Jeden z nejtypičtějších symbolů podzimu jsou dýně. Navíc jde o velmi vděčnou zeleninu. Z jednoho plodu můžete udělat hned několik jídel. Třeba výbornou dýňovou polévku, která v sychravých podzimních dnech krásně zahřeje. Avšak pozor, abyste se svým vlastním výpěstkem neotrávili. Poradíme, jak poznat, že je dýně bezpečná, a jak ji sklízet a skladovat, aby vám vydržela dlouho do zásoby.
Dýně se sklízejí od sklonku léta do podzimu, nejčastěji od září do konce října, záleží na druhu. Každopádně však před příchodem prvních přízemních mrazíků. Mráz by totiž nenávratně poškodil slupku i dužinu plodů a ty by začaly rychle hnít. Jak poznat, že už je dýně dokonale zralá? Má zaschlou stopku, slupka je matná, plně vybarvená (podle odrůdy oranžová, zelená, šedá) a tak tvrdá, že do ní nelze lehce vrýt nehet. Listy a stonky rostliny začínají žloutnout, schnout a odumírat. A když na dýni lehce poklepete, ozve se dutý zvuk. Pak můžete vzít do ruky nůžky a jít sklízet.
Pokud na sklizeň půjdete správně, dýně vám pak dlouho vydrží a nezačnou hnít. Hlavní je plody ze stonku nikdy nekroutit a nesnažit se je odtrhnout ručně. Můžete použít nůžky i nůž. Důležité je však nechat alespoň 5 centimetrů dlouhou stopku. Dýně se bez stopky totiž mnohem rychleji kazí. Sklizené plody nedržte za stopku, která by se mohla ulomit, a při manipulaci s nimi dávejte pozor, abyste slupku někde neotloukli. Jakékoli její poškození totiž otevírá cestu plísním. A ještě než dýni uložíte do chladného sklepa, nechte ji pár dní až týdnů na teplém, suchém a větraném místě (ideálně na slunci nebo v suché místnosti s teplotou kolem 20 °C). Slupka se tím zpevní a potom vám správně uskladněná v suchém sklepě, nevytápěné chodbě nebo ve spíži vydrží až 6 měsíců. Záleží také na odrůdě. Nejdelší trvanlivost má právě díky tvrdé slupce dýně muškátová.
A proč zmiňujeme to, že by mohly být některé výpěstky z vaší zahrádky jedovaté? Dýně jako většina tykvovitých rostlin může obsahovat přírodní toxiny zvané kukurbitaciny, které fungují jako obranný mechanismus.Běžně pěstovaná zelenina však byla vyšlechtěna tak, aby obsahovala pouze stopové, zcela bezpečné množství těchto látek. Za určitých okolností přesto může dojít k jejich nebezpečnému nahromadění. Konkrétně u dýní to bývá v případě, že se vám na záhoně nechtěně zkříží ty jedlé s okrasnými a vy si vysejete jejich semínka. Větší množství kukurbitacinů je totiž právě v okrasných dýních. Ty však nejsou určené ke konzumaci, a tak to ani nezkoušejte. Koncentraci hořkých látek v plodech zvyšuje i stres rostliny způsobený dlouhotrvajícím suchem a vysokými teplotami. Otrava těmito toxiny může vyvolat silné žaludeční křeče, zvracení, průjmy, v krajních případech i dehydrataci či vypadávání vlasů. Jedovatou zeleninu podle vzhledu ani vůně nepoznáte. Přesto si ji nemáte šanci splést. Má totiž výraznou, odporně hořkou chuť. A tak doporučujeme vždy před tím, než dýni nakrájíte do polévky nebo jakéhokoli jiného pokrmu, klidně jen malý kousíček ochutnat. Tepelná úprava totiž hořkost ani toxiny nezničí.
.jpg)
