Simona Krainová vyrůstala v šedesátimetrovém panelákovém bytě v Havířově, v šestnácti odešla do Paříže a později si vytvořila domov v Praze i Dominikánské republice. Přesto říká, že luxusní adresa ani velikost prostoru o kvalitě bydlení nerozhodují. V rozhovoru pro první číslo časopisu Design, který vydalo studio Tempus Design, otevřeně zavzpomínala na místa, kde během života bydlela, i na rekonstrukci, při níž architektům svěřila svůj pražský byt téměř bez průběžných kontrol.
Když Simona Krainová mluví o bydlení, vrací se překvapivě často k pocitu, nikoli k vybavení nebo rozloze. „Domov pro mě nikdy nebyl o tom, kolik má metrů nebo jak drahé věci v něm jsou,“ říká v rozhovoru pro časopis Design. Důležitější pro ni zůstávají lidé, se kterými prostor sdílí, a atmosféra, kterou si s místem postupně spojí.
Dětství prožila s rodiči a sestrou v klasickém panelákovém bytě v Havířově, který měl kolem šedesáti metrů čtverečních. Sama vzpomíná, že jí tehdy vůbec nepřipadal stísněný. S vlastními zkušenostmi se její představa o bydlení začala měnit až později, především po odchodu do zahraničí. V šestnácti zamířila za modelingem do Paříže. Nejdříve bydlela s dalšími mladými modelkami ve velkém společném bytě, později si pronajala vlastní apartmán nedaleko Avenue Hoche. Další pařížský domov sdílela s tehdejším francouzským partnerem. Z kuchyně tehdy viděla na Notre-Dame a dodnes si vybavuje restauraci pod okny, ruch ulice i život, který se odehrával několik pater pod ní.
„Celý život mě uklidňoval víc ruch města než šumění stromů. Miluju energii měst,“ říká. Pařížský byt proto v jejích vzpomínkách nezůstává jen jako pěkný interiér. Mnohem silnější jsou zvuky, světlo, výhled a každodenní drobnosti. Když se dnes do města vrací, občas se zastaví i před domem, kde kdysi žila, a dívá se do okna někdejšího bytu.
Foto: Tempus Design
Pražský domov vznikl z půdy, kterou si rozdělila s Darou Rolins
K vlastnímu bydlení v Praze se dostala přes společný projekt s Darou Rolins. Obě si koupily půdu, kterou si rozdělily, a každá začala budovat svůj byt. Krainová v rozhovoru vzpomíná i na nápad vytvořit mezi oběma obývacími pokoji posuvnou stěnu, aby ji mohly podle nálady otevřít a spojit oba prostory. Architekt jim romantickou představu nakonec rozmluvil. Později Dara svůj byt opustila a Simona její část přikoupila. Z původně oddělených prostor tak vznikl větší rodinný domov, který po letech čekala kompletní rekonstrukce. Při té se Simona s rodinou obrátila na Tempus Design. Podle jejích slov proběhlo jen několik schůzek, během nichž popsali, jak žijí, co mají rádi a co od bytu očekávají. Pak přišel krok, který by mnoha majitelům při rekonstrukci nedal spát: odjeli na několik měsíců do Dominikánské republiky a architektům nechali volnou ruku.
„Odemkli jsme dveře a vešli do úplně nového bytu“
Z původního interiéru během rekonstrukce zmizelo téměř všechno včetně nábytku. Rodina přitom výslednou podobu během prací průběžně neřešila. Když se po třech měsících vrátila do Prahy, čekal na ni hotový domov. „Odemkli jsme dveře a vešli do úplně nového bytu,“ vzpomíná Krainová. Přiznává, že před návratem cítila velké očekávání, nakonec ale převládlo nadšení. „Prostě nám spadla brada.“ Důvěru, kterou studiu dala, považuje za jednu z nejdůležitějších součástí spolupráce. Zároveň upozorňuje, že dobrý architekt podle ní nemá klientovi vnutit vlastní rukopis nebo aktuální trend.„Domov nemá vypadat jako katalog architekta. Má vypadat jako vy,“ říká. Úspěch rekonstrukce podle ní nejlépe dokazuje změna každodenního života. Dříve byla zvyklá hodně vyrážet ven, dnes pořádá velkou část schůzek, návštěv nebo večeří doma. „Mně se z toho bytu totiž vůbec nechce,“ přiznává.
Zkušenost s pražskou rekonstrukcí vedla rodinu o několik let později k další spolupráci. Tentokrát nešlo o úpravu existujícího interiéru. Dům v Dominikánské republice vznikal podle návrhu studia od základů včetně interiéru. Krainová považuje za klíčovou schopnost architekta pochopit konkrétního člověka. „Musíte cítit, že vás poslouchá, že vás umí přečíst a pochopí, kdo před ním sedí,“ říká. Stejně proto podle ní nemůže existovat jeden univerzální recept na krásný domov. Její vlastní cesta přitom zahrnuje velmi rozdílná místa. Panelák v Havířově, studentské bydlení v Paříži, vlastní francouzský apartmán, pražský byt i karibský dům nemají na první pohled mnoho společného. Spojuje je hlavně způsob, jakým o nich Krainová mluví: domov si pamatuje skrze konkrétní okamžiky, lidi, výhledy a život, který se uvnitř odehrával.
Doporučujeme
reklama
Dubaj bere jako další životní kapitolu, ne jako definitivní stěhování
V době rozhovoru trávila s rodinou delší období také v Dubaji. Sama ale odmítá označení, že se tam přestěhovali. Pražský byt si ponechali a pobyt v zahraničí bere spíš jako společný rodinný zážitek a další kapitolu života. Možná i proto zakončuje své vyprávění myšlenkou, která dobře vysvětluje její vztah k bydlení obecně. Prostor si můžete nechat navrhnout, rekonstruovat nebo během života několikrát úplně změnit. Důležité zůstává, zda se v něm poznáváte a zda se vám do něj chce vracet.
Zdroje: tempus-design.cz, rozhovor se Simonou Krainovou pro časopis Design / Tempus Design
