Jak naučit psa, aby zvládl být doma sám? Největší chybou je nechat ho „vyštěkat“

Schopnost zůstat o samotě není něco, co každý pes automaticky umí. Některý prospí dopoledne na pelíšku, jiný začne být nervózní už ve chvíli, kdy vezmete do ruky klíče. Dobrou zprávou je, že samotu lze trénovat. Nejde ale o to psa jednoduše zavřít doma a čekat, až si zvykne. Mnohem lépe fungují malé kroky, klidný přístup a pozorování toho, co konkrétní pes ještě zvládá.

Mohlo by se vám líbit

Letní nástrahy pro psy: Sinice, pecky, grilované kosti i příliš mnoho vody

Když ničí byt, nemusí „zlobit“

Štěkání, vytí, pobíhání po bytě, ničení věcí nebo snaha dostat se ven mohou být známkou toho, že pes odloučení nezvládá dobře. „Když pes ničí vybavení bytu nebo hlasitě štěká po odchodu majitele, většinou nejde o schválnost. Svým chováním nám dává najevo, že se necítí dobře. Proto je důležité hledat příčinu, ne jen řešit následky,“ vysvětluje Martin Pučálka, odborník na výživu ze společnosti Krmiva Pučálka. Pokud si nejste jistí, co pes po vašem odchodu skutečně dělá, může pomoci obyčejná domácí kamera nebo starý telefon nastavený na nahrávání. Často totiž odhalí věci, které jinak nezjistíte: zda pes po několika minutách usne, nebo celé hodiny přechází, kňučí a sleduje dveře. Podle jeho reakce by se měl odvíjet další trénink.

Začněte několika vteřinami, ne celým pracovním dnem

Pokud se pes teprve učí být sám, nečekejte, že první pokus zvládne několik hodin. Začněte doma. Odejděte na chvíli do jiné místnosti, zavřete dveře a vraťte se dřív, než začne být nervózní. Potom můžete postupně přidávat krátké odchody za dveře bytu. „Pokud se pes teprve učí zůstávat sám, začněte po malých krůčcích. Nejprve se na pár vteřin zavřete do jiné místnosti, kde vás neuvidí, a teprve poté přidávejte krátké odchody z bytu,“ doporučuje Pučálka. Čas prodlužujte pomalu. Někdy půjde trénink rychle, jindy bude potřeba několik dní zůstat u stejného kroku. Pokud pes začne štěkat, pobíhat nebo vykazuje jiný neklid, je lepší příště dobu zase zkrátit. Cílem není zjistit, jak dlouho to „vydrží“, ale naučit ho, že krátká samota je bezpečná a člověk se zase vrátí.

Klíče a bunda mohou být spouštěčem stresu

Pes velmi rychle vypozoruje naše každodenní rituály. Zavření notebooku, obutí bot, cinknutí klíčů nebo oblečení bundy pro něj mohou znamenat jediné: za chvíli zůstanu sám. Nervozita tak někdy začíná ještě před otevřením dveří. Pomoci může tyto signály občas „zneškodnit“. Vezměte klíče, ale nikam nechoďte. Obujte si boty a dalších deset minut zůstaňte doma. Oblečte se, chvíli se věnujte něčemu jinému a zase bundu sundejte. Pes si postupně přestane každý podobný pohyb automaticky spojovat s dlouhým odloučením.

Dlouhé loučení raději vynechte

„Tak já jdu, buď hodný, za chvilku jsem zpátky…“ Zní to láskyplně, jenže citlivého psa může dlouhé loučení ještě víc upozornit na to, že se děje něco důležitého. Lepší je odcházet klidně a bez velkého divadla. Podobně zacházejte i s návratem. Nemusíte psa ignorovat, ale není nutné z každého příchodu dělat několikaminutovou oslavu. Čím běžnější budou odchody a návraty působit, tím snáz je pes přijme jako normální součást dne.

Nestačí ho jen „utahat“

Dlouhá ranní procházka je určitě lepší než žádná, ale sama problém se samotou nevyřeší. Důležité je zaměstnat také psí hlavu. Hodí se čichací hry, hledání pamlsků, několik minut jednoduchého tréninku nebo bezpečná plnitelná hračka, kterou pes dobře zná. „Pes, který má možnost využít čich, přemýšlet a zaměstnat se, zvládá samotu zpravidla mnohem lépe. Důležité ale je, aby všechny hračky i pamlsky dobře znal a byly pro něj bezpečné,“ upozorňuje Pučálka. Pozor ale na jeden detail: pokud pes běžně milovanou dobrotu nebo hračku ve vaší nepřítomnosti úplně ignoruje, může to být známka toho, že je příliš rozrušený. V takové chvíli není řešením přidat ještě lákavější pamlsek, ale vrátit se v nácviku o krok zpět.

Mohlo by se vám líbit

Pod podlahou našli poklad. Rekonstrukce barevného milánského bytu zachránila původní cementové dlaždice

Po návratu ho za nepořádek netrestejte

Rozkousané pantofle nebo loužička na podlaze dokážou člověka naštvat. Trest po návratu ale psovi nevysvětlí, co udělal před hodinou špatně. „Pes si nedokáže spojit vaši současnou reakci s tím, co udělal před hodinou nebo dvěma,“ upozorňují podklady. Výsledkem může být spíš to, že začne mít obavy nejen z vašeho odchodu, ale i z návratu. Pokud se škody opakují, má větší smysl znovu upravit délku samoty, zabezpečit prostředí a hledat důvod, proč ji pes nezvládá.

Jak dlouho může být pes sám?

Neexistuje časové rozmezí, které by platilo pro všechny. Záleží na věku, zdravotním stavu, temperamentu i na tom, zda byl pes na samotu postupně zvyklý. Organizace RSPCA a Dogs Trust obecně doporučují nenechávat dospělého psa pravidelně samotného déle než přibližně čtyři hodiny; u štěňat je tato doba podstatně kratší. Pokud musíte být pryč déle, vyplatí se zajistit někoho, kdo psa během dne vyvenčí a chvíli mu bude dělat společnost. A u psa, který má výrazné problémy už po několika minutách, není čtyřhodinová hranice cílem, ke kterému byste se měli snažit co nejrychleji dostat.

Kdy už nestačí domácí trénink

Někteří psi zvládnou samotu po několika týdnech postupného nácviku, jiní potřebují výrazně víc času. Pokud pes po vašem odchodu dlouhodobě panikaří, pokouší se dostat z bytu, intenzivně sliní, odmítá jídlo, nepřetržitě vokalizuje nebo se jeho stav navzdory tréninku nezlepšuje, je vhodné obrátit se na veterináře a odborníka na chování.

Zdroj: autorský článek, Krmiva Pučálka, dogstrust.org.uk