Zapomenutá plavírna v Otovicích se po letech chátrání znovu probouzí k životu. Nabídne stylové ubytování, kulturní centrum a místo pro setkávání

Otovice samotné jsou s těžbou a zpracováním kaolinu historicky spjaté, ovšem v posledních letech se změnily spíš v klidnou obytnou oblast. Lidé zde staví nové rodinné domy a rušná průmyslová činnost už přestává být znát. Jako připomínka všeho zůstává právě plavírna, která díky designérce Lence Sárové Malíské a jejího manžela Jiřího nezanikla, a to doslova na poslední chvíli. „Podařilo se nám zakročit, myslím si pět minut po dvanácté, aby budova nespadla. Je to nádherná budova. Vlastně této architektury v okolí Karlových Varů není příliš mnoho,“ říká Sárová Malíská pro Český rozhlas Karlovy Vary. Díky včasnému zásahu se pusté industriální torzo proměnilo v prostor plný nových možností.

Záchrana těsně před pádem

Samotnou plavírnu koupili Sárovy od firmy Kessl, dodavatele jejich stavební firmy. „Majitel Kesslu pan Zvolský za mnou jednoho dne přišel, že budou výrobu barev rušit, a nabízel mi ke koupi část továrny,“ vysvětluje Jiří Sára v článku pro magazín Forbes. Tou dobou zrovna i hledal, kam by umístil kanceláře své firmy, proto se i přijeli podívat. „Manželka řekla, že když to nekoupíme my, nikdo jiný budovu nezachrání a spadne. A tak jsme to nakonec koupili celé. Bylo to v podstatě spontánní rozhodnutí.“ Po koupi se s chutí pustili do práce. Čistili prostor, kde se dalo, odstranili náletové keře a kopřivy a obnovili průchodnost hal. Díky jejich úsilí byl zachráněn kus architektonické historie, která by jinak zcela zmizela.

Rekonstrukce ve vlastní režii

Plavírna v Otovicích je cennou technickou památkou, jejíž nejstarší část pochází z roku 1892. Dominantou objektu je velkorysá hala, na niž po stranách navazují vyplavovací komory, kdysi určené k čištění kaolínu. Sárovi se při rekonstrukci rozhodli zachovat co nejvíce z původního industriální rázu, a tak v komorách zůstaly charakteristické kónické zdi i stopy kaolinových usazenin. Pod stropem, který byl dostavěn až později namísto původních lávek nad nádržemi, dnes návštěvník vidí přiznané vedení klikové hřídele, jež kdysi poháněla celé zařízení. V přízemí se původně nacházelo šestnáct nádrží oddělených železobetonovými stěnami o tloušťce 25 centimetrů. Část z nich už byla zbouraná, jiné našly nové využití. Některé někdejší komory dnes slouží jako kanceláře stavební firmy, jiné se postupně mění na apartmány. Prostory po pravé straně hlavního vchodu přetvořila Lenka Sárová Malíská v showroom, sklad porcelánu a depozitář svých obrazů. Rekonstrukce přitom neprobíhá pod taktovkou žádného architektonického studia. Manželé ji vedou zcela ve vlastní režii. Sami objevují skryté možnosti objektu a zároveň citlivě doplňují jeho interiér. Lenka má bohaté zkušenosti v oblasti interiérového designu a zdůrazňuje, že cílem je vtisknout Plavírně jednotnou estetickou linku, a přitom zachovat jejího industriálního ducha. Tam, kde to bylo možné, zůstaly zachovány původní prvky, aby nezmizel autentický duch tohoto místa.

Ve zrekonstruovaném areálu se nachází také výstava umělkyně Lenky Sárové Malíské. Nechybí autorské porcelánové dlaždice, obrazy nebo autorské šperky.

Opravený areál plavírny přináší nové možnosti

Část prostorů slouží k obchodním účelům a část pro ubytování v designových apartmánech. Majitelé mají ambiciózní plány a chtějí obnovit kulturní život nejen v Otovicích, ale i v celém regionu. Mimo showroomu pro porcelánové výrobky paní Lenky, včetně unikátních šperků a limitovaných kolekcí, které nelze nikde jinde koupit, plavírna nabízí také galerie, výstavní prostory, restauraci nebo prostory pro pořádání svateb. Velkou část místa zabírají unikátní apartmány, kde každý z nich nese svou vlastní barevnou identitu a originální výzdobu, kterou Lenka vytvořila mimo jiné i pomocí své sbírky starých malířských válečků. Charakteristickým prvkem interiérů je propojení designu s pohodlím. Zajímavostí koupelen jsou téměř dvouapůlmetrové dlaždice z jednoho kusu, které umocňují pocit velkorysého prostoru. Část ubytovacích kapacit vznikla v někdejší vodárenské věži, kde by se měly ubytovávat hlavně skupiny a hosty z akcí pořádaných v hlavní hale. Díky blízkosti německých hranic apartmány cílí nejen na české návštěvníky, ale také na zahraniční klientelu, pro kterou se stává Plavírna atraktivní destinací s nezaměnitelnou atmosférou. Příběh plavírny tak rozhodně nekončí. Cílem majitelů je nejen zachovat a zrestaurovat tuto industriální památku, ale také ji znovu otevřít veřejnosti a nabídnout ji jako centrum kultury a umění.