Jak vypadá jeden obyčejný den na zámku: Marek Buš, kastelán v Náměšti nad Oslavou, provází, hraje na varhany, mění žárovky...

Vstal před pátou. Je neděle, a to Mgr. Marek Buš začíná den v kostele. Je varhaníkem v bazilice sv. Prokopa v Třebíči, památce zapsané na seznamu UNESCO. Od sedmi hodin i dnes dává hlas píšťalám, pak zmizí. „Zpátky na zámek, do práce,“ loučí se po mši na dálku s farníky vousatý sympaťák. Je deset pryč, když nastupuje do auta. Muže, který čtvrt století udržuje v chodu, upravuje a nejen hudebně propaguje zámek v Náměšti nad Oslavou, tu dobře znají. Je totiž originál! Po třiadvaceti kilometrech parkuje kus od zámecké pokladny, kde se shromažďují návštěvníci. Skupinu v 11:00 provede on. Zatím je pod mrakem. Ještě zastavení v kanceláři u renesančního nádvoří s pískovcovými arkádami (od půli 19. století s vitrážemi) a kontrola e-mailu. „Stává se, že na poslední chvíli píše vedoucí skupiny, že tudy projíždějí, nebo jim něco vypadlo, zda máme prostor je bez rezervace provést,“ říká Marek Buš a v pracovně s oknem do parku kontroluje poštu. Dnes nic. Zvoní mu mobil. „Zítra v sedm ráno. Budu, díky. Dělníci potvrzují práce ve francouzské zahradě. Komplet se teď předělává,“ vysvětluje a míří před zámeckou kapli, kde stojí patnáct turistů. Je přesně 11:01.

Mohlo by se vám líbit

Na Vysočině stojí chalupa, ve které procestujete Evropu. Každý pokoj vás přenese do jiné země

Kaple na zámku

„Vítám vás na státním zámku Náměšť nad Oslavou a zvu do kaple, kde začneme prohlídku,“ směruje „své lidi“, kteří absolvují prohlídkový okruh čítající reprezentační prostory v 1. patře, kapli sv. Václava, nově zimní zahradu, uvidí i expozici o zdejším stolování. „Nahoře bývala panská oratoř, dnes je tam depozitář. Toto je pak nová panská oratoř, propojená s obytnými místnostmi zámku. V kapli se konají církevní svatby a na svatého Václava je zde sloužena poutní mše,“ sděluje v roli průvodce a odpovídá na pár otázek z pléna. Kaple svého času sloužila Jednotě bratrské, ale s dalšími majiteli (rodem pánů z Werdenbergu) dostala barokní výzdobu. „Varhany ze 17. století, které tu jsou instalovány, byly roku 1901 přestavěny, žel z organologického pohledu nešikovně,“ ukazuje kastelán vzhůru na mlčící nástroj. Prohlídka části klenotu italské renesance ho zaměstná hodinu. V běžném chodu provází málo. Na zámku jsou tři okruhy: dva základní, třetí výběrový, prázdninový. „Loni jsem dělal speciální hudební kastelánské prohlídky k výročí úmrtí Salieriho. To jsou ale ojedinělé akce,“ zmíní Buš po rozloučení se zvídavými Moravany. Jeho primární činnost je měnit expozice a využít k nim depozitář, vymýšlet nová prohlídková témata, řešit sňatky v parku, jeho úpravy, ale i stavební obnovu… sledovat stav zámku venku i uvnitř. „Letos máme nově expozici Haugwitzové na cestách jako část projektu Národního památkového ústavu Šlechta na cestách. Ukazuje proměny pohybu aristokratických rodů za poznáním, léčbou, lovem… během 19. a 20. století,“ ukazuje kastelán. „Musím vyměnit žárovku,“ všímá si poblikávajícího lustru v chodbě. Po Mahenově divadle byl zámek druhý největší elektrifikovaný objekt na Moravě. Svítí od roku 1904.

Mohlo by se vám líbit

Opravit jde vše, záleží na energii, s níž do obnovy člověk vstupuje, říká architekt Marek Štukhejl a jeho Chalupa pod lípou je toho důkazem

Zcela akční nadšenec

Unikátní varhany pro zámeckou knihovnu s dokonalou akustikou, kde Buš v necelé dvě zavírá okno před hrozícím deštěm, získal z kaple sv. Anny ve městě. Zajistil jejich restaurování a přišel s ideou koncertů navazujících na tradice Haugwitzů. Akci pořádá správa zámku, stejně adventní koncerty a prostor poskytuje i festivalu Concentus Moraviae. „To spočívá v tvorbě programu, včasném shánění hráčů, smlouvách, zajištění propagace… Produkce od A do Z,“ chrlí. Koncerty dělá i na vnitřním renesančním nádvoří. „Teď se můžu víc věnovat kulturní náplni. Zpočátku šlo spíš o nové střechy, stropy, protože v nich byla dřevomorka, následovala nová elektroinstalace, odvodnění. Deset let jsme po etapách rekonstruovali,“ vzpomíná s douškou, že má naštěstí podporu v nadřízených a spadá pod rozumné památkáře. Hodiny hlásí 15:00, když kastelán řeší v kase objednávku pohlednic a náhlou nemoc jedné z průvodkyň. „Tvůrčí práce? Z menší části, jsem víc úředník, manažer, občas vrátný či domovník. Což nemyslím zle,“ krčí rameny. Za „jeho“ vlády se zdařilo mnohé, především ale zámek žije takový, jaký byl! „Dík přesné fotodokumentaci a původnímu mobiliáři není nic jako,“ konstatuje Buš, který denně, není-li na služební cestě, obchází objekt i park a shledává, co chybí, co je třeba. Udělá to i dnes. Kontrolní den ho čeká ve středu, vypracování žádosti o grant a podpis peněžních deníků v pondělí. „Všední den začíná schůzkou s mou zástupkyní, údržbou i zaměstnankyněmi zámku. Neděle je klidnější,“ tvrdí do chvíle, než musí běžet k bráně, blokuje ji auto. Je pět, poslední výprava se vrací. Zámek zavírá, ale kastelán zdaleka nekončí.

Článek vyšel pod původním titulkem „ZÁMEK Zn.: na dobu určitou!“ v časopise Marianne Venkov & styl číslo 9/2026. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.

Zdroj: článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno

Galerie: Jak vypadá jeden obyčejný den na zámku: Marek Buš, kastelán v Náměšti nad Oslavou, provází, hraje na varhany, mění žárovky...

9 fotek 10 fotek