Španělský renesanční kostel z 16. století, dostal po letech chátrání novou funkci. S pokorou a úctou k historii místa se původní sakrální prostor stal skutečným domovem.
Ve Španělsku, v místě zvaném Sopuerta, se nacházel necelý tucet budov a také jeden rozpadlý kostelík. Ruina s propadlými stropy nebyla o mnoho větší než poustevna. Tento kostel zde stál už v polovině 16. století. Jeho původní renesanční podoba prošla na konci 18. století významnou neoklasicistní přestavbou, kdy se zvýšila výška objektu a přibyla zvonice. Kostel už dlouhé roky nesloužil, a tak bylo nasnadě dát chátrající budově nový smysl. Projektu se ujali architekti ze studia Garmendia Cordero Arquitectos. Jejich úkol zněl jasně: proměnit opuštěné místo, kde se dřív oslavoval Bůh v prostor, který bude oslavou domova.
Doporučujeme
reklama
Problémy se statikou se podařilo vyřešit
Stav budovy před rekonstrukcí byl skutečně tristní. Střecha byla zhroucená a statika ohrožená. Proto byla střecha postavená nová a stěny vyztuženy. Architekti se pokusili zkrotit neobvyklý prostor, ale s ohledem na jeho předchozí historii. Pokusili se vytvořit otevřený obytný prostor s oddělenými intimními zónami. Zásadní bylo bytovou architekturu znovu socializovat. Aby se ze zapomenuté budovy znovu stalo místo setkávání nechybí velkorysé posezení v přízemí a také v exteriéru budovy, odkud je dokonalý výhled na okolní hory a bujnou vegetaci. Projekt vznikl ve velmi úzké spolupráci mezi architekty a majitelem Tasem, který pomáhal projekt navrhnout, vizualizovat, ale podílel se také na některých prováděcích pracích. Rozhodl se vědomě čelit historii budovy, a tak zůstala řada původních prvků přiznaná a akcentovaná. Není proto náhodou, že kuchyňský varný ostrov je v místě původního oltáře. Není to dehonestace původního smyslu, ale snaha uctít minulost a přetvořit ji v nový život.
