Večer sotva držíme oči otevřené, ale jakmile si lehneme, v hlavě se rozjíždí nekonečný seznam úkolů, starostí a vzpomínek. Ráno pak vstáváme unavení a slibujeme si, že dnes už půjdeme spát včas. Jenže kvalitní spánek není jen otázkou počtu hodin ani pevné vůle. Co se během noci odehrává v našem mozku, proč se s věkem mění naše spánkové návyky a dá se mozek naučit, aby skutečně odpočíval? O tom jsme si povídali v Marianne Talk s neurologem, somnologem a psychosomatikem Davidem Pánkem.
Kvalitu spánku ovlivňuje mnohem víc než jen to, v kolik hodin chodíme do postele. Svou roli hraje stres, pohyb, stravování, večerní sledování obrazovek i náš každodenní režim. Proč někdy nemůžeme usnout, přestože jsme vyčerpaní? Co je spánková obrna, proč se s věkem mění naše potřeba spánku a kdy už bychom měli vyhledat odborníka? Více se dozvíte v našem videorozhovoru, nebo na letošním festivalu ELLEphoria, kde bude MUDr. David Pánek hostem.
Spánek je zajímavý tím, že není homogenní struktura, ale má povrchové fáze a hluboké fáze. Pro regeneraci je nejdůležitější, jak jsou zastoupeny ty hluboké fáze spánku. Já říkám pacientům, to je ta studánka dobré vody, ke které se musíme dostat. Povrchové fáze jsou předpřípravou toho, abychom mohli propadnout do těch nejhlubších fází, kde pak dochází k regeneraci fyzického těla, ale také mentální regeneraci.
Má smysl pořídit si chytré hodinky, které sledují náš spánek?
Je to problematické. Spousta lidí, kteří si pořídí hodinky, začnou sledovat spánek tak intenzivně, že potom vlastně nespí. Je to rušivé.
Jak poznáme, že jsme se dobře vyspali i bez hodinek?
Poznáme to ráno, když se vzbudíme. Když jsme unavení, tak je někde problém. Nemusí to být hned porucha spánku, ale v noci jsme vypnutí, nevíme nic o tom, co se děje. O tom nám může něco říct jen ložnicový partner. Když jsme sami, tak to poznáme právě po probuzení podle toho, jak se cítíme.
Jak je to s délkou spánku, potřebujeme osm hodin, jak se často doporučuje?
Upínání se na sedm, osm hodin není správné. Tak, jak je někdo citlivější třeba na změny času nebo emoční změny, tak někdo potřebuje o něco méně spát než někdo další. Pro někoho je norma devět hodin, jiný je odpočatý po šesti hodinách. Záleží také na tom, kolik času strávíme v hlubokých fázích. Každý si to musí ověřit sám na sobě. Hlavně my se musíme cítit po probuzení dobře.
Stačí pro úpravu spánku odstranit z našeho nočního stolku mobil a další technologie?
Samozřejmě i to hraje roli, ale spánková hygiena je širší, protože do spánku se nám promítají všechny události toho dne. Je hezké, že si vypneme mobil a nastavíme si červené světlo, ale pokud žijeme v agresivním světě, nebo máme velké starosti, je to málo. Říká se, že v hlubokých fázích nastupuje náš vnitřní psychoterapeut, který to tam sortuje a když zjistí, že není všechno ideální, tak nám to pošle třeba do snu. A některé psychoterapeutické směry se sny pracují. Není to ale o tom, že dneska kočku viděti, štěstí míti… Sen je nějaká vnitřní řeč našeho podvědomí, se kterou se musí pracovat déle.
Je pravda, že ženy spí hůře než muži?
Hormony mají velký vliv na fungování a na spánek. Velkou roli hraje i to, že když se ženy stanou matkami, tak se u nich zapnou senzory na děti, a to už v podstatě nikdy nejde změnit. Proto ženy častěji trpí spánkovými poruchami než muži. Perimenopauza je pak jeden z nejvýznamnějších faktorů narušení spánku, kdy dochází také k výraznému zhoršení kognitivních schopností. Ve chvíli, kdy to začne zasahovat ženě do života, kdy je velká únava, tak je potřeba podívat se na to, kde je příčina. Buď je spánek nedokonalý, nebo za tím můžou být zdravotní obtíže, jako jsou deprese, interní zdravotní problémy, ale i spánková apnoe. Spousta lidí si myslí, že špatně spí, ale mají spánkovou apnoi.
Poznáme, že trpíme spánkovou apnoí?
Spánková apnoe je hodně poddiagnostikovaná, až v 70 procentech je neřešená. I v tomto případě je důležitý ložnicový partner, protože pes nebo kočka vám neřeknou, že chrápete. Ale když si partner všimne, že chrápete, tak je to významná věc, která by se měla vyšetřit somnologem. Spánkovou apnoi ložnicový partner skutečně pozná. Člověk se dusí, lapá po dechu, budí ho to, je to nepříjemné. V případě spánkové apnoe se člověk neustále probouzí a nikdy se vlastně nedostane do hlubokých spánkových fází. Může spát osm, deset hodin, ale únava narůstá tak moc, že pak není schopen vykonávat ani své zaměstnání.
Jako somnolog řešíte nejrůznější spánkové poruchy, jsou nějaké, o kterých se moc nemluví?
Velmi běžná je spánková obrna. Ta se projevuje tak, že ležíte v posteli, a buď při usínání nebo probouzení zjistíte, že se nemůžete vůbec pohnout. Je to provázeno nepříjemnými pocity a vlastně se o tom moc nemluví. Tahle porucha se vyskytuje nejčastěji mezi 20. a 30. rokem. V té době mozek teprve dozrává, a když ho přetížíme, zvláštně vypne. Dojde na pár minut k paralýze, kdy nemůžete udělat skoro nic, zruší se to až prvním pohybem. Vlastně se to nijak neléčí, řešením je úprava životosprávy. Řada lidí o tom nemluví, protože se bojí, jestli nejsou blázni. Ke spánkové obrně dochází často, když hodně pracujeme, je to způsobeno přetížením nervové soustavy.
