Ne, nebudu si dělat legraci z právě objeveného koníčku. V každém případě dokladem toho, jak moc to beru vážně, je fakt, že i když jsem v cíli svého prvního závodu málem vypustila duši, už „přemýšlím“ nad dalším.

Kdyby mi někdo před půl rokem řekl, že se zvednu od kávy a rozečtené knihy a půjdu si zaběhat –  tak bych se takovému fantastovi asi vysmála. Patřím k lidskému druhu kavárenských povalečů, tedy Homo Sapiens Sapiens Cofeinus. A nestydím se za to. Kromě téhle zábavy jsem ale objevila i další, které mě naplňuje. Zcela náhodou. Nejdřív jsem chodila, pak jsem se nechala vyhecovat a přihlásila na první veřejný běh v životě. Takže jsem se začala hýbat pravidelně. Já, které při tomto druhu pohybu nepokrčuje kolena. Já, která se tvářím, jako bych měla za tři minuty zdechnout, když mám doběhnout tramvaj. Takže jsem donedávna tvrdila, že se tramvaje nedobíhají, protože vždy jedou další. Ano, já, která donedávna zastávala názor, že sport je pro plebs, intelektuálové se věnují četbě. Případně sledování Korejských filmů s titulky. Nejspíš mi ale došlo, že i tělo intelektuála potřebuje pravidelnou údržbu. Abych na stará kolena zvedla šálek s kávou ke rtům, budu potřebovat svaly. A začala chodit. Pak rychle chodit a v neposlední řadě běhat. I když moje chytré hodinky tvrdošíjně trvají na tom, že chodím, a do kategorie běhu moji sportovní aktivitu nechtějí přeřadit ani omylem, já si trvám na svém a žádná technologie mě nebude přesvědčovat o opaku.

Tři měsíce trvalo, než jsem byla připravena na svůj první veřejný běh. Ano. S ohledem na to, že po návratu z tréninku vždy míjím zrcadlo, vím, že to není hezký pohled. I když bych mohla vykrást a přeložit motto jednoho běhu, že všichni běžci jsou krásní, v mém případě to tedy neplatí. Nebo mě marketingový guru, který výše uvedené motivační heslo vypustil do světa po ranním běhu neviděl. Neměl příležitost. Zkrátka kecal. Protože minimálně jeden běžec krásný není. Já.

Když mou posedlost prvním během zjistil kamarád, mimochodem běžec maratonec, rozhodl se, že mě naučí nejen správně se hýbat, ale také stravovat. Abych tělu dodala přesně to, co tělo sportovce potřebuje, a ne, kokosové bonbonky pralinky na seznamu nebyly.

Faktem je, že s přibývajícími tréninkovými dávkami se mi měnily chutě. Pořád jsem toužila po zelenině a steaku, sladké mi z mých oblíbených chutí vypadlo tak nějak samovolně. A ani se mi po něm nestýskalo. Což bylo fajn, protože si nedovedu představit, že bych bojovala se svou leností, a ještě chuťovými pohárky. Díky dozorci pohybu, stravy a životního stylu, pohybovému guru Michalovi jsem si uvědomila, že tělo přesně ví, co chce a že je dobré mu občas naslouchat bez pocitu, že já vím přece všechno nejlíp. Nevím. Nakonec to došlo tak daleko, že mi nechyběla čokoláda, nebo nějaká soukromá gurmánská prasárnička, ovšem v den, kdy padaly trakaře mi chyběla moje tréninková dávka pohybu. Tak jsem si alespoň udělala povolenou kávu. Zkrátka jsem k sobě začala přistupovat systematicky, prakticky vědecky, a i když jsem svého poradce občas chtěla zabít, nakonec jsem se na start dokopala. Pravda. Mírně hladová, hubenější, než jindy a než by bylo hezké, na druhou stranu hláška: „Myslíš si, že keňský maratonec by měl takový úspěch, kdyby trpěl nadváhou a přebytkem,“ mi v hlavě zůstane už asi navždy.

Co jsem o sobě díky běhu zjistila? Atmosféra závodu mě nakopne k lepším výsledkům, než když běžím o samotě. Své první medaile si vážím. A umístím ji na čestné místo v našem bytě. Jednou bude předmětem dědictví. Pohyb miluju a asi se ho nikdy nevzdám. V nějaké formě ho budu praktikovat i nadále. I když: Hrdá na sebe můžu být, jednu hořkou pilulku ale musím spolknout. Makala jsem na sobě jako blázen a moje dcera? Bez tréninku se zvedla z gauče a s přehledem stylem Start – Cíl mamince, tedy jako mně, ukazovala záda, a dokonce ani zpocená nebyla, zkrátka ukázala, jak na nic byla všechna moje příprava. Což mě tedy, popíraje touto větou vše výše uvedené, vede k jedinému: Vykašlu se na to. Ano. Vykašlu. Jenže teď už mám jasno: Prvního srpna běžím znovu.

Není totiž důležité porazit vlastní dceru, další běžce, kohokoliv. Důležité je zvítězit sama nad sebou. A to se mi podařilo. Ať se vám to také podaří. Ten pocit je nepopsatelný.

Titulka

Časopis Marianne si nyní můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.

Promotion