Proměna dětského pokoje, jehož autorka se rozhodla pro odvážné řešení a šla proti proudu

Tuhle otázku si Andrea kladla už v době, kdy se do bytu s manželem před pár lety stěhovali. „Okno v tomto pokoji vede na severovýchod, sluneční paprsky nás tu rozmazlují jen ráno. Chtěla jsem udělat všechno pro to, aby tu pro syna vznikl prostor, kde bude útulno, pocitově teplo a zabydleně. Podle toho jsem volila i barvy a vybavení,“ říká designérka. „Mám ráda chvíle, které v novém pokojíčku trávíme. Pod okno do válecího koutku si často beru práci a Max si hraje vedle v týpí. Chvilku spolu, chvilku vedle sebe. Není to místnost, která čeká, až mu bude šest, a zatouží po soukromí, má smysl už teď,“ pochvaluje si. Většina vesmíru malého chlapce je velmi blízko podlahy a celý pokoj mu v tom vychází vstříc. Navíc je zařízen bezpečně – i malý koberec u postele má protiskluzovou podložku.

Mohlo by se vám líbit

Veronika Arichteva finišuje své vysněné bydlení: Nahlédněte do pokojíku staršího syna

Staré s novým

Vybavení pokoje je spíše výsledkem evoluce, než revoluce. Zánovní vestavěné skříně zde zůstaly z doby, kdy tu manželé měli ložnici. Pro Maxe na nich přibyla černá tabule připravená na jeho první výtvarné pokusy s křídou. Postýlka je po sousedech, repasované proutěné křesílko z antiku, ikonický slon z druhé ruky po kamarádce, pár polštářů zbylo z obýváku, tmavá komoda byl nákup z Ikea. „Je skvělá, vejdou se do ní všechny Maxovy věci, v jednom šuplíku mám jeho body, v druhém trička, tepláčky, perfektní pořádek.“ Andrea z mnoha dobrých důvodů ráda kombinuje staré s novým. „Spoustu lidí nenapadne, že by do pokoje pro batole pořídili něco z bazaru nebo antiku. Ale kvalitní věc, kterou doma perfektně očistíte, přetřete či repasujete, vnese úplně jinou atmosféru, víc lidskou a přívětivou. Nejde jen o peníze nebo ekologický přístup, staré věci změkčí styl a i zařizování je víc spontánní.“ Stranou Andreiny citlivé pozornosti nezůstalo ani vertikální pojetí prostoru. Háčky i poličky jsou hezky dole, na dosah synových rukou, ze stropu visí ručne vyráběné červené pompony a další dekorace, vnášející hravost a něhu. A víte, které místo v pokojíčku miluje celá rodina? Přímo pod oknem na malé matraci v záplavě polštářů. Koná se tam spousta důležitých věcí, jako muchlování, válení, hraní a odpočívání. „Je to kout, který je pro dítě Maxova věku k nezaplacení,“ říká designérka.

Interiérová designérka Andrea Kroupová o proměně:

Sytá teplá barva na jedné stěně a černobílá tapeta na druhé. Je to cesta, kterou se může směle vydat i laik? Myslím, že ano. Barva, ať už bude temně modrá nebo třeba tmavá okrová, by měla působit příjemně, nebít do očí, naopak, vnášet intimitu. Při výběru tapety je pak důležité vybrat drobný, jemný, až něžný vzorek, žádné výrazné černobílé kontrasty na velkých plochách – se silnou barvou by celek působil agresivně. Váš syn je zatím malý, ale co mají dělat rodiče, když jejich děti chtějí do interiéru, jako je například ten váš, přinést svítivě růžový Barbie karavan nebo plastový kamion? Samozřejmě si přeji, aby se mému synovi líbila Cesta do pravěku více než Transformers a dřevěné kostky ho bavily spíš než plastové letadlo. Zatím se nám daří být v souladu a pokojíček zároveň nezahlcovat hračkami. Ale pokud za tři roky zjistíme, že Max nemůže žít bez Spidermana, tak to budu respektovat. Věřím, že když dítě vedete k citu pro hezké nebo vkusné věci, v některé životní etapě se k nim vrátí. Nakonec i plakát Spidermana má tisíc podob a růžový plast se dá zavřít do skříně.

TEXT: OLGA PROCHÁZKOVÁ | FOTO: TOMÁŠ HERCOG

Mohlo by se vám líbit

KVÍZ: Uhádnete, čí je který interiér? Jak bydlí Veronika Arichteva, Jiří Langmajer nebo Nikol Leitgeb?

Galerie: Galerie: Netradiční proměna dětského pokoje

9 fotek 10 fotek