Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Rodina a děti

Hostitelská péče mu změnila život: „Mám díky Karlovi vzor,“ říká chlapec z dětského domova o svém hostiteli

Info ikona
otec a syn

Málokdo si dokáže představit, jaké to je vyrůstat v dětském domově. Nemít rodiče, na které byste se mohli obrátit, nebo o které byste se mohli opřít. Východiskem pro tyto děti ale nemusí být pouze adopce, nebo pěstounská péče, existuje i hostitelská péče, o které tolik lidí neví a která není tak časově náročná.

Tereza Čaladi | 24. 02. 2024

Danovi bude 15 let. Ne, že by se mu v dětském domově vyloženě nelíbilo, ale nemá tam příliš mnoho vrstevníků, jsou tam spíše malé děti. Často se tak cítí sám. S rodinou není moc v kontaktu. Má sice kamarády mimo dětský domov, ale nemá vyloženě někoho, o koho by se mohl opřít. Tedy neměl. Poslední tři roky to je jinak. Je totiž v hostitelské péči.

Co přesně hostitelská péče znamená?

Hostitelská péče je dlouhodobý přátelský kontakt dítěte z dětského domova s jednotlivcem či rodinou mimo dětský domov,“ píše se na stránkách neziskové organizace Děti patří domů, která se jí zabývá. „Hostitelskou péči považujeme pro děti dlouhodobě vyrůstající v ústavech za velmi důležitou. Pomáhá jim usnadnit přechod do dospělosti, protnout bludný kruh ústavní výchovy, navázat dlouhodobé a pevné vztahy a naučit se partnerským a rodičovským vzorům chování,“ vysvětluje dále organizace. Spočívá to tedy konkrétně v tom, že lidé, kteří se stanou hostiteli, naváží vztah s nějakým dítětem či dětmi z dětských domovů a tráví s nimi více času. Může se jednat například o společný oběd, odpoledne, často to jsou ale časem třeba i víkendy. Nicméně je to přizpůsobeno časovým možnostem hostitele. To dětem může pomoci mít „svého člověka“, na kterého se mohou obrátit s radou a který je vyslechne a podrží.

Příběh hostitele Karla

Karel se o této službě dozvěděl již před 10 lety. Tehdy zkontaktoval dětský domov nedaleko jeho bydliště a zjistil, zda by bylo možné se na hostitelce domluvit. „Tam mi bylo řečeno, že tam mají čtrnáctiletého chlapce Karla, který by měl o hostitelskou péči zájem. A protože já jsem taky Karel, líbilo se mi to o to víc. Řekli jsme si, že budeme jmenovci,“ vzpomíná. Potom, co se vyřídilo veškeré papírování, ho začal Kája pravidelně navštěvovat. A v kontaktu jsou dodnes.

Po této příjemné zkušenosti se rozhodl, že by si do hostitelské péče vzal další dítě. S druhým chlapcem si ale až tak nesedli, proto se po relativně krátkém čase přerušila. I to se stává. Věřil ale, že zase může mít někoho, s kým si bude rozumět jako s Karlem.Obrátil jsem se tehdy na organizaci Děti v akci, která má vazby na řadu dětských domovů a která mi pomohla najít chlapce, který má rád přírodu a sporty jako já. Dankovi bylo tehdy 12 roků a sedli jsme si hned,“ vzpomíná. Dneska k němu jezdí každý druhý víkend, tráví spolu dny, kdy má volno ve škole, a byli spolu již třetí Vánoce. „Hodně se věnujeme turistice, pak také plavání, společně i brigádničíme na zahradě a často vaříme,“ vypráví. Při vytahování fotek z Vánoc se mu zalily oči slzami. Dělali spolu řízky, pekli cukroví...a mrzelo ho, že se už zase delší dobu neviděli. Podobné pocity má přitom i Dan, a to také hned od prvního okamžiku. Když přijel po první návštěvě od Karla zpět do dětského domova – hrozně se bál, že už tam nebude moct nikdy jet. Karel je pro něj jako vzor. „Jednou bych chtěl dělat to, co on,“ svěřil se. To znamená působit ve sféře sociálních služeb.

Vzhledem k tomu, že si tak rozumí a že je chlapci teprve 15 let, již se domlouvá, že si Karel vezme Dana do pěstounské péče. „Až Dan dokončí základku,“ upřesnil. A oba se už těší na to, že budou moct být spolu neustále. Dan se přitom zná i s prvním chlapcem z hostitelské péče, kterého vnímá jako dobrého kamaráda, a i s rodinou velkého Karla, pro kterého je opravdu jako syn. „Je to skvělá příležitost pro lidi, kteří jsou sami a nemají své vlastní děti,“ dodává Karel.

Mohlo by se vám líbit

„Ztratila jsem se svými dětmi téměř 10 let. Teď si je vynahradíme,“ říká Filipínka, která odešla do ČR, aby své děti uživila

Když žila Roselyn ještě na Filipínách, hlad pro ni nebyl ničím výjimečným. Ale nechtěla, aby to tak měly i její děti. Proto od té doby, co se narodily, pracovala a dělala co mohla, aby je dokázala nakrmit. Jenomže to stále nebylo dost. Žili ze dne na den. Proto, když se jí naskytla příležitost odcestovat do zahraničí za lepšími penězi, v hlavě si řekla, že možná právě to je ta cesta, jak se z tohoto kolotoče chudoby dostat a jak dopřát svým dětem lepší život.
marianne.cz

Jak to vnímají děti?

Děti z dětských domovů ale mohou chodit i do úplných rodin. A také se to tak často stává. Jednoduše lidi, kteří mají více dětí, si vezmou jedno z dětského domova navíc na víkend. Jedou třeba na výlet, děti si pohrají, nebo některé děti tráví u těchto rodin pak i Vánoce, když se už znají lépe. Pokud si říkáte, jestli to dětem z dětských domovů není potom naopak líto, máme pro vás odpověď. „Kupodivu ne. Tím, že žijí pořád mezi dětmi, ve velkých kolektivech, tak to snáší opravdu dobře. Nedávno jsme například řešili, že se jednomu páru, který má v hostitelce dva bráchy, narodilo miminko, a báli jsme se, jak to vezmou, ale nakonec to bylo úplně v pohodě. Vážně na to máme jenom pozitivní zpětnou vazbu,“ říká Ladislav Samek, ředitel organizace Děti v akci, která se zaměřuje na podporu dětských domovů napříč Českou republikou. A potvrzují to i samotné dětské domovy.

My jsme měli v hostitelské péči dvě děti a máme s tím opravdu dobrou zkušenost. Ale byli bychom rádi, kdybychom měli další hostitele. Pro děti to je dobré hlavně v tom, že poznají chod běžné domácnosti a dostanou se z ústavní péče do klasické rodiny,“ vysvětluje ředitelka Dětského domova Černá Voda Kateřina Beťáková. „Navíc pak mají děti někoho, na koho se mohou obrátit. Teď jsme měli k hostitelské péči jedno školení a tam zmiňovali, že spousta dětí se po odchodu z dětských domovů obrací na ty hostitele, když potřebují nějakou radu...že prostě mají někoho svého,potvrzuje, co již bylo zmíněno.

Jak se k hostitelské péči dostat?

Hostitelská péče se některým dětem stane tak nějak sama. „V jednom dětském domově babička vyzvedávala svého vnoučka na fotbale a on si tam našel kamaráda, který je z dětského domova. Teď je jeho oficiální hostitelkou a kluci k ní chodí společně. Děti z jiného dětského domova zase byly na táboře, tam se potkaly s dětmi z jedné fantastické rodiny a ta si je teď bere vždy na celé prázdniny,“ přibližuje Samek. Jde to ale samozřejmě i v případě, že s dětmi z dětských domovů nejste momentálně nijak v kontaktu a rádi byste se zapojili.

Nejprve je potřeba zajít na váš sociální odbor na městském úřadě nebo Magistrátě, oddělení náhradní rodinné výchovy. Tam sdělit svůj záměr a požádat o schválení k hostitelské péči. Obvykle pak musíte odevzdat výpis z rejstříku, následuje pohovor, návštěva domácnosti a psychologické vyšetření. Různí se to ale dle jednotlivých OSPODŮ (Orgán sociálně-právní ochrany dětí). Schválení trvá obvykle pár měsíců. Po schválení úřadem byste si měli vyhledat dětský domov, ze kterého byste dítě chtěli, a domluvit si schůzku s jeho ředitelem či sociálním pracovníkem. Ale pozor, ne každý dětský domov hostitelskou péči poskytuje.

Právě v tomto případě mohou přijít na řadu organizace, které vám mohou pomoci. Jako Děti v akci, které navštěvují dětské domovy z celé České republiky a i pro ně pořádají různé akce a její ředitel tak ví, kde zrovna o tuto službu mají zájem. Existují ale i organizace, které se specializují vyloženě na ni, jako například Děti patří domů. Nicméně dětské domovy tyto informace mají často i na svých stránkách.

Závěrem lze říci, že na rozdíl od pěstounské péče je zde velkou výhodou, že se zde člověk k ničemu vyloženě nezavazuje, jelikož dítě u něj nebydlí každý den. Vše je zde o domluvě a řídí se podle zákona č. 359/1999 Sb. O sociálně právní ochraně dětí § 30. Jak je vidět na příběhu Karla a Danka, skutečně může přinést ovoce pro obě strany.

Konkrétnější informace o hostitelské péči najdete na stránkách organizace Děti patří domůDalší informace o dětských domovech, jejih fungování i způsobech, jak jim pomoci, najdete na stránkách organizace Děti v akci či na stránkách jednotlivých dětských domovů.

Mohlo by se vám líbit

Cesta k rodičovství aneb Když to nejde samo

V listopadu to bude čtyřicet let, kdy se u nás narodilo první dítě ze zkumavky. Dnes se díky umělému oplodnění narodí okolo dvou a půl tisíce dětí ročně. Cesta za vytouženým dítětem ale není vždycky jednoduchá. Co všechno čeká páry, které se na ni vydají?
marianne.cz
Zdroj článku