Dřív nebo později to zažije většina rodičů – dítě přijde s otázkou: „Můžeme mít pejska?“ Nebo kočku. Nebo alespoň rybičky. A i když milujete své děti nadevše, představa další bytosti, o kterou se musíte starat, vám možná nezní ani trochu lákavě. Co dělat, když děti po zvířeti touží, ale není na něj čas, prostor nebo prostě nejste na mazlíčka připraveni?
Touha po domácím mazlíčkovi je u dětí předvídatelná. Všechny dřív nebo později napíšou v dopise Ježíškovi o pejska, kočku nebo jiné menší zvířátko. Chtějí ho tak nějak automaticky. Zvířata pro ně představují chlupaté kamarády, kteří je mají rádi bez podmínek a jimž mohou svěřit i ta největší tajemství. Jenže zatímco děti vidí hlavně radost a zábavu, dospělí realisticky vnímají i druhou stránku – odpovědnost, náklady, čas i nepořádek, který se s domácím mazlíčkem pojí. Ne každý má zkrátka chuť, energii nebo životní podmínky, které by dovolovaly zvládat péči o zvíře. A to je naprosto v pořádku. Důležité je najít způsob, jak dětem jejich přání vysvětlit, aniž by měly pocit, že jejich lásku ke zvířatům neberete vážně.
Prvním krokem je být k dětem upřímní. Vysvětlete jim, proč v tuto chvíli domácí mazlíček nepřipadá v úvahu – ať už jde o nedostatek času, peněz, prostoru nebo prostě o to, že mazlíčka nechcete. Děti většinou dokážou pochopit víc, než si myslíme, pokud s nimi mluvíme s respektem a upřímností. Zkuste společně probrat, co všechno by péče o zvíře obnášela – pravidelné krmení, venčení, úklid, návštěvy u veterináře i výdaje za krmivo a léky. Můžete si to napsat na papír, aby děti viděly, že nejde jen o roztomilého pejska, ale o závazek na dlouhá léta.
Otestujte jejich zodpovědnost
Pokud máte pocit, že děti touhu po mazlíčkovi myslí vážně, můžete jim dát malý test. Dejte jim na několik týdnů úkol, díky kterému si zkusí převzít podobnou zodpovědnost – například pravidelně zalévat květiny, starat se o domácí úklid nebo každý den krmit rybičky u babičky. Takové úkoly vám rychle ukážou, jak vážně to děti se zvířetem myslí a zda jsou schopné zvládat každodenní rutinu. Navíc jim pomohou pochopit, že péče o živou bytost vyžaduje disciplínu, oběti, nejen nadšení a zábavu.
Pokud si nechcete pořizovat domácího mazlíčka, ale rádi byste dětem umožnili kontakt se zvířaty, existuje hned několik skvělých alternativ.
Dobrovolnictví v útulku nebo záchranné stanici: Mnoho útulků nabízí možnost pomáhat, třeba venčit psy nebo číst kočkám pohádky. Je to krásný způsob, jak se děti naučí empatii, zodpovědnosti a zároveň uvidí, kolik práce péče o zvířata skutečně obnáší.
Hlídání mazlíčků kamarádů: Pokud máte v okolí někoho, kdo potřebuje občas pohlídat psa či kočku, nabídněte dětem, že se o zvíře mohou postarat. Budou nadšené, a přitom si vyzkouší realitu, aniž byste měli trvalý závazek.
Adopce na dálku nebo příspěvky útulkům: Děti se mohou zapojit i tím, že si vyberou zvíře v útulku, kterému budou přispívat na péči. Budou tak mít pocit, že opravdu pomáhají a projevují lásku ke zvířatům i bez vlastního mazlíčka doma.
U menších dětí může fungovat i kompromis v podobě hračky. Interaktivní plyšák, robotický pejsek nebo dokonce virtuální zvíře mohou dětem přinést radost z péče, aniž byste museli řešit chlupy po bytě a každodenní venčení. Starším dětem můžete zkusit vysvětlit, že si jednou budou moci pořídit zvíře – až budou bydlet samy a budou mít za sebe i mazlíčka zodpovědnost pouze ony.
Doporučujeme
reklama
Držte se svého rozhodnutí
Dětem je těžké říct „ne“, zvlášť když vidíte, jak moc po něčem touží. Ale pokud cítíte, že domácí mazlíček by pro vás znamenal stres nebo další povinnosti, které by vás vyčerpávaly, je důležité si za svým rozhodnutím stát. Nakonec by to nebylo fér ani vůči zvířeti. Mazlíček by měl být přijímán s láskou a nadšením, ne z pocitu viny nebo nátlaku. A vaše děti se díky tomu naučí cennou lekci – že někdy v životě nemůžeme mít všechno hned, ale i přesto můžeme hledat jiné způsoby, jak dělat to, co nás těší.
