Po staletí platilo, že starší člověk na pracovišti – a je jedno, jestli to bylo pole, továrna, nebo kancelář – předával vědomosti mladším. Tohle ale už v době umělé inteligence úplně neplatí. A ne každému z generace Husákových dětí se to líbí. Jak v práci vyjít s lidmi o generaci i víc mladšími?
„S těmi mladými se nedá pracovat. Nejradši by nedělali nic,“ stěžují si stále častěji moje kamarádky padesátnice. Generace Z je podle nich s těmi svými nároky na volný čas nesnesitelná. Tak nějak se mi zdá, že řada z nás, které a kteří jsme se do pracovního života vrhli v devadesátých letech, by chtěla, aby mladí stáli v koutě, jako jsme to v mládí dělali my.
Aby hezky makali a čekali, až se uvolní místo pro jejich kariérní postup. No, takhle už to nechodí, a čím dřív si to my „starší a pokročilejší“ uvědomíme, tím líp pro nás. Mladí lidé jsou sebevědomější a mimo jiné si umějí líp nastavovat hranice. Nejen líp než my v jejich věku – ale nejspíš i líp než my dnes.
Nesnášenlivost generací v mnoha kancelářích připomíná obvyklé uspořádání z devatenáctého století, kdy děti nesměly dokonce ani stolovat se svými rodiči. Jedly v samostatném pokoji, na názor se jich nikdo neptal a k židli u velkého stolu musely prostě dospět. Tohle ale v moderních firmách nemůže fungovat. Když se totiž mísí generace, přináší to prospěch všem, pracovní komunita funguje v jiném rytmu a profitovat z takového přístupu mohou ve finále všichni.
Přesto pouze šest procent respondentů ve studii globálního giganta Deloitte uvedlo, že manažeři v jejich firmě umějí pracovat s vícegenerační pracovní skupinou. Měli by se to rychle naučit: my starší totiž nikam nezmizíme a generace Husákových dětí je a ještě zhruba dalších deset let bude v Česku na pracovním trhu početně ta nejsilnější.
Alena (46) má za sebou úspěšnou kariéru ve finančnictví, před sebou, jak sama podotýká, prázdno. „Při nástupu do první práce bych si bývala nedovolila někomu nabídnout svůj názor, navíc o něj nikdo nestál. Mezigenerační učení probíhalo jednosměrně, jen zřídka tomu bylo tak, že by mladší něco učil staršího. Což ale neznamená, že bych tehdy neměla pocit, že by se věci daly dělat jinak a rychleji,“ připouští Alena.
Po mnoha letech se dostala až na vyšší manažerskou pozici, ale nakonec ji dostihl syndrom vyhoření. Ve své předposlední práci nezvládla open space s dvaceti lidmi, kde nejstaršímu podřízenému bylo 25 let, a tak dala výpověď.
„Po měsíci jsem si našla novou práci, kde jsem opět vydržela jen tři měsíce. Důvodem jsou zase mí mladší kolegové. Sice si pamatuji, jak jsem v mládí chtěla věci měnit, ale přesto jsem respektovala zkušenost stáří. Nechápu, jak mí kolegové můžou nechodit do práce, nebo když na ně mluvím, tak si nevyndají z uší sluchátka. Taky si hodně hlídají počet hodin, takže když je třeba pracovat na uzávěrce, nikdo se k tomu nemá – až se toho ujmu já,“ vypočítává Alena.
A to je přesně ono – zatímco ona byla celý život zvyklá pracovat od nevidím do nevidím a nikdy ji nenapadlo, že by na tom mohlo být něco v nepořádku,generace Z si volný čas hlídá. Dobře si uvědomují, kde jsou hranice práce, na co má zaměstnavatel právo a na co už ne.
„Mezi mladými skutečně najdete lenochy, ale stejně tak schopné a akční lidi,“ oponuje headhunterka Tereza Černá. „Generace Z využívá možnosti dnešního světa ke svému rozvoji – studují v zahraničí, není pro ně problém vyřešit jakýkoli technologický problém, ekologické myšlení je jim vlastní a diskriminace je pro ně nemyslitelná,“ popisuje mladé expertka.
„To všechno beru a srovnala bych se i s tím, že mladí nechtějí pracovat přesčas,“ reaguje Alena, „ale vadí mi, že moje zkušenost je nezajímá. Neptají se, neodpovídají na maily. Občas si nějaký přečtou, ale odpověď mi hodí do zprávy na Instagramu… Vzdávám to a asi s kariérou v korporátu končím.“
Stačí chtít
Alena přesně popsala problémy, které trápí většinu firem. Přitom řešení je v lidech – a je jednoduché. Stačí chtít a vědět, jak na to. „Především je třeba přijmout fakt, že každá generace je jiná. Pokud se budete vymezovat a hájit, co jste vybudovala a jak k tomu došlo, budete za starou otravnou babu, což nechcete,“ radí headhunterka Tereza Černá. Lepší je podle ní požádat mladší kolegy o spolupráci. Skvěle to umějí s různými druhy umělé inteligence, tak je zapřáhněte a dejte jim úkol, který ve spolupráci s ní můžou pro tým udělat. „Důrazně radím nevymezovat se proti nim a nezatracovat je,“ říká Černá. Vydělat na věkovém rozdílu a přístupu k práci pak podle ní můžou všichni.
Hana (50) se naopak na své mladší kolegy těší. „Fascinuje mě, jak to umí s technologiemi, že zvládají pracovat v několika rovinách. Nebojí se experimentovat, říct svůj názor, dokonce si hájí volný čas. To já nikdy neuměla a taky se mi kvůli tomu rozpadla rodina.“ Hance ani nevadí, že jí mladší kolegyně říkají „mamko“. „Rády si dají kus koláče, když ho donesu, nebojí se zeptat na něco, co jim není jasné, přednést vlastní názor. Bez mrknutí oka odmítají víkendové přesčasy. Nestojí o pár korun navíc, jak mi jednou jedna z nich vysvětlila, firma jí na hrobě plakat nebude, proto raději jede o víkendu s rodinou do Dolomit. Možná mám jen štěstí na partu, ale myslím si, že si každý práci děláme po svém, aby výsledek byl uspokojivý. Já respektuji je, oni naopak mě. Jak jsem se kdesi dočetla, klasická firemní struktura prý kvůli mladým skomírá. Firma v dnešní době by měla být jakýmsi tavicím hrncem, do kterého všichni odevzdávají to nejlepší ze sebe, a výsledkem těch odlišných názorů a perspektiv by mělo být fungování v harmonii. U nás to tak je,“ pochvaluje si Hana.
Headhunterka dodává: „Chcete se mladým v kanceláři přiblížit? Mějte na paměti, že generace Z vyrůstala s internetem, chytrými telefony a sociálními sítěmi jako běžnou součástí života, proto se jim někdy říká ‚digitální domorodci‘, a to je asi to hlavní, co ji definuje. Na dotazy se neptají Googlu, ale zašeptají je nenápadně některému z AI chatů do svého mobilu, a ještě mu zadají, v jaké řeči má být odpověď. Průměrný příslušník Gen Z používá přibližně šest typů AI, každou podle toho, v čem je nejchytřejší. Mail je mrtvý a Facebook patří do dávné historie hned vedle husitů. Svět, ve kterém generace Z vyrůstala, byl a je jiný,“ uzavírá Černá.
Doporučujeme
reklama
Přijměte pomoc
Pokud máte na krku padesátku, šedesátku nebo i víc a dělá vám potíže držet krok se všemi těmi novinkami nejen kolem umělé inteligence, nejspíš vám nezbyde, než přijmout, že mladí to zvládají s lehkostí a samozřejmě. A že právě taková osoba může být spoluhráčem, který pomůže. I když do práce chodí v jedenáct, do pomluv na pracovišti se nezapojuje, jeho work-life balance je svatý grál a pivo si s vámi k obědu také nedá. Nepije.
A až se budete chtít rozčilovat, co se vám na mladých všechno nelíbí, uvědomte si, že i oni jednou zestárnou a jejich zvyky i pracovní postupy budou připadat těm mladším prapodivné. Nová generace vždycky byla, je a bude revolučnější v názorech, tak je to v průběhu lidských dějin vždy. Zatímco viktoriánskou dámu pohoršil odhalený kotník, vás možná pohoršuje odhalené břicho. No a co? Dělá to z ženy, která s ním chodí do práce, špatného člověka?
Jak totiž říkal už Jan Werich: „Mládí biologické neosvobozuje od blbosti a hlouposti, stejně jako stáří nezaručuje moudrost. Jsou blbí dědkové a hloupé děti.“ Na to myslete, až budete o kolegovi z Gen Z chtít vynést rychlý soud.
Dejte během schůzek příležitost novým a mladším kolegům/kolegyním. Nedovolte, aby byli zastrašováni, aby se jim seniorní kolegové posmívali, že se „takové věci ve firmě nikdy nedělaly“ a že my starší přece víme nejlíp, jak se co má dělat.
Pokud jste ve vedoucí pozici, snažte se udržet režim týdenních porad mezi čtyřma očima. Během pár minut získáte zpětnou vazbu, která vás obohatí.
Plánujte práci v týmu tak, aby nikdo neměl pocit, že je zneužíván a pracuje víc než ostatní.
Nerozumíte tomu, co nosí vaši mladí kolegové na sobě? Proč byste měli? Stačí, když to budete respektovat. Vzduch se pročistí.
Článek vyšel v časopise Marianne, redakčně upraveno.
Článek vyšel pod původním titulkem „Generace Z v práci: Protivník, nebo spoluhráč?“ v časopise Marianne 10/2026. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Hana Dvorská: Konec manželství mě hrozně sejmul, pomohla mi nová láska
