Když smrt kvete: Pohřební kokon, který se stává kvetoucí zahradou a mění vnímání posledního rozloučení

Základem projektu je biologicky rozložitelný kokon z přírodních vláken, který po pohřbení umožňuje přirozený rozklad těla a současně podporuje růst rostlin. Využívá směs přírodních materiálů, které zadržují vlhkost, živiny a semena květin. Postupem času se z místa posledního odpočinku stává živý prostor, zahrada, kvetoucí životem. Autorka tak reaguje na rostoucí zájem o udržitelný pohřební design, který se snaží omezit ekologickou stopu a vrátit smrti její přirozenost. Místo mramorového náhrobku vzniká poetická symbióza těla a krajiny.

Uzdravující krása

Zatímco tradiční hřbitovy často působí jako místa smutku, koncept pohřebního kokonu nabízí nový pohled na rozloučení. Ne jako konec, ale proměnu. Květiny, které postupně prorůstají skrze látku kokonu, připomínají obnovu a to, že život funguje v cyklech. Autorka ve svém projektu zdůrazňuje i psychologický aspekt. Dotek přírody pomáhá pozůstalým lépe se vyrovnat se ztrátou. Pohled na rozkvétající místo může přinášet klid, kontinuitu a naději. Je připomínkou toho, že vše živé se jednou vrací zpět do koloběhu života.

Design s duší

Projekt pohřebního kokonu zaujme nejen svým duchovním přesahem, ale i vizuálním zpracováním. Kokon působí křehce, umělecky. Organický tvar připomíná semenný obal, který chrání a zároveň dává vzniknout novému životu. Působí esteticky i symbolicky a je nejen ekologickým řešením, ale i výpovědí o vztahu člověka k přírodě. Ukazuje, že design může být prostředkem citlivého rozhovoru o tématech, která se obvykle skrývají za tabu. Tento projekt doslova překračuje hranici mezi životem, smrtí a uměním. V době, kdy mnoho z nás před smrtí raději zavírá oči, jí vrací do kontextu přirozenosti a smíření. Možná právě to je největší poselství pohřebního kokonu, že i v konci může být ticho, krása a život.

Zdroj: ualshowcase.arts.ac.uk