Na okraji brdských lesů vznikl dům, za kterým nejsou jen plány architekta a práce stavební firmy, ale také stovky víkendů jeho majitelů. Od omítek přes podlahy až po nábytek zvládli velkou část stavby vlastníma rukama a ušetřili díky tomu podle svých propočtů zhruba dva miliony korun. Peníze ale neskončily na účtu. Vrátili je zpátky do domu a dopřáli si kvalitnější materiály i řešení, která vydrží desítky let.
Když se řekne stavba svépomocí, snadno si představíme romantickou verzi příběhu, v níž člověk po práci vezme do ruky vrtačku a za pár měsíců bydlí. Realita bývá podstatně méně idylická. V případě tohoto domu v západních Čechách znamenala čtyři roky práce, většinou o víkendech, a také ochotu naučit se spoustu věcí, které jeho majitelé předtím nikdy nedělali. Výsledek ale stojí za to. Na pozemku o rozloze 1 028 metrů čtverečních dnes mají přízemní dům navržený přesně podle svého způsobu života. Místo přitom nebylo náhodnou volbou.
„Brdy jsme dobře znali, proto jsme si pozemek vybrali právě tady. Lákala nás krásná příroda i dobrá dostupnost na dálnici Praha–Plzeň. Mírně svažitý terén nám navíc otevřel výhled do krajiny, což byl také jeden z hlavních důvodů,“ vzpomíná majitel. Dům proto stojí při severním okraji parcely, zatímco obytné místnosti se obracejí za světlem, výhledy a zahradou. Na první pohled jde o poměrně střídmý bungalov. To nejdůležitější se ale odehrává uvnitř.
Majitelé měli od začátku poměrně jasno v tom, jak chtějí bydlet. Nezačínali tedy otázkou, kolik místností se do domu vejde, ale spíš tím, jak se v něm budou každý den pohybovat. Své představy následně svěřili projektantovi Ing. arch. Zdeňku Varvařovskému, který je převedl do výsledného návrhu. Na zastavěné ploše 220 metrů čtverečních vzniklo 180 metrů čtverečních užitné plochy. Na rodinný dům to není málo, přesto tu nenajdete místnosti, pro něž by majitelé neměli využití. Jedním z hlavních požadavků byla dispozice fungující jako vnitřní okruh. Jednotlivé části domu na sebe navazují tak, že se člověk nemusí neustále vracet stejnou chodbou.
Srdce domu tvoří jihozápadně orientovaný obývací pokoj propojený s kuchyní a jídelnou. Sem se dostává odpolední slunce a otevírají se výhledy do okolní krajiny. Krb dává velkému společnému prostoru přirozený střed a ze stejné části se vychází také na krytou terasu podél západní fasády. Za příznivého počasí se tak obytná plocha jednoduše rozšíří o další místo venku. Na společenskou zónu navazuje průchozí pracovna a ložnice. Z ní se přes velkou šatnu pokračuje do chodby, která vede zpět k zádveří a pomyslný okruh uzavírá. V klidnější části domu jsou dětské pokoje, pokoj pro hosty, koupelna a samostatná toaleta. Praktické zázemí doplňuje spíž a dílna s vlastním vstupem zvenčí.
Místo efektů materiály, které něco vydrží
Podobně pragmaticky jako k dispozici přistupovali majitelé také k interiéru. Nechtěli dům, ve kterém bude všechno krásné pouze bezprostředně po dokončení. Důležitější pro ně bylo, aby dobře vypadal a fungoval i po letech běžného rodinného provozu. Základ proto tvoří jednoduché materiály a přírodní dekory. Na podlahách se střídá keramická dlažba s vinylem, tedy povrchy, které nevyžadují složitou údržbu. Nábytek z MDF desek v dřevodekoru přináší do interiéru potřebné teplo, aniž by bylo nutné obětovat praktičnost. Hodně se přemýšlelo také nad úložnými prostory.
Bez dodatečného zateplení
Základ domu tvoří betonové pásy a základová deska, obvodové zdivo bylo provedeno z broušených cihel Porotherm 50 EKO Profi. Díky jejich tepelněizolačním vlastnostem bylo možné navrhnout jednovrstvou konstrukci obvodových stěn bez dodatečného kontaktního zateplení. Hrubou stavbu realizovala firma Stavby Ladislav Bůcha. Dům završuje šikmá větraná střecha s dřevěnými sbíjenými vazníky a tepelnou izolací z minerální vaty. Volba konstrukce i jednotlivých materiálů přitom nebyla jen otázkou tabulkových parametrů.Majitelé chtěli bydlení, které se bude příjemně chovat v létě i v zimě a nebude vyžadovat zbytečně složitý provoz.
Podle jejich zkušeností se to podařilo. Ani během léta není nutná klimatizace, v zimě dům dobře drží teplo a příjemně vnímají také vnitřní vlhkost. Roční náklady na vytápění se podle majitele pohybují kolem 25 tisíc korun.
Čtyři roky převážně po víkendech
Samotnému stavění předcházely přibližně dva roky příprav projektu a stavebního povolení. Pak začala etapa, na kterou budou majitelé pravděpodobně vzpomínat ještě hodně dlouho. Stavba zabrala další čtyři roky, protože většinu práce zvládali ve volném čase, a především o víkendech. Postupně se pustili do omítek, podlah, obkladů, sádrokartonů i výroby části nábytku. Seznam toho, co se během stavby museli naučit, by byl sám o sobě docela slušným řemeslným kurzem. Svépomoc pro ně ale neznamenala, že se za každou cenu pokusí zvládnout úplně všechno.„Většinu věcí jsme si dělali sami, ale ty klíčové konstrukční a technologické části jsme nechali na odbornících. Určitě bych nedoporučil dělat svépomocí technologické instalace, jako je elektro, voda, plyn nebo topení. Tam se nevyplatí riskovat, profesionálové znají normy i postupy,“ říká majitel domu.
Čtyři roky volných víkendů samozřejmě nejsou zadarmo, i když je člověk nenajde v žádném stavebním rozpočtu. Z finančního hlediska však měla vlastní práce velký význam. Majitel odhaduje úsporu přibližně na dva miliony korun. Zajímavé je, že cílem nebylo postavit dům o dva miliony levněji. Ušetřené peníze rodina průběžně vracela do stavby a mohla si díky nim dovolit kvalitnější materiály a řešení, na nichž šetřit nechtěla. Ve výsledku tak svépomoc nepřinesla nejlevnější možný dům, ale lepší dům za rozpočet, který měli k dispozici.
Zdroj: autorský text, wienerberger.cz
Galerie: Čtyři roky práce o víkendech. Vysněný dům v Brdech si majitelé z velké části postavili sami
