Byt v lukrativní lokalitě slovenské metropole původně pořídili rodiče vysokoškolačky Emy jako investici. „Než jej koupili, požádali nás, abychom posoudili, zda má potenciál a jestli v něm nečíhají nějaké nástrahy, technické, právní nebo jiné,“ říká architekt Ivan Príkopský z ateliéru Toito, jeden z autorů projektu.
„Staré byty jsou si podobné. Obvykle je tvoří chodba s dveřmi: tady vedly do samostatné kuchyně a tří pokojů. Toaleta a WC byly v ohybu písmene L, které tvoří půdorys. Tohle řešení je ale dnes už přežité, lidé hledají úplně jinou kvalitu bydlení.“ Nicméně velkorysá plocha slibovala skvělé zítřky. „Důležité bylo, že okna vedou na dvě různé světové strany, konkrétně do dvora a do ulice. Dovolilo nám to prostor otevřít a vytvořit volnější dispozici. Zajistit jak společné ‚centrum‘, kde budou ti, kteří zde bydlí, trávit čas dohromady, tak umožnit, aby se mohli zavřít a mít soukromí,“ popisuje Katarína Príkopská, další z týmu studia Toito. „Byt tak Emě nabízí různé možnosti. Může žít v jednom velkém prostoru, v němž mezi koupelnou s ložnicí, jídelnou, obývákem či chodbou nejsou pevné hranice, nebo se zavřít a nerušeně odpočívat,“ líčí Katarína.
Interiér je velmi rafinovaně propojen a díky originálním interiérovým oknům a promyšleným průhledům jím přirozeně proudí světlo. Cílem ale není, aby ho bylo příliš, spíš aby v bytě zavládla příjemná, až konejšivá nálada, která Emě vyhovuje. S tímto zadáním také architekti pracovali. Tlumenou atmosféru tak zajišťují hřejivé materiály, povrchy a klidná barevnost. Světlé tóny dřeva a jemně šedé podlahy doplňují cihlové stěny a obklady v tmavě zelené barvě, která z různých úhlů mění odstín od temně olivové až po černou. Záplavě denního světla brání závěsy, jednotlivé místnosti potemní i zavřením dveří či stažením roletek ve vnitřních oknech. Pro architekty z Toito je tento projekt výjimečný v různých ohledech. Provždy jim zůstane v paměti i proto, že rekonstrukce probíhala během lockdownu. „Videohovory, při nichž jsme s klienty konzultovali návrhy, byly fajn, dodávaly nám pocit, že život se ještě nezastavil,“ vzpomíná Ivan a Katarína dodává: „Pro mě byl projekt jedinečný i tím, že obnášel souhru všech profesí, od truhláře, který tvořil na míru vnitřní okna, dveře, kuchyň či knihovnu, přes zedníka, který brousil a spároval stěny z pálených cihel, až po obkladače, který nalepil víc než dva a půl tisíce obkladaček jednu po druhé.“ Architekti budou ale na Emu, jak projekt pojmenovali, rádi vzpomínat i z dalšího důvodu. Stal se vítězem Ceny za architekturu CEZAAR 2022 v kategorii Interiér.
