během rodinné oslavy nenápadně zachraňuje
atmosféru, zatímco ostatní „si prostě užívají“. Je to trochu jako být zákaznická podpora pro vlastní rodinu. Jen bez výplaty, dovolené a HR oddělení.
Doporučujeme
reklama
Proč se o tom mluví právě teď
Možná proto, že generace dnešních třicátnic a
čtyřicátnic začíná být unavená z role „té schopné“. A zároveň si víc všímá, že
očekávání vůči dcerám a synům stále nejsou stejná. Zajímavé je, že studie o
genderových stereotypech ukazují, že rozdílná očekávání vůči dětem vznikají velmi brzy, a často nevědomě. Dívky bývají častěji spojované s péčí a vztahy,
zatímco chlapci s výkonem a samostatností. A tak zatímco syn je „trochu
roztržitý génius“, dcera bývá „ta zodpovědná“. Jenže být dobrou dcerou nemusí
znamenat všechno zachraňovat. A není nic špatného na tom, když si dcery spoustu té neviditelné práce konečně odpustí. Nemusí být přece rodinný sdílený kalendář.
Zkuste začít třeba tím, že nepřipomenete tátovi, že má máma narozeniny.
Zdroj: Autorský text, Business Insider, Apa.org, Psychology Today
Marianne Talk s Beatou Rajskou: Co nám v oblékání nejvíc ubližuje a jak to zachránit
